Panasonic Lumix TZ35 a TZ40: o čtyři více

Oba přístroje jsou vybaveny zhruba 1/2,3" MOS senzory (TZ35 má přesněji řečeno 1/2,33"). V případě modelu TZ35 má rozlišení 17,5 megapixelů, z čehož se efektivně využívá 16,1 MPx. TZ40 má pak ještě vyšší pixelovou hustotu, snímač s 18,9 megapixely a efektivně používá 18,1 MPx. Teoreticky by tak TZ40 měla produkovat více zašuměné snímky. Na následujících snímcích se podíváme, kde je pravda.

Vyšší rozlišení snímače TZ40 jde jen trochu vidět (u TZ35 lze vidět obě světla fiatu i mercedesu, u TZ40 jen jedno). TZ40 má více doostřovaný obraz (artefakty na hranách), TZ35 je oku příjemnější, přestože s nižší ostrostí i detaily. Šum je v obou případech odšuměn, černé plochy jsou bez detailů.

Při citlivosti ISO 200 jde vidět silnější rozmývání u TZ35 a více ustřelených pixelů u TZ40.

ISO 400 dále zvyšuje rozmývání a lehce potlačuje barvy. Multiexpozice nechává snímkům lepší kontrast, ale rozmývání v některých místech nepřestává.

U citlivosti ISO 800 jsou už výsledky opravdu hodně špatné, odšumování graduje, barvy se v obou případech ztrácí, detaily mizí a plochy se rozmazávají.

Při citlivosti ISO 1600 je vidět rozdíl ve zpracování obrazu. TZ35 více rozmazává, TZ40 více ustřeluje. Praktické rozdíly jsou ale minimální, výsledky jsou hodně špatné v obou případech.

Nejvyšší citlivost ISO 3200 už rozmývá vše, co jde, TZ40 nicméně v režimu rozšíření nabídne i ISO 6400. Nyní se podíváme na výsledky po zmenšení na standardizované rozlišení 12 megapixelů.

Zde vidíte výsledky pro vzájemné porovnání s dalšími fotoaparáty, pro zajímavost ještě předložím srovnání mezi TZ35 a TZ40.

Nějak výrazné rozdíly v detailech nebo šumu nejsou patrné. U TZ40 jsou výraznější artefakty na hranách, nicméně trochu lépe zachovává barvy u středních citlivostí. Podíváme se na míru zachování detailů na klasické scéně s plyšovým zajícem.

Velmi výrazné odšumování je patrné už na nejnižší citlivosti ISO 100, a to u obou přístrojů. U TZ40 je obraz akorát více doostřován. Od ISO 400 včetně je obraz v podstatě jen mazanice. Opět se mrkneme na výřezy ze snímků zmenšených na standardizované rozlišení 12 megapixelů.

Ani zmenšení rozlišení moc nezpůsobí, aby snímky vypadaly per pixel nějak výrazně dobře. Postavíme oba přístroje ještě proti sobě.

Mezi fotoaparáty nelze pozorovat nějak zásadní rozdíly. TZ40 nechává trochu více jasového šumu a více doostřuje, ale nejsou to nějak dramatické rozdíly.

Funkce Inteligentní rozlišení by měla zajistit různé odšumování na detailech, texturách a hladkých plochách. Je pravda, že hladké plochy jsou skutečně o něco hladší, ale rovněž je ještě více patrné zbytečné doostřování a tráva je vyhlazená ještě více než v původním případě.

Přístroje nabízí několik režimů boje proti extrémnímu dynamickému rozsahu některých scén. Vedle klasického HDR se třemi různými expozicemi tu máte i automatické "jednodušší" HDR v režimu iA, které v případě detekce protisvětla pořídí dvě expozice a složí je dohromady.

V protisvětle to fotoaparátu moc nejde. Odlesky objektivu jsou výrazné, trochu se objevuje chromatická aberace. Ve stínech trpí snímky na velmi výrazné rozmývání obrazu.

Tento snímek byl pořízen ve dvousnímkovém HDR režimu Inteligentní automatiky. Obloha začíná chytat trochu modré barvy, stíny mají trochu více kontrastu.

Zde to nedopadlo nejhůř, kresba listů je slušná, ve trávě je ale rozmývání silnější. Vpravo nahoře vidíte chromatickou aberaci.

Dvousnímkový režim dává obloze konečně nějakou kresbu. Krajina je trochu tmavší s výraznějším kontrastem. Opět je vidět velmi silné rozmývání zelených ploch.

Třísnímkové HDR prosvětluje krajinu, lehce přidává kresbu do oblohy. Bohužel je tu stále velmi agresivní odšumování.

V obloze je lehký přepal. Krajina má přiměřenou kresbu, výjimkou jsou opět zelené plochy s mírným kontrastem, které se moc rozmývají.

Dvousnímkové HDR výrazně zlepšilo prokreslení oblohy, přepaly zmizely. V krajině je bohužel vidět mnoho ustřelených pixelů.