Panasonic Lumix S1R: sebevědomý vstup do FF

 

Když nám do redakce přišla krabice s fotoaparátem, myslel jsem, že Panasonic zaslal snad všechny modely fotoaparátů, které kdy vyrobil. Byla to opravdu tíha. A po rozbalení se první dojmy moc nezměnily. Lumix S1R je opravdu obrovský a velmi těžký fotoaparát. S kartou a obrovským akumulátorem (s 23 Wh!) váží lehce přes 1 kg a setový objektiv přidá ještě dalších 680 gramů, takže celek váží 1,7 kg. Zpracování působí ve většině míst dobře, kritickým místem je ale krytka prostoru pro karty, která je velká a poněkud vrže (podle všeho jde ale jen o vlastnost testovaného kusu a nikoli o obecnou vlastnost). Pokud jde o držení, tak to je samozřejmě ovlivněno vysokou hmotností (někomu to může vyhovovat, někomu naopak) a gripem. I když nemám zrovna velkou ruku, uvítal bych trochu větší vybrání gripu.

 

 

Do testu jsme dostali setový objektiv Lumix S 24-105mm F4 Macro O.I.S. Ten poskytuje příjemný 4,4× optický zoom a také solidní zvětšení. I když má v názvu slůvko Macro, počítejte max. s 0,5× zvětšením, což je ale i tak fajn. Světelnost má konstantní hodnotu F4 v celém ohniskovém rozsahu a objektiv si rozumí se 77mm filtry. Zoomovací prstenec jde krásně hladce, což je výborné pro video, nicméně těžká konstrukce objektivu má občas tendenci se sama trochu vysouvat. Přední prstenec slouží k manuálnímu ostření a díky zvětšení náhledu je jednoduchá záležitost. Na těle objektivu lze vypnout stabilizaci, zvolit manuální ostření a také zamknout objektiv ve 24mm pozici. Objektiv je odolný vůči vodě a prachu, nicméně přestože šlo v podstatě o pár dní používaný kus, vevnitř už bylo velké smítko prachu (podle Panasonicu to může být způsobeno tím, že šlo o předprodukční kus).

 

 

Poněvadž jde o pokročilý přístroj, nepřekvapí spousta ovladačů i na přední straně. Nad gripem je první otočný ovladač (např. pro nastavení clony nebo času). Zajímat nás budou především tlačítka, kde nahoře a uprostřed (nalevo od bajonetu z tohoto pohledu) najdete funkční konfigurovatelná tlačítka, to nižší pak může zapnout např. náhled hloubky ostrosti a expozičního času. Dole je pak odjišťování objektivu, které je ale opačně než u Micro Four Thirds fotoaparátů, takže máte-li oba systémy, budete zmatení a bude nutné přepínat mezi dvěma styly držení objektivů při jejich výměně. Dalším matoucím prvkem je to, že synchronizační červená tečka je dole, kde na ni nevidíte, tedy je v podstatě nepoužitelná. Po čase si ale zvyknete orientovat se podle bílé čáry na horní straně objektivu, kterou sice není k čemu přiměřit, ale brzy to dostanete do oka. Zajímavostí je další funkční páčka, kterou lze konfigurovat a nastavit si sem přepínání některých nastavení (např. RAW, tichý režim,...). Na pootočení je však potřeba vynaložit velkou sílu. Nahoře máme ještě synchronizační terminál.

 

 

I horní strana ukazuje, že rozhodně nejde o low-endový fotoaparát, ale o přístroj, který míří na profíky. Nalevo je kolečko fotografických režimů s pojistkou, ta ale tentokrát není vypínatelná, takže ji musíte používat, i když nechcete. Kolem ní je pak páčka spouštějící např. sekvenční snímání nebo samospoušť. Lumix S1R není vybaven interním bleskem, má ale pochopitelně sáňky pro ten externí.

 

 

Ještě si zde můžete všimnout gumové krytky pro dálkové ovládání, zamykací páčky (pochopitelně lze zvolit, co vše zamykat) a režim prohlížení. Na kapličce hledáčku je ještě přepínač režimu hledáčku a displeje.

 

 

Na pravé straně hledáčku s rekordně vysokým rozlišením je přepínač jeho zvětšení se třemi různými nastavení zvětšení. Nesmí chybět v této třídě takřka povinný stavový displej (ukazuje stav baterie a karty i tehdy, když je fotoaparát vypnutý), volič pro úpravu nastavení, podsvětlení displeje (i některých tlačítek) i páčka pro zapnutí přístroje (opět docela těžko ovladatelná). Nahoře máme ještě tři tlačítka pro nastavení vyvážení bílé, ISO citlivosti a korekce expozice, nicméně tu lze pohodlně ovládat třeba i zadním otočným voličem, pokud si to budete přát (a ani není třeba cokoli mačkat). Ke spoušti nemám žádné výhrady.

 

 

Displej je dotykový a dá se pomocí něj vybírat nejen AF bod, ale používat se dá i v menu nabídkách, což se ve víceúrovňovém menu docela hodí. Má 3,2" úhlopříčku a vysoké rozlišení 2,1 milionu bodů. Potěší i tím, že je výklopný, a to nejen nahoru a dolů, ale i do pravé strany (je nutno zmáčknout pojistku nalevo). Pokud jde o hledáček, ten má opravdu vysoké zvětšení i rozlišení. Obraz je opravdu velmi pěkný. I při manuální ostření a zvětšení se dá krásně ostřit, a to i v opravdu extrémně špatných podmínkách.

 

Tlačítko pro natáčení videa je takřka nedosažitelné a poslepu jej nemáte šanci téměř trefit, dle Panasonicu je to ale záměr pro profesionální natáčení videa (s fotoaparátem v racku). V podstatě hned jsem tutéž funkci nahodil na tlačítko AF-ON (také se dá konfigurovat). Mezi nimi je tlačítko a páčka pro výběr zaostřovacích režimů. Ačkoli nejraději používám klasické AFS a středový bod s rekompozicí nebo ťukání prstem po displeji, tady jsem si oblíbil jednoznačně AFC režim a sledování objektu. To totiž funguje velmi dobře a AF systém je opravdu bleskurychlý. Stačilo namáčknout nad objektem, rychle rekomponovat a AF se už o vše postaral. Pomocí tlačítka lze vybírat režim výběru AF bodu, páčka pak volí mezi režimy AFS, AFC a MF.

 

 

Zajímavostí je zde i joystick pro polohování AF bodu, který je dosti svižný a umí i šikmý pohyb. Dále tu máme tlačítko Q pro quick menu, které se výborně ovládá dotykem i všemi třemi otočnými voliči, navíc je uživatelsky plně konfigurovatelné. Otočné okruží může fungovat např. jako okamžitá změna korekce expozice, funguje pochopitelně i jako směrové šipky, jejichž chod je ale poněkud tvrdší. Uprostřed je vstup do hlavního menu. Nechybí ještě tlačítko zpět, DISP pro změnu zobrazení displeje a tlačítko pro mazání fotografií. Po odklopení krytky prostoru pro paměťové karty zde uvidíte slot pro SDXC (podporuje i UHS-II) a XQD kartu. Samotné odklopení krytky je ale docela oříšek, pojistka je dosti tuhá a držet ji při současném tahání krytky směrem dozadu chce trochu cviku. Pak už to půjde snadno. Nechybí ani LED pr signalizaci zápisu na kartu.

 

 

 

 

Lumix S1R je vybaven (vedle již zmíněného 2,5mm jacku pro dálkové ovládání) dvěma 3,5mm jacky pro externí mikrofon a sluchátka. Dole je pak USB-C port pro nabíjení fotoaparátu (v balení je ale i klasická nabíječka) a plnohodnotný HDMI port. USB-C lze použít i pro dálkové ovládání fotoaparátu z PC (tzv. tethering, funkce Lumix Tether).

 

 

 

 

Velmi bohaté je i příslušenství. Fotoaparát je doplněn o setový objektiv a obě krytky včetně sluneční clony, máme zde akumulátor, krabici plnou manuálů, popruh, nabíječku s kabelem do sítě, a to včetně té britské, dva USB kabely (USB-C na USB-C a USB-C na USB-A, který jsem zapomněl vyfotit), držák HDMI kabelu a nabíjecí adaptér. Jednoduše řečeno, baterku můžete nabíjet kdykoli z čehokoli. Nabijete ji v nabíječce tady i v zahraničí, nabijete ji z elektrické sítě ve fotoaparátu pomocí adaptéru tady i v zahraničí, nabijete ji ve fotoaparátu z počítače nebo powerbanky s USB-A i USB-C portem... A dokonce můžete pracovat s fotoaparátem, zatímco se nabíjí.

 

 

Nový Panasonic Lumix S1R tedy vypadá velmi slibně. I když tu vidím pár menších ergonomických prohřešků, které se naštěstí většinou dají obejít jinou konfigurací tlačítek (např. video), zdá se, že se Panasonic opravdu snažil přinést pokud možno co nejlepší přístroj a nesnažil se ho "marketingově" pozicovat a ořezávat.