Panasonic Lumix S1: postřehy z praxe

 

Panasonic si to vždycky slízne za své DFD zaostřování, které mnozí považují kvůli faktu, že je založeno na kontrastní metodě, za nepoužitelné. Faktem nicméně je, že je jen minimum oblastí, kde by mělo DFD opravdu problém a v drtivé většině případů s ním nejsou vůbec žádné potíže. Ostatně současně s ním jsem testoval i CSC s fázovým autofokusem a musím říci, že řešení od Panasonicu podávalo spolehlivější výkony.

 

expoziční čas 1,3 s, clona F4, citlivost ISO 200, ohnisková vzdálenost 24 mm, korekce +0,3 EV, klikněte pro zvětšení

 

Nejlépe funguje jednorázové zaostřování AFS, které je velmi rychlé a přesné. Má vynikající citlivost i za špatného světla a budete mít co dělat, abyste našli situaci, kdy nebude schopno zaostřit. Např. zde vidíte fotografii chodby za zamračeného dne. Za otevřenými dveřmi napravo je koupelna, možná tam uvidíte i vanu a nad ní nějakou tu kosmetiku. Když jsem se postavil do těchto dveří, Lumix S1 byl stále schopen korektně zaostřit na tuto kosmetiku (odhlédněme nyní od užitečnosti takové fotografie, jde o množství světla, ve kterém dokáže fungovat).

 

Průběžné ostření také funguje hodně slušně (na to, že jde v základu o kontrastní AF, tak výborně) a ve většině běžných situací nenajdete proti fázovým fotoaparátům výraznějších rozdílů. Např. v tradičním testu ostření na protijedoucí auta byl Lumix S1 jen o trochu horší než Canon EOS RP. Oba měli většinu snímků neostrou zhruba stejně, Canonu se ale podařilo trochu více těch opravdu přesně zaostřených (cca 15 % proti zhruba 10 %). Níže uvedený snímek je z lepšího průměru, co se mi podařilo, ale ne nejlepší.

 

 

Zaostřovacích režimů je pochopitelně spousta, pro výběr bodů tu máte několik typů zónových ostření (ať už s různými velikostmi zóny nebo různými počty AF bodů v zóně), je tu i automatika výběru, sledování objektu pro AFC a detekce tváří. Zde je nutno podotknout, že citlivost autofokusu je v režimu sledování znatelně nižší než v jiných režimech, takže to chce lépe vybírat objekt, na který se má ostřit. Navíc bych řekl, že Lumix S1R měl tento režim o něco spolehlivější. Detekce tváří je výborná, je rozšířena i o detekci celé postavy a má také detekci očí, která navíc opravdu preferuje bližší oko.

 

V neposlední řadě je potřeba podotknout, že u AFC systému lze nastavovat jeho citlivost, jak rychle se má přepínat i jak má odhadovat rychlost pohybu. Tím lze vylepšit (nebo naopak zhoršit) výkony průběžného systému. Menu obsahuje ještě mnoho dalších položek v nastavení pro úpravu zaostřování, takže lze volit např. prioritu ostření nebo závěrky, zvolit doostřování náhledu, AF+MF, funkce MF jako focus peaking a mnoho dalších detailů.

 

 

 

Lumix S1 má pochopitelně velmi bohaté možnosti nastavení expozice a tradiční nabídku expozičních režimů, tedy automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Stylů měření expozice je zde pochopitelně více, v průběhu testu byl využíván především ten celoplošný. Není příliš náladový, má však tendenci podexponovávat, takže pro lepší snímky budete muset s korekcí trochu do plusu. Rozsah je dost bohatý, má -5 EV až +5 EV. Kdo se ale nechce obtěžovat s korekcí expozice, může každému typu měření expozice nastavit trvalou korekci (po 1/6EV krocích).

 

Líbilo se mi i to, že lze nastavit provázání měření expozice a zaostřovacího bodu ve všech režimech. Každý si tak může zvolit, zda se bude expozice řídit podle objektu, na nějž je zaostřeno nebo podle jasu scény nehledě na to, na co se ostří. Je to příjemný rozdíl od Canonu EOS RP, u kterého toto šlo nastavit jen v jednorázovém režimu, ale už ne pro průběžné zaostřování, kde to navíc bylo velmi výrazně citlivější než u Panasonicu (u něj je podstatně lépe použitelné i provázání AF/AE v AFC bez toho, aby bylo takřka nutné používat AE/AF Lock).

 

 

Zajímavostí je, že rozsah expozičních časů začíná na 1/8000 sekundy pro mechanickou i elektronickou závěrku (pro elektronickou bych čekal i kratší čas, 1/16000 sekundy je k dispozici akorát u videa). Maximem je 60 sekund, v bulb režimu pak 30 minut. Závěrce lze nastavit zpoždění od 1 do 8 sekund pro eliminaci roztřesení. Závěrku si fotoaparát může vybírat automaticky, mít mechanickou, mechanickou s elektronickou první lamelou, plně elektronickou nebo elektronickou s odšumováním. Pokud jde o citlivosti, ty jsou k dispozici ve standardním rozsahu ISO 100 až ISO 51200, režim rozšíření přidává ISO 50 směrem dolů a naopak směrem nahoru ISO 102400 a 204800. Využitelnost je diskutabilní, což ukáží i snímky v kapitole o šumu.

 

Automatice ISO citlivosti lze nastavit minimální (100-12800) i maximální (200-25600) hodnotu, kterou může nastavovat. Nezapomnělo se ani na možnost ovlivnění toho, jak se bude ISO navyšovat v závislosti na ohniskové vzdálenosti objektivu. Ručně ji lze nastavit od 1 sekundy do 1/8000 sekundy (časy 1/30 sekundy a kratší po 1/3EV krocích, delší pak po větších 1EV krocích). Automatika se drží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, nicméně u širších úhlů záběru nejde pod 1/60 sekundy (pravidla se tedy drží od 60mm ohniskové vzdálenosti nahoru). Nechybí ani expoziční bracketing pro 3, 5 nebo 7 snímků s až 1EV rozdíly. Volit si můžete pořadí expozic i to, zda se vyfotí najednou nebo postupně. Jde zde i bracketing clony (3, 5 nebo všechny možnosti clony), ostření a vyvážení bílé. Aby toho nebylo málo, máme tu i časosběrný snímek, time-lapse a multiexpozici. 

 

 

 

Fotoaparát je napájen akumulátorem DMW-BLJ31, který má napětí 7,4 V a kapacitu 3050 mAh, pojme tedy vysoce nadprůměrných 23 Wh energie. Praktická výdrž baterie ale není nikterak velká. I když tu máme úsporné režimy hledáčku, osobně jsem využíval vypínání EVF po 10 sekundách a LCD po minutě, nicméně i tak se mi podařilo dosáhnout jen 290 snímků a 13 minut videa na jedno nabití. To není mnoho. Pravdou je, že jsem fotoaparát nevypínal po každém snímku a častěji jsem ho nechával "viset" v menu, protože jsem měl v plánu za chvíli opět fotit. Zobrazení zbývající energie je možné mít i v procentech, moc bych se na to ale nespoléhal. Někdy baterka umře už při cca 5 %, někdy bliká nula čtvrt hodiny a pořád fotíte a točíte.

 

 

 

Zobrazení displeje je pro Panasonic vcelku tradiční a dole tak máme informace o expozici a dostalo se i na volné místo na kartě a stav baterie. Nahoře pak mohou být další nastavení a nechybí ani možnost zobrazení vodováhy. Vpravo je jeden z mnoha zaostřovacích režimů, které si lze obvykle vybírat joystickem i dotykem na displeji.

 

 

Dále zde vidíte manuální zaostřování se zvětšením náhledu. Ten lze polohovat a jeho zvětšení může být přes celou obrazovku i jen v menším výřezu uprostřed. Pravý snímek pak ukazuje menu pro výběr citlivosti ISO.

 

 

Dále tu máme natáčení videosekvencí. Díky jinému poměru stran (16:9) se tak na displeji objeví dva černé proužky. Můžete si vybrat expoziční režim a na základě toho se také zobrazí možnosti nastavení expozice. Vpravo je stavový displej zobrazený na hlavním LCD.

 

 

Dále je tu konfigurovatelné quick menu, do kterého si sami můžete vybrat položky a také si je seřadit dle libosti. Vpravo je pak hlavní menu, které má několik sloupců. Je totiž dost bohaté, takže se dělí na velké oddíly, v rámci toho na menší a teprve v nich jednotlivé volby.

 

 

Nakonec se ještě podíváme na zobrazení vyfocených snímků. Jak je vidět, je zde jak celoplošné zobrazení, tak i zmenšené s více zobrazenými informacemi. To má celkem 5 obrazovek, takže poklikáním dolů se dostanete např. i na histogram nebo informaci o objektivu.