Panasonic Lumix FZ48 a FZ150: legenda pokračuje

K fotoaparátu je dodávána krytka objektivu se šňůrkou, popruh, Li-Ion akumulátor, nabíječka s kabelem, sluneční clona, USB kabel, manuál, CD-ROM se softwarem.

Energie je uchovávána v Li-Ion akumulátoru DMW-BMB9E s napětím 7,2V a kapacitou 895 mAh. Podle výrobce a norem pro měření výdrže má stačit na pořízení 400 snímků (FZ48), resp. 410 snímků (FZ150). V praxi jsem se pohyboval o něco výše, u modelu FZ48 nebyl problém dosáhnout přibližně 560 snímků, u modelu FZ150 jsem se pak v průběhu testu pohyboval kolem 500 fotografií na jedno nabití. To jsou velmi pěkná čísla.

K nahrávání snímků do počítače slouží aplikace PHOTOfunSTUDIO 6.5 BD Edition (6.3 u FZ48).

Aplikace poměrně dlouho startuje, což považuji za trochu nepříjemný nedostatek. Po načtení všech snímků se ukážou jejich malé náhledy.

Poklikáním toho moc nepořídíte (jen zvětšíte snímek), chcete-li totiž upravovat, musíte stisknout tlačítko Edit na horní liště.

Oproti starším verzím se lehce změnilo uživatelské rozhraní aplikace, nicméně práce s ní a její možnosti jsou i nadále velmi podobné. Photoshop vám to tedy rozhodně nenahradí, máte zde jen nějaké základní úpravy ostrosti, kontrastu, barev a efektů.

Potěšilo mě ale, že je zde historie úprav s jednotlivými náhledy.

Podstatně zajímavější je program pro převádění RAWů, SilkyPix Developer Studio 3.1 SE. Protože jde o software, který se prodává i samostatně, potěší poměrně rozsáhlé možnosti úpravy RAWů, byť by se jistě našly věci, které by bylo možno ještě vylepšit.

LCD displej má v obou případech rozlišení 460.800 bodů (320×480 pixelů). Obraz je tak slušně ostrý. Ve výchozím stavu jsou ikonky různě zobrazeny v rozích, dole jsou pak expoziční informace. Na pravém snímku vidíte quick menu, které umožňuje rychle nastavit některé parametry snímání. Užitečnost jednotlivých voleb je silně individuální. Ač téměř každé dává smysl, osobně se mi tu hodila jen jedna jediná (vyvážení bílé) a jinak jsem toho menu nepoužíval. Pro mé potřeby byl výběr nastavení naprosto neužitečný (spíše bych tu uvítal volbu kvality snímků, tj. RAW, než kvalitu videosekvencí, neškodilo by třeba vypínání stabilizace pro panning,...).

Většina voleb na čtyřsměrném ovladači zobrazuje krátké menu nabídky, u nichž musím pochválit ovládání. Nejenže se v tomto menu můžete pohybovat šipkami dolů/nahoru, ale také šipkou, kterou jste do něj vešli. To znamená, že např. ISO citlivost, která je na čtyřsměrném ovladači vpravo, můžete nastavovat nejen šipkou dolů, ale všechna nastavení lze procházet i šipkou vpravo.

V manuálním režimu expozice vidíte volbu clony a expozičního času, displej ale na tohle nereaguje. Ukazuje pouze graf pod(pře)expozice. Až v momentě namáčknutí spouště se obraz na displeji upraví dle toho, jakou jste nastavili expozici. Pravý snímek ukazuje manuální ostření. Graf zobrazuje zaostřenou vzdálenost, obraz na displeji je výrazně zvětšený pro snazší zaostření.

Na dalším snímku vidíte kreativní režimy, kde najdete třeba dírkovou komoru, ale i mnoho dalších (vysoká dynamika, filmové zrno,...).

Následující obrazovka patří videosekvencím. U nich si můžete volit libovolný z expozičních režimů PASM, tedy i plný manuál. Pravý snímek ukazuje výběr scénických režimů.

Hlavní menu je děleno na tři hlavní záložky. Ta první se věnuje fotografií, druhá videosekvencím a poslední pak technickým nastavením. Můžete si zvolit, aby menu najelo vždy na poslední volenou položku nebo aby se vždy vracelo na první.

Fotoaparát má i speciální režim pro videosekvence a v něm je menu ještě bohatší. Při zobrazování vyfocených snímků se dozvíte základní expoziční údaje, ale více podrobné zobrazení zde bohužel nenajdete.