Panasonic Lumix LX3: nejtajnější přání vyslyšena

Fotoaparát k nám přišel v typické "Panasonic" krabici. Ta je černá s vyobrazeným fotoaparátem, rozumně nás informuje o důležitých vlastnostech fotoaparátu. Zajímavější však bude podívat se, co se skrývá uvnitř.

Kromě fotoaparátu zde najdeme krytku objektivu i se šňůrkou, dále Li-Ion akumulátor, nabíječku a přívodní kabel, dále USB a A/V kabel, neúplnou verzi manuálu, CD-ROM se softwarem a CD-ROM s plnou verzí manuálu, která čítá 210 stran. V neposlední řadě zde najdete také popruh na krk. Mrzí mě, že jsme nedostali také širokoúhlou předsádku. Ta však v obchodech stojí přes 4500 Kč. Je to drahá legrace, ostatně jako většina doplňkového příslušenství k LX3.

Výrobce udává výdrž fotoaparátu na 380 snímků, což je pěkné číslo. Fotoaparát obsahuje akumulátor s napětím jen 3,7 V, ale s vysokou kapacitou 1150 mAh. Ve skutečnosti se mi dařilo tyto hodnoty o něco málo překračovat, hned na první nabití to bylo 440 snímků. Další nabití zvládlo 500 snímků, a k tomu ještě 100 snímků pořízených nejrychlejším sekvenčním snímáním, jen poslední měření ukázalo lehce přes 300 snímků. S rozumným používáním blesku a vypnutým kontinuálním ostřením (Q-AF nebo C-AF) tak můžete počítat s výdrží zhruba kolem 400-500 fotografií. Nabití akumulátoru zabere standardní dvě hodiny.

Trochu roztodivný je ukazatel zbývající energie. Spíše mi připomíná neurčitost ukazatelů při použití AA baterií. Nicméně zde je Li-Ion akumulátor, je nutno si na trochu zvláštní chování zvyknout. Je poměrně obvyklé, že čerstvě zapnutý fotoaparát ukáže o jeden ukazatel více než při vypnutí. Zde ale není výjimkou zobrazení o dva ukazatele větší. Rozsvítí-li se vám již červená signalizace téměř vybité baterie, klidně se při dalším spuštění dočkáte dvou čárek indikace baterie, která po chvíli sleze na jednu a až po delší době zpět na červený prázdný ukazatel. Velmi zajímavé je také to, že s červeným ukazatelem vyfotíte ještě takových 50 - 80 fotografií.

Na CD-ROM s programy najdete software ArcSoft Panorama Maker 4 a MediaImpression, který vám umožní stáhnout fotografie z fotoaparátu do počítače, navíc umožňuje i jejich editaci. Zajímavější je spíše program PHOTOfunSTUDIO 2.1E, který je konečně poměrně svižný. Může za to ten fakt, že Panasonic konečně vybavil své fotoaparáty USB 2.0 rozhraním a nahrávání fotografií tak nezabere desítky minut, ale maximálně minuty. V neposlední řadě na CD nechybí QuickTime pro přehrávání videosekvencí a SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE pro zpracovávání RAW fotografií.

Aplikace je poměrně přehledná, šílený design některých programů jiných výrobců naštěstí nemá. Můžete zde spravovat fotografie, tedy načíst je z fotoaparátu, zobrazit jejich informace, tisknout a mnoho dalšího.

Po stisku tlačítka Acquire a načtení všech náhledů se objeví toto okno. Doba, kterou si počkáte, tak závisí na počtu fotografií. Protože LX3 již využívá rozhraní USB 2.0, je to i u většího množství fotografií (150-250 snímků) záležitost maximálně pár sekund, zpravidla je vše okamžité. Stačí si jen vybrat kam snímky uložit a stisknout OK. Po přenosu se vás zeptá, zda má přenesené fotografie z karty smazat, ale alespoň na mém počítači to vede k úplnému pádu aplikace.

 

Načtené snímky si pak můžete detailně prohlédnout. Fotoaparát rovněž pod nimi zobrazuje EXIF informace, takže se lze podívat i na nastavení fotoaparátu při focení.

Fotografie lze editovat v jednoduchém prográmku Retouch, který je součástí aplikace PHOTOfunSTUDIO. Bohužel možnosti jsou poměrně omezené, takž zde budete moci upravovat jen barevnost, kontrast, případně odstranit efekt červených očí. Nevýhodou je pomalost aplikace, každé změně chvíli trvá, než se provede.

Aplikace SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE slouží k práci s RAW (.RW2) soubory. Nebudu zde rozepisovat veškerá nastavení, každopádně zde dostanete možnost nastavit veškeré hodnoty z fotoaparátu, které se v něm dají ručně nastavit, a k tomu ještě mnohem více a ve více podrobném nastavení. Zde jsem třeba zkoumal skutečnou aberaci objektivu z RAW souboru a kupodivu fotoaparát aberaci nijak zvláště nepotlačuje, ta je vlastně stejná jako u výsledného JPEG souboru. Je to zajímavé, neboť FZ28 aberaci při zpracování ve fotoaparátu potlačuje velmi silně. Program mě tedy potěšil nejen svými rozsáhlými možnostmi, ale také poměrně dobrým a přiměřeně rychlým ovládáním.

LCD displej fotoaparátu má velkou úhlopříčku 3,0", nezvyklý poměr stran 3:2 a poměrně vysoké rozlišení 460.000 bodů, tedy 480×320 pixelů. Díky tomu je obraz o mnoho hezčí, detailnější a lépe lze poznat ostrost fotografie. Díky tomu patří k prvním kompaktům, kde se dá skutečně poměrně bez problémů využít i manuální ostření.

Ačkoli nové fotoaparáty Panasonic se vyznačovaly protivnými LCD displeji s malými pozorovacími úhly, zde se sjednala náprava. Jsou sice stále přítomny módy jako Power LCD, Auto Power LCD a klasické LCD, ale skutečně se lze na displej koukat i ze stran a obraz je celkem čitelný.

Zobrazení LCD displeje je pro Panasonic klasické. Levý horní roh tedy obsahuje ikonu motivového programu, směrem doprava máte zobrazení blesku, vyvážení bílé, ISO citlivost, filmový režim, rozlišení, kvalitu fotografie (její formát) a ikonu zbývající energie. Pod ní je zobrazení volných fotografií. Levý sloupec pak zobrazuje stabilizaci, vedle níž je ještě expoziční kompenzace blesku, dále je to měření expozice, kontinuální ostření (zde Q-AF), dole pak mód LCD displeje. Spodní řádek ukáže expoziční korekci nalevo, napravo pak maximální čas expozice, který je fotoaparátu povolen a ikonka joysticku ukazuje, který směr jeho stisknutí je povolen. Nechybí ani histogram a signalizace samospouště.

Na dalším snímku vidíte LCD displej po namáčknutí spouště. Místo zaostření při úspěchu zezelená, vše téměř zmizí a dole se objeví použitá clona, expoziční čas a ISO citlivost, což se hodí v automatickém režimu, kde hned vidíte, jakou citlivost chce fotoaparát použít.

Při točení hlavního kolečka se ukáže tato animace na LCD displeji, což je velmi vhodné zejména v noci, kdy na kolečko nevidíte. Pravý snímek ukazuje ukazatel zoomu. V levé horní části si také můžete všimnout květinky, která signalizuje zapnutý makro režim.

Po stisku joysticku vyjede toto rychlé menu, kde si lze snadno vybrat z několika nejdůležitějších nastavení. Mezi položkami se pohybuje doprava a doleva, mezi jednotlivými nastaveními pochopitelně nahoru a dolů. Položky jsou ve formě kruhového seznamu, z poslední se tedy na první dostanete jedním stiskem joysticku dolů. Potvrzení volby může proběhnout stiskem joysticku nebo namáčknutím spouště. Nelíbilo se mi pouze to, že ikonka vybíjející baterie nemizí a vždycky zakrývá pravý horní roh. Je-li baterie nabitá, problém není. Na pravém snímku vidíte zobrazení expozice při manuálním režimu nastavení expozice.

Manuální ostření je u tohoto fotoaparátu skutečně použitelné díky poměrně solidnímu rozlišení LCD displeje. Zvětšení obrazu si můžete nastavit na prostředek (jak je na snímku) nebo na celou plochu LCD displeje. Joystickem nastavujete vzdálenost zaostření, což vidíte v pravém sloupci. Pravý snímek pak ukazuje možnosti nastavení filmového módu. Směrem doprava a doleva si vybíráte jednotlivé režimy, sjedete-li níž, můžete mu dokonce upravit některé jeho vlastnosti. Zde je to kontrast, ostrost, nasycení a redukce šumu.

Scénické režimy nabídnou podobnou obrazovku jako na dalším snímku. Najdete zde celkem 24 režimů. Po stisku tlačítka DISPLAY se můžete dozvědět pár podrobností o režimu. Informace jsou poměrně slušné.

Ovládací fotografické menu vyvoláte stiskem tlačítka MENU. To je rozděleno na pět obrazovek, mezi kterými se můžete velmi rychle přepínat páčkou zoomu. Je to mnohokrát rychlejší než to proklikávat po jednom. Danou vlastnost rozkliknete tlačítkem vpravo, tlačítkem vlevo se vracíte a tlačítky nahoru a dolů se pohybujete mezi jednotlivými volbami. Ty jsou ve formě klasického seznamu, z poslední položky se tak na první dostanete jedině proklikáním všech voleb zpátky nahoru. Volby potvrzujete stiskem tlačítka SET nebo namáčknutím spouště.

Dále zde vidíte, jak se nastavuje samospoušť. Po stisku levého tlačítka se zobrazí toto menu, ve kterém se můžete pohybovat dalším stiskem levého tlačítka, případně nahoru a dolů. V podstatě totéž platí i pro nastavení blesku, jen s tlačítkem vpravo. Menu se ukáže pouze tedy, máte-li vysunutý blesk. Pravý snímek ukazuje natáčení videosekvencí, zobrazení je ochuzeno o některé prvky a pár jich je nahrazeno. Vidíte to zejména v pravém horním rohu, kde označení HD signalizuje rozlišení videosnímku a pod ní je hodnota nejdelšího videoklipu, který lze natočit v jednom kuse.

Prohlížecí režim je poměrně jednoduchý. Pravý horní roh ukazuje filmový režim, ve kterém byl snímek pořízen, dále rozlišení a kvalitu (resp. formát). Nechybí ani signalizace zbývající energie v baterii. Směrem níž je zde číslo souboru, pořadové číslo fotografie s celkovým počtem a histogram snímku. Předposlední řádek zleva ukazuje režim, ve kterém byl snímek nafocen (S - Shutter priority, priorita času), dále je to clona, expoziční čas a na pravé straně pak blesk, vyvážení bílé a ISO citlivost. Spodní řádek obsahuje jen čas a datum pořízení snímku. Napravo pak vidíte zazoomování fotografie pro její lepší prohlédnutí. Práce je velmi rychlá a nic nezdržuje. Fotoaparát určitě nemá problémy s rychlostí zobrazování fotografií.

Poslední snímek se věnuje zobrazování videosekvencí. V podstatě jde o totéž jako u fotografií. Pouze zde není kvalita snímku s rozlišením, ale pouze rozlišení a není zobrazena ISO citlivost. Není zde zobrazena délka videosekvence, ale občas se ukáže místo histogramu. Je zajímavé, že se ukazuje expoziční nastavení prvního snímku videosekvence.

Hlavní menu fotoaparátu je také přístupno přes tlačítko MENU. Vlevo vidíte dvě záložky, jedna s fotoaparátem (ve vysvíceném stavu červená pro klasické fotografické menu) a druhá s ikonkou klíče (ve vysvíceném stavu modrá). Právě toto podmenu je hlavním menu fotoaparátu, které je ovládáním naprosto totožné s ovládáním toho fotografického.