Panasonic Lumix FZ48 a FZ150: legenda pokračuje

Nyní se podíváme na úroveň digitálního šumu, což vás jistě zajímá. Oba přístroje totiž disponují novými snímacími čipy se sníženým rozlišením. U modelu FZ48 najdete 1/2,33" CCD čip s 12MPx rozlišením, u FZ150 pak 1/2,3" Live MOS s tímtéž rozlišením. Při testu s FZ150 budu prezentovat i snímky převedené z RAWu pomocí Camera Raw (objevuje se zde typická nectnost při zpracování modrých barev - šum v modrofialovém fleku si tedy nevšímejte).

ISO 100 je u obou přístrojů krásně čisté a ostatně i RAW je bez výraznějšího šumu, krásně ostrý a detailní.

Ani s citlivostí ISO 200 nejsou velké problémy, nicméně u FZ48 je šum trochu výraznější. Výsledky jsou stále velmi kvalitní.

FZ48 už při citlivosti ISO 400 vytváří nepěkné digitální artefakty, detailnost je ale stále poměrně dobrá. FZ150 je v tomto o něco lepší, ale i zde se tyto artefakty objevují v menší míře. RAW má viditelný jasový šum, ale stále velmi pěkné detaily. Citlivosti ISO 400 bych se alespoň u modelu FZ150 stále nebál.

Citlivost ISO 800 je u FZ48 hodně rozpatlaná, FZ150 vypadá o něco lépe, ale i zde je už odšumování dost silné. RAW u FZ150 vykazuje narůstající barevný i jasový šum.

ISO 1600 je už u FZ48 nepoužitelné, zatímco u FZ150 to sice není žádná přehlídka krásy, ale jakž takž použitelný snímek s potlačenými slabšími detaily a lehce horší barevností. RAWy jsou už hodně zašuměné.

Nejvyšší citlivost ISO 3200 je na tom už dost špatně. RAW hraje všemi barvami a ani JPEG není zrovna detailní nebo správně barevný.

V režimu Vysoká citlivost oba fotoaparáty pořizují 3MPx snímky s citlivostí až ISO 6400. V tomto případě byla zvolena ISO 2500. U modelu FZ150 je kresba výrazně rozostřená, ani při mnoha pokusech se mi nepodařilo pořídit ostrou fotografii. Ať tak či onak, tyto režimy stejně nemají moc využití. Dále se podíváme na zachování detailů při různých citlivostech.

Na citlivosti ISO 100 a 200 jsou výsledky u obou přístrojů velmi dobré. Od citlivosti ISO 400 už FZ48 začíná barevně flekatět a detaily slábnou, FZ150 si ale stále zachovává slušné barvy a detaily nejsou úplně nejhorší. Na dalších citlivostech začínají růst barevné fleky u FZ48 a detaily se totálně rozmývají. U FZ150 se barevné fleky v JPEGu téměř nevyskytují. Režim Vysoká citlivost u FZ150 opravdu hodně rozmývá obraz, ale to je patrně dáno ranou verzí firmwaru. Podíváme se i na snímky bílého papíru.

Tady vidíme, že od citlivosti ISO 400 je už barevný šum v RAWu poněkud patrný. Ve JPEGu je ale v podstatě na všech citlivostech velmi dobře odstraněn.

U obou fotoaparátů lze nastavit sílu odšumování od -2 do +2. S nižším odšumování významně roste jasový šum, na druhou stranu nevznikají rozpatlané plochy kolem méně výrazných detailů.

Docela šikovně schovaný je i režim multiexpozice. Ten je podporován jak modelem FZ150, tak i FZ48. V prvním případě zvládá 12MPx snímky, u FZ48 si ale užijete maximálně 3 MPx. Uvedené výřezy jsou z modelu FZ150 a vidíte, že multiexpozice dává opravdu výrazně méně zašuměné snímky, které jsou ale lehce přiblížené a počítal bych i s lehce nižší ostrostí. Na druhou stranu potěší větší soudržnost linií.