Panasonic Lumix LX100: pozoruhodný profi kompakt

Nyní se budeme věnovat problematice digitálního šumu. Fotoaparát má 4/3" Live MOS snímač s efektivním rozlišením 16,84 megapixelů, z něhož se efektivně využívá zhruba 1,2" plocha a necelých 13 megapixelů. Snímky budou ukázány v JPEGu s výchozí hodnotou odšumování, dále pak z RAWu převedené přes Camera Raw a Raw Therapee s vypnutým odšumováním.

ISO 100 je rozšířená citlivost (stažené ISO 200). JPEGy i RAWy jsou čisté, u těch převedených pomocí RAW Therapee je vidět, že jsou krásně detailní a ostré.

ISO 200 je pak základní citlivostí snímače. Se šumem rozhodně nejsou žádné problémy, vše je v pořádku.

ISO 400 má mírný jasový šum v RAWu, což jde vidět v obou konvertorech (v Raw Therapee mnohem výrazněji). Stále je to dostatečné na kvalitní fotografie.

Citlivost ISO 800 dále navyšuje jasový šum v RAWu. U JPEGu pak lze trochu poznat odšumování, některé hrany se třepí, jde ale o přijatelný výsledek.

Citlivost ISO 1600 začíná být na hraně. JPEGy jsou docela dobré, v RAWu začíná do hry vstupovat i trochu barevného šumu, jasový je už hodně silný. Při konverzi to už bude chtít hodně citlivé zásahy.

S citlivostí ISO 3200 bych byl už hodně opatrný. JPEGy jsou hodně rozmyté, dochází ke slévání barev v méně výrazných plochách. RAWy trpí na silný barevný šum. V nižších rozlišeních ještě použitelné, ale na kvalitnější fotky to už moc není. Ještě, že má objektiv dobrou světelnost a na takovou citlivost se nemusí chodit tak často.

ISO 6400 je už problém. JPEGy jsou beznadějně rozmyté (pamatujte ale na to, že sílu odšumování v JPEGu jde nastavit), RAWy hrají všemi barvami.

Při citlivosti ISO 12800 už můžeme rovnou říci, že je zbytečné ji používat. Šumu je opravdu hodně a obraz je jím silně degradován.

Nejvyšší citlivost ISO 25600 chytá výrazný nádech do fialova, JPEGy jsou rozpatlané, RAWy pak hrají všemi možnými barvami, kterými by neměly. Podíváme se na snímky, u kterých bylo rozlišení konvertováno na 12 megapixelů (pro srovnání s jinými přístroji, které jsme na stránkách Digimanie testovali).

Po mírném snížení rozlišení je vidět, že do ISO 800 jsou výsledky v pořádku, ISO 1600 je akceptovatelné a ISO 3200 pak už na hraně. Výše je šum (a odšumování) problém.

U RAWů je to podobné. Do ISO 800 včetně jsou výsledky pěkné, ISO 1600 začíná dělat trochu problémy, ISO 3200 je pak maximální citlivost, která je rozumně použitelná s vědomím, že nějaký ten šum už na fotce zůstane. Ještě se podíváme na možné nastavení míry odšumování. Tu lze nastavit od -5 do +5.

Míra odšumování jde vidět trochu na trávě, ale také třeba na cihlách, které se s vyšším odšumováním hodně rozmývají. Podobně je vidět i výrazně rozpitou texturu chodníku. Doporučuji tedy nechodit přes základní nastavení a odšumování spíše stáhnout dolů.

Zde se můžete podívat na podobná nastavení při citlivosti ISO 1600. Nejvyšší odšumování je opravdu hodně agresivní, nejnižší pak nechává nejvíce detailů, ale také šumu. Osobně bych preferoval některé z nižších nastavení, případně až to nejnižší. Dále se podíváme na zachování detailů na vousech plyšového zajíce.

Šum se začíná vkrádat do snímků při ISO 800, nicméně i ISO 1600 je docela použitelné. ISO 3200 už má šumu poněkud více a začíná se rozmazávat. Na všech citlivostech je ale patrné zvláštní přiostřování obrazu. Ještě se podíváme na snímky konvertované na 12 megapixelů.

Rozlišení jsme moc nezmenšovali, takže výsledky jsou v podstatě totožné s předchozími. Při standardizovaných 12 megapixelech je obraz velmi pěkný do ISO 400, dobře použitelný při ISO 800 i 1600 a od ISO 3200 už začíná výraznější rozmazávání. Přesto si dovolím tvrdit, že ISO 3200 je použitelné.

Totéž se v podstatě týká RAWu. Do ISO 1600 včetně jste bez větších problémů (pochopitelně plná kvalita to není), hraniční je ISO 3200 a výše bych už nechodil.

Barevný šum se do snímků postupně vkrádá, patrnější začíná být při ISO 800. U JPEGů je barevné odšumování prováděno velmi účinně a v podstatě ani na nejvyšších citlivostech nejsou nějaké výraznější fleky.