Panasonic Lumix TZ18 vs. TZ20: bitva CCD a CMOS

Zhodnotit nové ultrazoomy Panasonic Lumix TZ18 a TZ20 je těžké, tak to dnes vezmu z opačného konce, bude to potřeba. Předně chci tedy říci, že oba přístroje považuji za to lepší ve své třídě, ale... Předchůdci byli lepší, proto možná bude i hodnocení vyznívat místy trochu negativně, protože budu srovnávat přístroje nejen vůči dnešnímu standardu, ale také vůči modelům TZ8 a TZ10.

Oba fotoaparáty potěší i přes větší zoom stejně tak kompaktními rozměry jako předchůdci. Zpracování je slušné, ergonomie je taková všelijaká. Nutno uznat, že pro obecnou ovladatelnost a rychlost nastavování jsou tyto Panasonicy velmi dobré. Začátečník vše rychle pochopí, menu jsou rychlá, většina věcí se dobře nastavuje. Přesto se zde najde několik věcí, které trápily už předchůdce a stejné nelogičnosti (a bohužel i některé nové) se nachází i zde.

Můžeme tedy zmínit nesmyslné posuvné tlačítko pro vstup do režimu prohlížení fotek (nemá jedinou nevýhodu, jen zbytečně otravuje a zpomaluje), deaktivace samospouště po každém snímku (tento problém má ale docela dost fotoaparátů, takže to za výrazné negativum nepovažují), dále třeba protivně rychle aktivující se úsporný režim při prohlížení fotek. Jen co fotku trochu zvětšíte, objektiv zajede a při nutnosti rychlého focení to můžete často rovnou vzdát. Než přecvaknete posuvné tlačítko vstupu do prohlížecích režimu, než zazoomujete, je všechno dávno pryč. V menu lze nastavit, aby se zoom vracel do původní polohy, to ale zase "otravuje" při běžném použití.

Prohlížení snímků ve zvětšeném náhledu je opravdu hodně pomalé, zde má TZ20 díky možnosti dotykového posunování proti TZ18 neuvěřitelně velkou výhodu. Nerozumím ani tomu, proč se skvělý čtyřsměrný "dělený" ovladač, který byl proti konkurenci velkou výhodou (nehrozily šikmé stisky), u nových modelů dal do jednoho spojeného tlačítka. Proč kopírovat od konkurence to, co je špatně?

Oba přístroje potěší bohatými možnostmi nastavení, např. prioritními režimy a plně manuálním režimem, a to s časy od 1/4000 s po 60 sekund. ISO může být automatické dokonce i v režimu M, nechybí expoziční bracketing. TZ18 má slušné HD videosekvence, u TZ18 najdete ještě kvalitnější Full HD video s dynamickou optickou stabilizací obrazu, která je skutečně dosti výkonná. TZ20 nabízí navíc i zpomalené videosekvence, ale s poněkud nízkou kvalitou záznamu (mírně vyšší rozlišení, byť i při menším zpomalení, by neuškodilo).

Objektiv je zvláštní kapitolou. Došlo k mírnému navýšení rozsahu ohnisek, ale jsou z toho spíše jen problémy. Ano, v reklamním letáku vypadá 16x lépe než 12x, ale je tu pár věcí, které původní modely TZ6 až TZ10 netrápily. Na širším 24mm ohnisku objektiv s bleskem v jednom rohu hodně viditelně vinětuje. Větší zoom si vybral daň ve znatelně horší světelnosti, a tak i Panasonic opustil kategorii světelných kapesních ultrazoomů. Výsledkem je to, že už na 100mm ohnisku má TZ18/TZ20 horší světelnost než TZ8/TZ10 na maximálním ohnisku 300 mm.

A protože se difrakce obrazu při takto vysokých pixelových hustotách projevuje už i pod F5, v podstatě od 100mm ohniska je obraz i na "plnou díru" tímto efektem (neostrostí) mírně postižen. Zatímco předchůdci tak měli i na nejdelším ohnisku opravdu ostrý obraz, novinky v druhé polovině ohniskového rozsahu nekreslí nijak přesvědčivě. Zajímavé je také to, že zde výrazně více šumí než na širších ohniscích, což si moc nedovedu vysvětlit. Na obranu Panasonicu musím každopádně říci, že konkurence je na tom úplně stejně. Smůlou je ale to, že Panasonic měl jediné kapesní ultrazoomy, které měly opravdu velmi hezké výsledky v celém rozsahu ohnisek. Teď už nemá.

Objektiv lze nicméně pochválit za slušné makro i dobré telemakro. S tím si opravdu vyhrajete. Další věc, kterou musím jen a jen chválit, je stabilizace. To, aby byly snímky i na nejdelším téměř 400mm ohnisku použitelné s časem 1/6 sekundy, to se jen tak nevidí. Dalším pozitivem je nadprůměrná výdrž na baterie, což se týká zejména modelu TZ18. Očividně norma CIPA, podle které se výdrž měří, nemá se skutečností nic společného, údaje výrobce jsem u TZ18 překročil téměř o polovinu.

Co se týče kvality snímků ze strany čipu, stejně jako u modelů FZ45 a FZ100, vítězí paradoxně levnější model s CCD čipem. MOS čip v TZ20 (i FZ100 a několika dalších kompaktech Panasonic) se výrobci příliš nepovedl, ostatně už oznámil vývoj nástupce, který by měl být v otázce šumu naopak nejlepší. Je však nutno říci, že na nejnižší citlivosti ISO 100 si jsou oba čipy víceméně rovnocenné a kvalitní snímky dostanete z obou přístrojů minimálně v první polovině ohniskového rozsahu. Zde určitě patří k nadprůměru své třídy. ISO 200 ale začíná lehce rozevírat nůžky mezi CCD a MOS čipem, kde druhý zmíněný dělá více barevných flíčků a obraz nedrží linie, je "rozsypaný".

U modelu TZ20 jsem měl občas také trochu problémy s vyvážením bílé, ale zde jde především o nepřesné zobrazování barev na LCD displeji (zelená na displeji je dost odlišná od zelené na skutečné fotce). Nicméně LCD displej jako takový je u TZ20 o několik tříd lepší než ten v TZ18. Tam má malé rozlišení a podprůměrné pozorovací úhly.

I když možní předchozí řádky vyzněly pro nové Panasonicy docela špatně, nejde o špatné fotoaparáty. Spíše jde o to, že v podstatě všechny změny proti předchůdcům nové fotoaparáty nikam dopředu neposunuly, spíše je vrátily zpátky (ztratily tak velký náskok před konkurencí). Ve srovnání s konkurencí jde tedy stále o přístroje lehce nadprůměrné. TZ18 je dobrý fotoaparát, TZ20 září více jako videokamera. Dokud jsou ale v prodeji předchůdci Panasonic Lumix TZ8 a TZ10, nevidím důvod kupovat si mnohem dražší nástupce. Podobný problém, že nástupce je spíše horší než předchůdce, bohužel trápí i konkurenci.

Za zapůjčení fotoaparátů Panasonic Lumix TZ18 a TZ20 děkujeme Panasonicu.

 

Fotoaparát Panasonic Lumix TZ18, Lumix TZ20 a široký výběr dalších produktů naleznete na www.fotoskoda.cz.