Panasonic Lumix GX7: vymazlený superfoťák

V dnešní recenzi se podíváme na velmi zajímavý Micro Four Thirds fotoaparát, Panasonic Lumix GX7. Ten nabídne relativně malé tělo, ale nechybí mu ani polohovatelný displej a dokonce ani výklopný elektronický hledáček. Funkčně jde o jeden z nejpokročilejších fotoaparátů značky Panasonic, jde v podstatě o vlajkovou loď "tenké" řady GF/GX/GM. U větší řady G/GH je pak špičkou model GH3. K testu jsme dostali nový setový objektiv Panasonic 14-42mm F3,5-5,6 II a rovněž 20mm F1,7 II pancake. Jeho recenzi ale přineseme později, naopak recenzi setového zoomovacího objektivu si můžete přečíst už dnes.

 

 

Nový Panasonic Lumix GX7 je zajímavě tvarovaným přístrojem, který ve své stříbrné variantě působí docela příjemným retro vzhledem. Přední grip není moc velký, a tak je s tělem přístroje vhodné kombinovat spíše menší a lehčí objektivy. S těmi se fotoaparát drží výborně, u těžších objektivů bych ale měl poněkud obavy. Zpracování přístroje je velmi dobré, tělo působí tuhým dojmem, nic nevrže a ani se neviklá, takže zde mohu určitě chválit.

Fotoaparát je vybaven 4/3" Live MOS snímačem s rozlišením 16,84 megapixelů (efektivně 16,0 MPx). Ten je poprvé u Panasonicu stabilizovaný, takže stejně jako u Olympusu je nyní možné stabilizovat všechny objektivy, tedy i pevná skla bez stabilizace, objektivy Olympus pro Micro Four Thirds systém a mnoho manuálních objektivů používaných přes redukce. S opticky stabilizovanými objektivy se automaticky používá stabilizace v objektivu. Z toho pohledu napravo je poněkud tužší tlačítko pro odjištění objektivu. Na druhé straně je přisvětlovací AF dioda (resp. kontrolka samospouště).

Hlavním objektivem, na který se v této recenzi podíváme, je nový setový objektiv Panasonic Lumix G Vario 14-42mm F3.5-5.6 II ASPH. MEGA O.I.S. Ten nabídne po přepočtu ohniskové vzdálenosti 28 až 84 milimetrů s tradiční světelnosti F3,5-5,6. Proti předchůdci je podstatně menší (o 1,5 cm kratší a 0,5 cm užší), využívá 46mm filtry a disponuje optickou stabilizací. Zoomovací kroužek jde ve většině případů zlehka, ale při hodně pomalém pohybu se naopak začne výrazně kousat. Ostřící kroužek jde hladce vždy, vazba je elektronická, nicméně rychlá a přesná. Při ostření se tak nic neotáčí a nevysouvá. Vysouvání zažijete jen u zoomování.

Druhým testovaným objektivem je Panasonic Lumix G 20mm / F1.7 II ASPH., jehož recenzi si můžete také přečíst. Dnes ho využijeme např. pro test interní stabilizace fotoaparátu.

Fotoaparátu nechybí sáňky na externí blesk, u nějž lze pochválit krátký synchronizační čas 1/250 sekundy (interní blesk, který je napravo, má dokonce 1/320 sekundy). Nalevo od sáněk na blesk je výklopný elektronický hledáček. Napravo je červené tlačítko pro spuštění natáčení videosekvencí. Zde se dočkáte nevídané věci, prodleva na zmáčknutí spouště je jen zhruba 0,3 sekundy, což je vynikající krátký čas.

Tlačítko spouště je bezproblémové, kolem něj je kolečko pro nastavování parametrů jako je např. clona (expoziční čas v režimu priority času), případně velmi hezky pracuje ve quick menu (rovnou vybírá konkrétní volbu pro dané nastavení, aniž by bylo nutné vejít do horního řádku konkrétních voleb - více v popisu menu nabídek LCD displeje). Kolečko fotografických režimů má velmi tuhý chod s hodně výraznou aretací, zde to Panasonic poněkud přehnal. Pod ním je páčka pro zapínání přístroje. Po stranách vidíte ouška na provlečení popruhu.

Zde dobře vidíte výklopný elektronický hledáček a LCD displej. Elektronický hledáček má velmi vysoké rozlišení 2,765 milionu bodů, takže obraz je opravdu to nejostřejší, co dnes elektronické hledáčky nabízí. Zvětšení je dostatečné, nic zázračného, ale ani žádný průšvih. Má dobrý obraz i při slabším světle v interiéru, při zvětšení u manuálního ostření samozřejmě musíte počítat s digitálním šumem, nicméně i tak je kvalita pro zaostření dostatečná. Za horšího světla (např. při umělém osvětlení v interiérech) se samozřejmě znatelně snižuje obnovovací frekvence (někomu to může vadit, osobně s tím nemám vůbec žádný problém). Chválit mohu automatické přepínání mezi hledáčkem a displejem, dole pak vidíte posuvník pro dioptrickou korekci. Ten jde trochu ztuha a proto je jemné doladění korekce trochu problematické.

3,0" LCD displej má vysoké rozlišení 1,04 milionu bodů (720×480 pixelů) s velmi ostrým a pěkným obrazem. I zde je na svou kategorii dost dobrý i za slabšího světla. Pozorovací úhly jsou velmi dobré, ze stran jen lehce klesá jas a kontrast. Displej je výklopný, a to o necelých 90° směrem vzhůru a zhruba o 45° dolů. Displej je dotykový, což velmi dobře usnadňuje ovládání přístroje, zejména nastavování v quick menu nebo výběr ostřícího bodu.

Tlačítkem LVF/Fn4 můžete přepínat displej a hledáček (je tu dokonce režim s vypnutím obojího a automatickým zapnutím hledáčku při přiblížení oka). Můžete mu ale přiřadit i funkci tzv. funkčního tlačítka (jednu ze 40 nabízených funkcí). Vedle tohoto tlačítka je další tlačítko pro manuální vyklopení interního blesku. Jeho rameno ale nepůsobí moc tuhým dojmem.

Směrem doprava najdete páčku pro přepínání autofokusu a manuálního ostření. Obsahuje rovněž AF/AE LOCK tlačítko, které zamyká ostření, expozici nebo obojí podle toho, co nastavíte v menu. Dále doprava je otočný volič s příjemně tuhým chodem. Ten umožňuje nastavit clonu (čas v režimu priority času). Zmáčknutím tohoto kolečka vyvoláte korekci expozice.

Tlačítko Fn1/Q.MENU může pracovat jako funkční tlačítko, případně spouští quick menu (dle nastavení v menu). V tomto menu máte ve spodním řádku nastavení (v nich se pohybujete zadním voličem), v horním řádku jsou pak konkrétní volby pro toto nastavení. Ty můžete vybrat pomocí horního ovládacího kolečka kolem spouště, případně se do horního řádku dostat šipkou nahoru a pak se v něm opět lze pohybovat oběma kolečky nebo šipkami. Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení. Zde hodně chválím to, že po vyfocení fotografie lze vyfocený snímek ihned zvětšit a není třeba do tohoto režimu tímto tlačítkem vstupovat (už v něm jste). Napravo od něj je tlačítko DISP pro změnu zobrazení displeje.

Čtyřsměrným ovladačem se dá ovlivnit ISO citlivost (nahoru), vyvážení bílé (vpravo), sekvenční snímání a samospoušt (dole, samospoušť zůstává aktivní i po vypnutí přístroje, může se ale i vypínat, lze to totiž nastavit), vlevo je pak výběr ostřících bodů. Uprostřed je tlačítko MENU/SET, kterým se dostanete do hlavního menu přístroje, tlačítko pak slouží i jako potvrzovací. Potvrzení voleb můžete provést i namáčknutím spouště. Jako poslední tu jsou dvě funkční tlačítka Fn2 (také maže snímky, vrací se v menu o jednu hierarchii nahoru) a Fn3 (to ve výchozím stavu zapíná bezdrátové připojení Wi-Fi).

Na pravé straně není kromě ouška na provlečení vlastně nic zajímavého. Na tomto snímku nicméně vidíte poměrně tenké rameno blesku.

Levá strana je o něco zajímavější. Rovněž tu máte ouško na provlečení popruhu. Dole je malý reproduktor. Nad ním je krytka, která se dá otevřít jen po odklopení displeje. Pod ní je USB port, HDMI port a zdířka pro dálkové ovládání.

Vespod je kovový závit pro stativ umístěný v ose objektivu. Pod gripem je pak našikmo umístěná krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu.Na krytce je i další gumová krytka, po jejímž odklopení lze protáhnout kabel pro externí napájení přístroje.

Napájení má na starosti Li-Ion akumulátor DMW-BLG10E s napětím 7,2V a kapacitou 1025 mAh. Jako paměťové karty lze využít typ SD, SDHC a SDXC včetně UHS-I modelů.

Ergonomicky, rychlostí a možností nastavení je Panasonic Lumix GX7 rozhodně na výši. V dalších kapitolách se podíváme, zda dokáže přesvědčit i v problematice kvality obrazu.