Panasonic Lumix GH6: s revolučním snímačem

28.4.2022, Milan Šurkala, recenze

Panasonic nedávno představil nový fotoaparát Lumix GH6, který byl napjatě očekáván. Zvýšilo se rozlišení 4/3" čipu na více než 25 MPx, dostáváme zde 4K video při 120 fps, většina režimů je v 10bitové hloubce a máme tu především Dynamic Range Boost.

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix GH6: s revolučním snímačem
Ostření, expozice, výdrž, displej, stabilizace
Videosekvence
Šum
Protisvětlo, zoom a multiexpozice
Rychlost, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Lumix GH6 zůstává u tradičního kontrastního zaostřování DFD, které by mělo být opět vylepšeno a fungovat lépe než u předchozích modelů. Na fázové zaostřování si musíme nadále počkat, i když inženýr z Panasonicu v nedávném rozhovoru připustil, že by se to v budoucnu mohlo změnit. Prozatím se ale musíme spokojit s DFD a otázkou je, jak dobře vlastně funguje.

Panasonic zde nabízí tradičně bohatou nabídku režimů pro výběr zaostřovacího bodu, a to od nejrůznějších bodových, kde najde uplatnění i dotykový displej, až po automatiku a sledování objektu (AF Tracking). U něj bych uvítal, kdyby bylo možné alespoň trochu upravit jeho velikost. Pro některé typy objektů je zaměřovač příliš velký a malý objekt pak není možné zaměřit. Musíte pak čekat, až se přiblíží, což už zase může být pozdě na to, aby měl fotoaparát dost času na to, aby ho začal rozumně sledovat a předpovídat další pohyb. Zdá se mi, že se předchozí Panasonicy vybraného objektu držely o něco lépe.

Srovnání DFD zaostřování u sekvenčního snímání Lumixu S5 a Lumixu GH6

Pokud jde však o průběžné přeostřování, tam je naopak nutné uznat, že se Panasonic opět posunul o kousek dál. Zkoušel jsem na stejné scéně při nejrychlejším sekvenčním snímání, které podporuje AFC, full frame Lumix S5 s objektivem F2,8 a Lumix GH6 s objektivem F1,7 (hloubkou ostrosti ekvivalent F3,4). Oba dva předváděly solidní práci, ale u S5 je přece jen občas vidět, že to autofokus přesně netrefil, zatímco u GH6 jsou ostré snad všechny snímky. To ale pochopitelně neznamená, že se tak stane vždy a všude.

expoziční čas 1/2000 s, clona F4, citlivost ISO 500, ohnisková vzdálenost 60 (120) mm, korekce +1/3 EV, klikněte pro zvětšení

Při tradičním testu na protijedoucích autech byly série, kdy byly všechny snímky série ostré. Našly se ale i takové, kde se občas vyskytl jeden dva špatné snímky, a pokud zlobilo sledování a "odjelo" z auta, nebo se přestěhovalo z přední části dozadu, pak byla neostrá většina. Problémy jsou spíše s udržením bodu na správném místě než se samotným DFD a jeho schopností přeostřovat. U videa, tam je to jiná, ale to probereme v kapitole o videu. Jak u videa, tak i u fotografií, je možné změnit nastavení průběžného doostřování (u fotek obecnou citlivost pro změnu zaostření, citlivost pro změnu AF bodu a stálost pohybu, u videa je to citlivost a rychlost).

Lumix GH6 nabízí i možnost detekce lidí a zvířat, což fungovalo překvapivě dobře a byl dokonce schopen najít osobu sedící nahnutou nad stolem. Velmi zajímavou funkcí je omezovač rozsahu zaostření. Vyberete si nejkratší a nejdelší vzdálenost, na kterou může fotoaparát zaostřit, a on se za tyto hranice nevydá. Dobré, pokud nechcete, aby přeostřil na něco v popředí a/nebo v pozadí. Má to pochopitelně určitý rozsah volnosti, takže např. max. limit na širokém úhlu záběru stanovený na jeden metr může znamenat, že kvůli velké hloubce ostrosti širokých úhlů záběrů zaostří i na 2 metry, ale toto se vám už nestane při středních a delších ohniskových vzdálenostech, kde se toho opravdu drží jako klíště. Samozřejmostí jsou i mnohá další nastavení, která bychom tu čekali, např. AF+MF, focus peaking, prioritu ostření/závěrky, převrácení AF bodů při focení na výšku,... Zajímavostí je, že zmizela funkce Post Focus a Focus Stacking.

Expozice

Možnosti nastavení expozice jsou u Lumixu GH6 téměř nekonečné. Máme zde např. mechanickou závěrku (1/8000 s až 60 s), elektronickou první závěrku (od 1/2000 s) nebo plně elektronickou (od 1/32000 s). To lze vynutit manuálně nebo nechat na automatice. Samozřejmostí jsou všechny režimy PASM. Citlivosti mají základní rozsah ISO 100 až ISO 25600, režim rozšíření přidává i ISO 50. Automatice lze navolit rozsah, ve kterém se může pohybovat (minimum i maximum) a také to, kdy má dojít k navyšování citlivosti (ve standardu 1/60 s nebo dle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, ručně od 1 sekundy do 1/32000 sekundy).

Hlavní zajímavostí Lumixu GH6 je ale funkce Dynamic Range Boost. Zatímco u videa jde o funkci na vyžádání, u fotografií jde o automatickou funkci od citlivosti ISO 800. A v čem je to tak revoluční? Běžné snímače mají jednu nativní citlivost, nicméně v poslední době se začínají objevovat i takové, které mají dvě nativní citlivosti (např. Lumix S5, GH5S). V takovém případě je možné přepínat mezi dvěma typy obvodů (low gain, high gain), což se obvykle využívá ve videu. Např. u Lumixu S5 se ISO 4000 ve V-Logu přepne na druhý obvod, který má mnohem nižší šum (ISO 4000 v high-gain má zhruba podobný šum jako ISO 1600 v low-gain a ISO 3200 jako nejvíce zesílená citlivost v low-gain šumí podstatně více než ISO 4000, které je nejnižší citlivostí v high-gain). Díky tomu takové snímače natáčí překvapivě kvalitní video i při vysokých citlivostech.

U telefonů se setkáme s Quad Bayerem, který dělí pixely na 4 malé a část z nich běží na nižší citlivosti, část na vyšší, čímž dosahuje výrazně vyššího dynamického rozsahu (a např. HDR snímků) z jediné expozice. A tady si GH6 to bere lepší z obou světů. Nedělí pixely jako u telefonů, ale přesto data z jednoho pixelu mohou jít do obou obvodů (chvíli do low-gain, chvíli do high-gain). Signál zpracováván přes low-gain má sice špatnou kresbu ve stínech, ale dobře prokresluje světlé plochy (nepřepaluje je). Naopak signál využívající high-gain by vedl k přepalům ve světlech, ale mnohem lépe a s nižším šumem prokreslí stíny. Když se to dá dohromady, dostanete kresbu ve světlech a současně solidní a relativně málo zašuměnou kresbu ve stínech. Tolik alespoň teorie a praxe ukázala, že výsledky opravdu mohou být dosti zajímavé (více v kapitole o videu).

Panasonic ale nezapomněl ani na další hrátky s expozicí. Nechybí tedy expoziční bracketing s 3, 5 nebo 7 snímky a až 1EV kroky (a také clony, zaostření, vyvážení bílé). Můžete také nastavit zpoždění závěrky od 1 do 8 sekund, najdeme zde funkci time-lapse a stop-motion animaci. Pokud se vám nelíbí nastavování expozice u některého z typů měření, může ho upravit po šestinách EV.

Výdrž

Lumix GH6 je vybaven akumulátorem DMW-BLK22 (7,2 V, 2200 mAh, 16 Wh). Ten umožňuje, aby fotoaparát mohl nabíjet akumulátor přes USB-C, ale nejen to. Přes USB je možné fotoaparát i napájet (tedy při téměř prázdné baterii můžete nabíjet fotoaparát třeba z powerbanky nebo počítače, nicméně nesmí být velmi blízko na hranici vybití). Pokud jde o výdrž, tak ta hodně závisí na tom, zda s fotoaparátem fotíte nebo točíte. V tom prvním je výdrž přijatelná, v tom druhém bych radil koupit si náhradní akumulátor a ideálně ne jeden (a/nebo pořádnou powerbanku, ale nebude moc pohodlné chodit s fotoaparátem na kabelu).

Výdrž na baterii byla asi největším zklamáním z přístroje. Vyhradil jsem si speciální cykly na měření výdrže (netradičně jsem fotoaparát nabíjel i jako nevybitý, aby mi neumřel např. v polovině cesty), a tam jsem se dostal na 245 snímků a 13 minut videa na jedno nabití. Ve srovnání s GH5 II to jsou o dost nižší hodnoty.

Displej

Pokud jde o zobrazení displeje, zde vás žádné zásadní změny proti jiným Panasonicům nečekají. Počítejte akorát s tím, že zde bude více obrazovek věnovaných profesionálním věcem spojených s natáčením videa.

Stabilizace

Panasonic slibuje 7,5EV účinek stabilizace v čistě mechanické i duální verzi. To znamená téměř 200krát delší čas, než je pravidlo převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. A účinek stabilizace je skutečně famózní. Musíte si akorát dát pozor, abyste měli opravdu zapnuto stabilizování ve všech směrech a ne jen v jednom (např. pro panning).

2,5 sekundy z ruky (Dual IS, 120mm přepočtená ohnisková vzdálenost)

2,5 sekundy z ruky (bez stabilizace, 120mm přepočtená ohnisková vzdálenost)

Opravdu šílené (v dobrém slova smyslu). Dávno tam jsou doby, kdy se člověk snažil udržet desetiny sekundy. Teď už se při těch několikasekundových expozicích začínám až nudit (obzvlášť proto, že je jich potřeba vyfotit několik, aby se z toho dal udělat smysluplný závěr). Zhruba při 1,6 sekundy se začaly objevovat první neostré snímky při focení na 120mm přepočtené ohniskové vzdálenosti s duální stabilizací. Ještě při 2,5 sekundy jsem měl nadpoloviční úspěšnost a mohu říci, že se dá vyfotit ostrý snímek i při 4 sekundách. Jak sami vidíte, bez stabilizace je to naprosto nepoužitelná mazanice. Bez stabilizace jsem se na podobnou ostrost dostával zhruba někde kolem 1/80-1/100 sekundy. Když to spočítám, vychází mi zhruba 7,7-8EV účinek.

expoziční čas 2,5 s, clona F8, citlivost ISO 100, ohnisková vzdálenost 50 (100) mm, 2 ND filtry (ND4+ND8), korekce -1/3 EV, klikněte pro zvětšení

Velmi podobně to bylo i s nestabilizovaným objektivem na přepočtených 100 mm. Tam se čistě mechanická stabilizace opět postarala o ostré snímky při 2,5 sekundy a nebylo to vyloučené ani při 4 sekundách. Dovolím si však podotknout jednu věc. Zatímco prostředek se stabilizaci daří držet dobře, méně jisté je to logicky v rozích s tím, jak se fotoaparát hýbe do všech směrů a mění perspektivní pohled. Toto je snímek, kde jsou rohy poněkud neostré a je to takový střední případ. Měl jsem i horší snímky a naopak, některé byly mnohem ostřejší a i při času přes 2 sekundy použitelné až do rohů.