Panasonic Lumix LX7: kompaktní hvězda noci

S Panasonicem Lumix LX7 nebudete mít v oblasti ostření problémy. Najdete tu klasický automat, makro režim a pak také manuální ostření. Při manuálním ostření se objeví asi 5× zvětšený obraz, má lepší detaily, pro dobré zaostření to stačí, přestože se obraz trochu třese (digitální šum je za dobrého interiérového světla malý, ve slabším světle je už bohužel šumu docela dost). Ostří se páčkou na zadní straně přístroje, chvilkové vychýlení jen zlehka změní ostřící vzdálenost, delší podržení ale mění zaostření mnohem rychleji a výrazněji.

Autofokus nabízí několik režimů výběru ostřících bodů. Detekce tváří má slušnou rychlost i úspěšnost. Režim ostření se sledováním nemá problémy ani za horšího světla, objekt sleduje sice trochu pomalu, ale velmi úspěšně, nevadí mu větší změna ostřící vzdálenosti a dokonce ani to, když objektivem zazoomujete. Dále je tu 23zónová automatika, která pracuje velmi slušně a jednobodové ostření s možností úpravy pozice i velikosti AF bodu (toto je ale přístupné jen při nastavování z hlavního menu).

Úspěšnost ostření je už tradičně u Panasonicu výrazně nadprůměrná, ostří prakticky kdykoli na cokoli a nemá problémy ani za velmi špatného světla. Trochu problém je při použití nejnižší clony na kratší vzdálenosti (makro a telemakro), kdy objektiv trpí na focus shift. Buď budete mít snímek ostrý, ale nekontrastní (ostrá kresba přelitá světlým závojem - mléčná kresba neostrých hran) nebo kontrastní, ale lehce neostrý. S rychlostí ostření je to také dobré. To je způsobeno tím, že ne všechny světelné paprsky se protínají v jednom konkrétním místě. Toto ale opravdu platí jen při ostření na krátké vzdálenosti při plně otevřené cloně. Na nejširším ohnisku je téměř jedno, za jakého světla ostříte, fotit můžete téměř okamžitě. U delších ohnisek je to za slabšího světla o něco horší, ale i zde je ostření ve své třídě nadprůměrně rychlé. V makro režimu se ostřící časy o trochu prodlužují.

Ostřící vzdálenosti činí v klasickém režimu 10 až 35 centimetrů dle ohniskové vzdálenosti, v makro režimu se dá fotit v podstatě už od přední čočky objektivu, na nejdelším ohnisku pak zhruba od 25 cm. Výsledkem je, že na dvou nejširších krocích zoomu se dostanete na velmi pěkné, více než 1,3× virtuální zvětšení. Negativem je ale hodně široký úhel záběru, který není pro makro zrovna nejvhodnější. Telemakro nabídne cca 0,3× virtuální zvětšení, což není mnoho.

Zvětšení je skutečně velmi dobré, vidíte zde vliv focus shiftu. Zaostřená plocha je ostrá, ale chybí ji kontrast, černá je spíše střední šedá a obecně se při ostření na velmi krátké vzdálenost obraz mění v takovou "zasněnou" plochu. Velmi nízká clona dovoluje výrazně rozmazávat pozadí.

Expozice může být měřena celoplošně (multiměření), dále je tu preference středu a jako poslední pak bodové měření. Měření patří k těm spolehlivějším, to však neznamená, že by se občas nehodila jemná korekce expozice. Světlé plochy občas táhnou k přepalům, naopak v noci je lepší exponovat trochu do minusu. Expoziční časy nabízí rozsah od 1/4000 sekundy až po vysoce nadprůměrných 250 sekund. Tyto časy ale mohou být různé dle režimu. Např. při clonách pod F4 je k dispozici čas jen od 1/2000 sekundy. V režimu priority clony a času lze dosáhnout/nastavit maximálně 8 sekund, v režimu P pak 1 sekundu. Zde ale můžete navolit také maximální dosažitelný čas, a to až na 1/250 sekundy.

Citlivosti mají rovněž velmi bohatý rozsah od ISO 80 do ISO 6400 (po 1EV nebo 1/3EV krocích), k dispozici jsou i rozšiřující režimy až do ISO 12800. V takovém případě končí rozlišení na třech megapixelech a nelze fotit do RAWu. Limit pro automatiku lze omezit maximální citlivostí, a to na ISO 200 až ISO 3200. V automatice je tu i funkce na zvyšování ISO citlivosti (a zkracování expozičního času) při detekci pohybu, čímž zajistí o něco ostřejší fotografie.

Světelnost F1,4-2,3 je v kategorii profi kompaktů nejlepší. Jak vidíte, dobrý je i průběh, kdy z doposud testovaných kompaktů disponuje nejlepší světelností na nejširším ohnisku a na nejdelším ohnisku se pak dorovnává na Olympus XZ-1 (ten má sice horší koncovou světelnost, ale zase delší přepočtená ohniska a na 90mm ohnisku jsou tedy srovnatelné). Maximální přiclonění je možné na F8. Clona je irisová, nicméně k dispozici máte i velmi snadno ovladatelný 3EV ND filtr.

Fotoaparát dále nabízí spoustu zajímavých režimů. Najdete tu např. časosběrné snímání s prodlevou 1 až 30 minut (s krokem 1 minuty), pro 10 až 60 snímků (s kroky po 10 snímcích) a lze také aktivovat upozornění. Korekce expozice má nadprůměrný rozsah od -3 EV do +3 EV, je tu i expoziční bracketing. Ten umí pořídit tři snímky, jejichž rozdíl může být až 3 EV.

Všechny důležité fotografické režimy si můžete vybrat na horním ovládacím kolečku.

V režimu panoramat se dočkáte poněkud menšího rozlišení (zde 5456×1136 pixelů). Skládání zde nevytvářelo žádné artefakty, dle mého názoru bylo ale zbytečně hodně cloněno a expoziční čas pro každý snímek byl moc krátký. Výsledná fotografie je pohybově dost rozmazaná.