Panasonic Lumix G9 II: foťák pro fotografy, který potěší i kameramany

Lumix G9 II má nový 25MPx snímač MOS, který do 4/3" přináší vyšší rozlišení než dlouho používaných 20 MPx. To znamená teoretickou možnost více detailů, ale současně menší rozměry pixelů a vyšší riziko šumu (teoreticky). Na následujících snímcích se podíváme na kvalitu obrazu v JPEGu i RAWu, který bude převádět v Adobe Camera Raw s vypnutým odšumováním.

 

 

JPEGy jsou dobré do cca ISO 800 včetně, pak už začíná docházet k trochu většímu rozmývání obrazu a poklesu barevnosti. Výše než na ISO 3200 bych nechodil. RAWy ukazují počínající jasový a barevný šum už někde od citlivosti ISO 400, do ISO 1600 se s tím dá ještě docela rozumně pracovat.

 

Po konverzi na standardizovaných 12 MPx to vypadá o trochu lépe, ale i zde můžeme říci, že ISO 3200 je konečná, ideální je držet se tak do ISO 1600. Pak už je jasového a hlavně barevného šumu docela dost a odšumování bude znamenat ztrátu barev.

 

 

Lumix G9 II nabídne multiexpozici z několik snímků, které jsou složené dohromady a je možné je uložit ve formě fotografie se 4násobným rozlišením (tedy 100 MPx). Tyto snímky jsem zde zpětně konvertoval do 25 MPx a jak je vidět, přinesou opravdu výrazně lepší detaily.

 

Také RAWy jsou výrazně čistější. ISO 1600 v klasické jednoduché expozici už hraje jasovým i barevným šumem, multiexpozice je viditelně detailnější a s jemnějším a méně výrazným šumem.

 

Na fotografiích bílé plochy se zdá, že ani v RAWu není jasový a barevný šum výraznějším problémem, dokonce i ISO 1600 je stále docela čisté, barevně však trochu flekatí. Větší zrnění je pak patrné u ISO 3200 a vyšších.

 

Ještě se na chvíli vrátíme k multiexpozici. Ta vzniká slučováním několika 25MPx snímků, přičemž výsledkem může být 50MPx nebo až 100MPx snímek. Na to se nyní podíváme. Nejprve je tu klasický 25MPx snímek bez jakýchkoli kouzel.

 

 

Snímek má docela tmavou krajinu ve stínu, standardní odšumování pak rozmývá některé plochy jako trávník nebo dlažbu na chodníku. K dispozici je RAW, kde tuto kresbu uvidíte bez většího poškození.

 

 

Tentýž snímek vyfocený pomocí multiexpozice. Na pixelové úrovni sice nevypadá zrovna skvěle, ale jednoznačně jde vidět, že má více pixelů, které se také projevují i na lepších detailech. Např. modré SUV uprostřed u 25MPx snímku má naprosto nečitelnou RZ, zatímco u 100MPx verze byste už byli schopni některá písmena a číslice rozeznat (všechna asi ne). I v tomto případě se můžete podívat na RAW. Počítejte ale s tím, že zatímco už samotný JPEG má hrozivých 47 MB, RAW má dokonce 147 MB.

 

 

Tady vidíte ještě srovnání jednotlivých režimů. Standardní 25MPx snímek a 25MPx fotografie uložená při pořizování multiexpozice (lze vypnout) vypadají stejně. 100MPx snímek ale vypadá výrazně detailněji, takže nás bude jistě zajímat zejména 3. snímek zleva, což je 25MPx snímek vzniklý zmenšením toho 100MPx. Bude detailnější než standardní 25MPx fotografie vzniklá bez multiexpozice? Rozdíl je docela patrný. Ostřejší jsou detaily aut, hodně je to vidět i na hnědé ploše domů nad stříškou. Tam, kde standardní 25MPx snímek produkuje jednolitou plochu s trochou moaré efektu, multiexpozice i ve zmenšených 25MPx vytváří docela jasné vroubkované linie zdi.