Panasonic Lumix LX3: nejtajnější přání vyslyšena

Objektiv fotoaparátu nabízí pouhý 2,5× optický zoom a díky širokému ohnisku máte o to větší pocit, že zde zoom snad ani není. Tak trochu si připadáte jako fotograf se zrcadlovkou s objektivem, který má pevné ohnisko. Maximální zoom zde totiž skutečně znamená až nebývale široký úhel záběru. Vždyť posuďte sami.

Snímek hovoří za vše. Nejširší 24mm ohnisko nabízí velmi široký úhel záběru, který vám mnoho kompaktů nenabídne. Abych byl přesný, z kompaktů takto široké ohnisko nabízí snad jen Samsung NV24HD. Záběr je skutečně široký, diagonální úhel činí 84 stupňů (horizontální je téměř 74° a vertikální pak 53°). Potěšitelné je, že ani v krajích se neztrácí ostrost a kontrast. Vzhledem k silnému protisvětlu mě příjemně překvapila nízká míra aberace na kraji střechy. Spousta fotoaparátů zde více aberuje i bez slunečního světla, LX3 je na tom poměrně dobře i za takto nehostinných podmínek.

Sami vidíte, že na maximální zoom si příliš nepomůžete. Snímek je přiblížený jen trochu, takže poznávací značku stojícího auta si opravdu nepřečtete. Ani zde nejsou patrné žádné aberace nebo neostrost v rozích, zlobí jen přepal na střeše.

Teprve 4× digitální zoom přinese znatelné zvětšení. Protože se však jedná o digitální cestu zvětšení ohniska (v podstatě o výřez s dopočítanými pixely), snížení kvality snímku je patrné. V takto malé fotografii to tak výrazně nepostřehnete, ale již snímek roztažený na celý monitor vypadá poměrně bezbarvě a neostře.

Protisvětlo je dosti náročnou úlohou zejména pro malinké čipy digitálních kompaktů. Velké problémy způsobují ale také nedokonalé objektivy těchto přístrojů. Leica vytvořila dobrý objektiv, ale odlesků se bohužel zbavit nedokázala. Nejčastěji se objeví podobný odlesk jako na fotografii níže.

Dynamický rozsah čipu je o něco lepší než u kompaktů s malým čipem, ale stále to není dokonalé. Fotografie nahoře byla totiž pořízena se zapnutou funkcí inteligentní expozice, která prosvětluje stíny a naopak ztmavuje světlá místa. Na LCD displeji vypadá, že vůbec nefunguje, v počítači je její účinek patrnější. Na příklad na této fotografii byla s vypnutou inteligentní expozicí obloha kolem slunce silně přepálená ve větší oblasti.

Na této fotografii již vidíte funkci inteligentní expozice vypnutou. Slunce kolem sebe vytváří trochu větší přepal, ale dá se to přežít. Spíše vadí fialové kontury kolem něj. Na nejdelším ohnisku jsou odlesky objektivu zřídkavé. Podívejme se však podrobněji na funkci inteligentní expozice. Zde předkládám čtveřici snímků v každém nastavení a jejich účinek. Připomínám, že na LCD displeji si bohužel výraznějšího rozdílu nevšimnete, takže vám bude spíše připadat, že funkce nic nedělá. Její výhodou je, že nefunguje jako u některých jednodušších fotoaparátů, kde se jednoduše pouze zvýší ISO citlivost ve tmavších tónech, ale upravuje i celkovou expozici. Výsledkem jsou tedy nejen prokreslenější stíny, ale i světlá místa s méně výraznými přepaly.

V protisvětle objektivy často trpí chromatickou aberací. Objektiv fotoaparátu Panasonic Lumix LX3 není výjimkou, otázkou je však míra této chyby.

Na nejširším ohnisku jsou v celém clonovém rozsahu patrné aberace, které však mají spíše slabší charakter. Většinu fotografií aberace rušit nebudou, nicméně na některých to trochu vidět půjde. Zejména s větším množstvím tenkých větviček může dojít k tomu, že daná oblast bude poněkud fialová. Připomínám však, že v tomto ohledu patří k těm lepším fotoaparátům a aberace jsou jen malým problémem.

Nejdelší ohnisko je velmi zajímavé. Na nejnižší clonu jsou aberace dobře patrné, u fotografie malého formátu si toho nevšimnete, ale u větších formátů se jedná o dosti rušivý prvek. Zde už patří fotoaparát pouze k průměru. Naproti tomu plně zacloněný objektiv na nejdelším ohnisko chromatické aberace prakticky nevykazuje. Obraz vypadá dobře (odhlédneme-li od toho, že je přepálený).

Asi nenajdete na trhu lepší kompakt než LX3 na focení v noci. Díky lepší světelnosti si můžete dovolit fotit i v osvětlených interiérech bez blesku, aniž byste při rozumně vysokých citlivostech (tj. ISO 400) riskovali přespříliš zašuměnou fotografii plnou pohybových neostrostí. Noční focení jako takové, tedy venku, z tohoto rovněž profituje. Velkou výhodou jsou prioritní režimy, bohužel končí na 8sekundové expozici. V manuálním režimu však můžete nastavit expozici až na 60 sekund, což jiná značka než Panasonic u svých kompaktů obvykle nenabízí.

Velmi potěšující výsledek. Fotografie je ostrá, šum je v rozumných mezích i přes 8sekundovou expozici. Ve stínech se objevuje barevný šum, nicméně svou kvalitou patří tato fotografie určitě mezi nejkvalitnější, které jste schopni kompaktem pořídit. Dále se podívejme na snímky jedné scény při různých citlivostech.

I tento obrázek podporuje pozorování z předchozí fotografie při ISO 80. Snímek je ostrý, jasový šum je zde ještě menší, nicméně si lze všimnout barevný šum na silnici, která tak působí zvláštně, rozpitě (i když snímek sám o sobě si detaily rozhodně zachovává). Barevný šum je však snadno odstranitelný ve speciálním softwaru.

Při dobrém ohledání si v osvětlených oblastech prakticky nevšimnete výrazný rozdíl oproti ISO 80. Stíny však prokazují zvýšený šum, zejména se podívejte na oblohu, která má poměrně nepříjemnou charakteristiku šumu. Software pro odšumění tak bude mít trochu práci, ale s rozumným nastavením se dá dosáhnout velmi dobrých výsledků.

Citlivost ISO 400 už přináší výraznější šum, který začíná nabourávat detaily. Lépe řečeno se snímek jeví pořád velmi ostrý a detailní, ale ostré hrany jsou šumem poněkud překryty. Rozhodně nedochází k tomu, že by šum detaily rozpíjel. Myslím, že i s touto citlivostí můžete produkovat vcelku dobré snímky na menší formáty.

I ISO 800 se snaží zachovávat detaily, ale ty začínají být šumem značně postiženy. Ve světlých oblastech je obraz ještě poměrně slušný, ale ve stinnějších je nárůst šumu markantní. Rozumně velké obrázky pro web (tak 800×600 px) však můžete pořizovat bez problémů, aniž by je šum nějak znatelněji znehodnotil. U této fotografie 500×375 pixelů byste si kromě oblohy nikdy nevšimli, že byl snímek pořízen na ISO 800.

Je až s podivem, jak si i při ISO 1600 drží fotoaparát ostrost snímků. Redukce šumu zde očividně nenachází moc velké uplatnění, což detaily jistě ocení. Stinné části jsou však už naprosto nekoukatelné. Zajímavé je, že se ani při této citlivosti neztrácí barvy. Šum je velmi výrazný. Doporučuji držet se ideálně tak do ISO 400, max. ISO 800.

Velmi dobrá práce. Na snímku prakticky nejsou chromatické aberace a šum na obloze nenajdete. Ten je vidět pouze na stinných částech budovy, a to v rozumném množství. Trochu problémy dělá akorát střední šedá část, která nesvědčí snad žádnému fotoaparátu. Stěna svým charakterem dokáže "oblbnout" kdejaký čip a pak to vypadá na barevný šum. Míra detailů je velmi dobrá, jednotlivá stébla trávy jsou ostrá a nikoli slitá do plochy bez výraznější kresby.