Panasonic Lumix G3: menší a lehčí, je i lepší?

Fotoaparát jsme dostali v poměrně velké šedivé krabici.

Uvnitř je fotoaparát, objektiv, krytky těla i objektivu, Li-Ion akumulátor, nabíječka s kabelem, sluneční clona, USB a AV kabel, CD-ROM a velmi stručný manuál.

Panasonic Lumix G3 má Li-Ion akumulátor DMW-BLD10E s napětím 7,2V a kapacitou 1010 mAh, který je kapacitně o něco menší než ten v G2 (zde byl 1250mAh akumulátor). I proto výrobce hovoří o nižší výdrži 270 snímků. To není mnoho. Praxe ale umí být mnohem zajímavější. Výdrž mi rozhodně malá nepřišla a pokud to nebudete přehánět s používáním blesku, můžete se v průměru dostat i k 500 snímkům na jedno nabití.

Na CD-ROMu je dodáváno několik různých prográmků (např. QuickTime na přehrávání videosekvencí), my se ale podíváme jen ve zkratce na PHOTOfunSTUDIO, které slouží k nahrávání snímků do počítače. Aplikace to není nijak dokonalá, dlouho startuje a nelze v ní otevřít soubory, které přes ní nebyly nahrány.

Mnohem zajímavější je SilkyPix Developer Studio pro převod RAWů. Má velmi pěkný mód pro dávkové zpracování snímků, možnosti nastavení jsou bohaté a jediné, co mi opravdu chybí, je nějaká rozumná práce s dynamickým rozsahem (prosvětlování stínů, stahování jasů). To, co program nabízí, má jen velmi omezenou funkčnost a možnost dostat z RAWů plný dynamický rozsah je velmi omezená.

LCD displej má 3,0" úhlopříčku a je plně polohovací. Jeho rozlišení činí 460.000 bodů (320×480 pixelů), takže má krásně ostrý obraz, horší je to s barevným podáním vyfocených snímků, které často neodpovídá skutečnosti. Zobrazení displeje obsahuje pár ikonek nahoře, po pravé straně máte tlačítka pro dotykové ovládání přístroje, dole jsou expoziční nastavení. Histogram si můžete položit jak je libo. Napravo vidíte nastavení expozice, červené hodnoty grafu jsou mimo rozsah +/- 3 EV od ideální expozice.

Možnosti nastavení expozičního bracketingu jsou velmi bohaté stejně jako možnost polohovat AF bod. U něj je možno nastavit i velikost.

Je zde i quick menu, které ale přes velké množství položek není úplně nejpřehlednější. Podobně jako u Canonů IXUS, i zde je děleno na dvě stejně uspořádané množiny, zde na vodorovné. Nejprve se tak musíte ve spodním menu doklikat k tomu, co chcete nastavovat, pak se překliknout do horního menu a v něm opět najít to, co hledáte. Musíte tedy ze šipek vpravo/vlevo přecházet na šipky nahoru/dolů a zpátky vpravo/vlevo. Zde se však ukáže hlavní výhoda dotykového displeje, který všechno toto odstraní a nastavení hledané položky je záležitost na dva kliky. Dobré je také to, že si do quick menu můžete natáhnout jen ty položky, které chcete.

Menu je děleno na pět záložek, zajímavé jsou především vrchní čtyři. První se věnuje fotografickým nastavením, druhá pak videosekvencím.

Dále jsou zde některá techničtější nastavení a čtvrté se pak věnuje vyloženě technickým nastavením. Poslední páté je určeno pro prohlížení snímků, přiřazování k oblíbeným a podobně.

Zde už jen vidíte možnost úpravy vyvážení bílé a zobrazení hlavního menu.

Při prohlížení snímků můžete mít celoplošný náhled bez informací nebo se základními informacemi. Náhled může být menší a můžete si nechat zobrazit prakticky veškerá nastavení.

Další možností je zobrazené barevných histogramů. Nechybí ani možnost přehrávání videosekvencí.