Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky

Autofokus, ostření

Protože TZ7 se řadí k automatům, nepřekvapí absence manuálních režimů ostření, k dispozici jsou pouze automatické. Těch je ale k dispozici více než dost. Prvně je to automatické ostření na jednu nebo více z 11 zón. Nutno říci, že automatika zde opravdu boduje a takřka vždy zvolí přesně to místo, kam byste chtěli ostřit. Poté je zde jednozónové vysokorychlostní a jednozónové klasické, rozdílu mezi nimi jsem si však nevšiml. Výčet pokračuje režimem bodového ostření, kdy na LCD displeji uvidíte skutečně jen miniaturní čtvereček, na který se bude ostřit.
Detekce tváří je rychlá, vydrží i natočení hlavy, náklony však příliš nemiluje. Každopádně ji lze označit za lehce nadprůměrnou. Posledním režimem je AF Tracking, neboli sledování pohybu. Výsledek si můžete prohlížet na snímku nahoře. Auto jsem nechal sledovat zhruba 200 metrů, obraz se průběžně zaostřoval a rozostřoval, v okamžiku zmáčknutí spouště byl hodně neostrý. Fotoaparát ale věděl, kam má ostřit a v mžiku vyfotil snímek takto ostře. AF Tracking skutečně dobře funguje.

Dále se podívejme na ostřící vzdálenosti. Když si je poprvé s fotoaparátem vyzkoušíte, budete zklamáni. Nicméně když si s ním pohrajete pořádně, zjistíte, že to vůbec není tak špatné, ba naopak, fotoaparát má až překvapivě dobré vzdálenosti ostření. Problém je jen v tom, že průběh má trochu zvláštní křivku. Začíná se zhruba na osmi centimetrech, u 4× zoomu je to cca 30 cm a do 6× zoomu to už přeleze přes jeden metr. Když pak zkusíte zazoomovat na maximum, fotoaparát bude vyžadovat přes 1,6 metru. Pokud se však naučíte, že mezi 7× a 10x zoomem ostřící vzdálenosti výrazně klesají, můžete si na ohniscích 160 až 295 mm užívat zhruba 60 až 80 centimetrů, které je nutno mít mezi fotoaparátem a objektem.

Tedy i na klasický režim ostření jste schopni dosáhnout slušné přiblížení a rozmazání pozadí (kombinace delšího ohniska, krátké snímací vzdálenosti a nízké clony dané dobrou světelností objektivu). Prostě to jen nechce zoomovat na maximum. Makro režim má velmi podobný průběh, jen na širších ohniscích je schopen ostřit už od necelých 2 centimetrů. Rovněž jde vidět, že u ohnisek 220 - 295 mm můžete jít ještě o kousek blíže než v klasickém režimu, lze se dostat pod 50 cm. Na ohnisku 270 mm je to skvělý výsledek.
Rychlost ostření je zvláštní. Fotoaparát občas působí trochu lenivě, ale ve skutečnosti ostří často rozumně rychle. Nemá problémy s krátkým ani dlouhým ohniskem, nedělá mu větší problémy ani tma. Pozor však na makro režim. Pokud jej zapnete, fotoaparát bude ostřit trochu pomaleji, znatelnější je to občas na delších ohniscích a zejména za zhoršených světelných podmínek, kdy je ostření už podstatně pomalejší. Vypněte makro a fotoaparát opět ostří poměrně slušně. Úspěšnost mi přišla ve všech režimech vysoce nadprůměrná.

Další zajímavostí je tzv. "Přisvětl. AF". Takto je funkce vedena v menu, ale tento překlad skutečně nechápu. Jde vlastně o prediktivní autofokus. První možností je Q-AF, který ostří bez namáčknutí spouště, dojde-li k přezoomování nebo pohybu fotoaparátu. Druhou volbou je C-AF, která ostří neustále. Velmi dobře to jde vidět při zaostření na velkou vzdálenost, kdy je fotoaparát např. na stativu. Když do kratší vzdálenosti v prostoru zaostřovacího pole umístíte nový předmět, Q-AF nic neudělá. Nezměnilo se mu ani ohnisko, ani poloha fotoaparátu. C-AF však zjistí, že najednou má v zaostřovacím poli něco neostrého a zaostří na to.

Nevýhodou tohoto systému je větší spotřeba baterií. Naopak výhodou je mírně rychlejší ostření. Platí to zejména pokud mezi snímky výrazněji měníte ostřící vzdálenosti. Bez těchto funkcí totiž při namáčknutí spouště fotoaparát ostří od začátku, což zejména na delším ohnisku nějakých těch pár desetinek sekundy trvá. Když však Q-AF nebo C-AF máte zapnuto, fotoaparát zatím stihne sám přeostřit, takže při zmáčknutí spouště fotoaparát jen rychle doostří a vyfotí snímek. Doba ostření je tak téměř poloviční. Při malých změnách mezi snímky ale rozdíly nejsou příliš patrné, pokud vůbec.

Makro režim

Makro režim patří pouze k trochu lepšímu průměru. Snímací vzdálenost 2 centimetry u ultrazoomu až tak moc nenadchnou, přidává se k tomu právě velmi široké ohnisko, které objekty snímané z malé vzdálenosti opticky oddaluje.
Trochu zamrzí nemožnost vlastního výběru ostřícího bodu. Takto jsem musel zaostřit na špičku, překomponovat obraz a doufat, že jsem se nevzdálil, nebo nepřiblížil. Vzhledem k překvapivě nízké ISO citlivosti potěší minimální míra šumu.

Nastavení expozice, automatika

Panasonic Lumix TZ7 nabízí pouze automatické režimy nastavení expozice. Nicméně Panasonic se nechal slyšet, že u nástupců uvažuje o prioritních režimech a plném manuálu, není to ale jisté. Expozici lze měřit celoplošně, celoplošně se zvýrazněným středem a bodově. Nikdy však nepochopím ikonky, které Panasonic pro tyto režimy používá, nejhorší je, že je ve fotoaparátu ani nikde nevysvětluje. Fotograf se tak musí jen dovtípit, co asi znamenají.

Rozsah citlivostí je od ISO 80 po ISO 1600 v plném rozlišení. Komu by to bylo málo, může využít ještě režim vysoká citlivost, který nabízí ISO 1600 až 6400, ale pouze v rozlišení do 3 megapixelů. Nicméně je jasné, že tyto citlivosti budou mít díky obrovskému šumu jen minimální využití.

Zajímavou technologií je Inteligentní ISO. Jakmile rozpozná pohyb scény, a to ať už se vám hodně třese ruka, nebo snímáte pohybující se objekt, dokáže navýšit ISO citlivost až čtyřikrát pro zachování co nejlepší ostrosti. Této funkci rovněž můžete zadat ISO citlivost, která pro ni bude hraniční. Lze si nastavit ISO 400, 800 nebo 1600. Na prvním snímku vidíte statickou scénu, na druhém scénu s vypnutou funkcí Inteligentní ISO a pohybem a na třetím rovněž pohyb, ale tentokrát byla funkce zapnutá. Pochopitelně v takovém případě musíte počítat s vyšším šumem.
Expoziční časy mohou být od 1/2000 s až po jednu sekundu v klasickém režimu. Maximální čas pro automatiku si lze dokonce zvolit od 1/250 s po již zmíněnou sekundu. Pokud prostě víte, že více než 1/15 s neudržíte, tak tento čas nastavíte v menu fotoaparátu a on jej nikdy nepřekročí. Prostě jako by fotoaparát ani delší čas neměl podporovat. Standardně je tento čas nastaven na 1/8 sekundy.

Ve scénickém režimu Hvězdná obloha ale můžete manuálně nastavit časy 15, 30 nebo 60 sekund, citlivost ISO 80 je napevno, takže svým způsobem zde máte manuální nastavení expozice (tedy spíše prioritu času se třemi možnostmi). Fotoaparát podporuje korekci expozice v rozmezí -2 EV až +2 EV (po 1/3EV krocích), korekce blesku zde není. Potěší však přítomnost expozičního bracketingu s rozdíly expozic jednotlivých snímků 1/3 EV, 2/3 EV nebo 1 EV.
Probrali jsme už citlivost i časy, posledním činitelem pro nastavení expozice je clona. Ta je z jedné strany dána světelností objektivu, která činí F3,3 až F4,9. Jak vidíte z přiloženého grafu průběhu, až na nejkratší ohnisko má Panasonic TZ7 zdaleka nejsvětelnější objektiv ze své třídy (FZ28 je zde jen pro ukázku, neboť uživatelé mezi těmito fotoaparáty často vybírají, ačkoli nepatří do stejné třídy). Od cca 50mm ohniska je vidět, že nabízí vždy zhruba o 40 až 60 % více světla než konkurence (připomeňme, že množství světla roste s druhou mocninou podílu světelnosti, tedy F5,7 proti F4,5 je podíl 1,267, ale s druhou mocninou dává číslo 1,604, tedy cca 60 % více světla, o 60 % kratší expoziční čas, a tedy i ostřejší fotografie).

Maximální clona je v celém rozsahu pouze F6,3. Při snímání v ostrém slunci, a zejména proti němu např. pro siluetní snímky, je to nedostatečné. Fotoaparát obsahuje klasickou irisovou clonu, a ne pouze hloupý ND filtr jako u jiných podobných fotoaparátů. Při vyšší cloně tak sice dosáhnete větší hloubky ostrosti, ale protože to nelze nijak ovlivňovat (leda výrazným navýšením citlivosti, abyste jej přinutili přiclonit), nemá ani smysl se o tomto více bavit. Navíc i kdyby clona nastavit šla, poměrně malý rozsah clon by moc prostoru ke hře nenabízel.

Stabilizace obrazu

Společnost Panasonic je známá tím, že prakticky do všech svých fotoaparátů dává optickou stabilizací. Nejspíš kvůli celosvětové krizi udělala výjimku u modelu FS42, aby snížila cenu, každopádně dnes testovaný TZ7 je optickou stabilizací MEGA O.I.S. vybaven. Testovací snímky jsem pořizoval s expozičním časem 1/6 sekundy při cloně F4,5 a citlivosti ISO 200. Ohnisko bylo nastaveno na 137 milimetrů, snímací vzdálenost zhruba 2 metry.

bez stabilizace

se stabilizací

se stativem

Účinek stabilizace je velmi znatelný, snímek je podstatně ostřejší, ale ne úplně ostrý. To pochopitelně nabídne až stativ. Optická stabilizace fotoaparátu však nabídne slušný výkon a mnoho ostřejších snímků, než kdyby nebyla použita. Stabilizaci lze použít ve dvou módech. Mode 1 stabilizuje pořád, tedy i obraz na displeji při komponování obrazu, má však ve výsledku slabší účinek, navíc stále spotřebovává energii. Mode 2 lze obecně doporučit více. Nespotřebovává energii navíc, neboť je aktivní pouze při exponování snímku. Navíc má mít i lehce vyšší účinek.

Expoziční a fotografické režimy

Hlavní ovládací kolečko je překvapivě poněkud prázdné. Navíc spousta voleb je skutečně netradičních, a tak zde nenajdeme téměř žádnou standardní volbu.
Nevýhodou kolečka je jeho snadné otáčení, velmi lehce tak dojde k jeho neúmyslnému otočení do nesprávné polohy. My se ale nyní podívejme na jeho nabídku.

• Schránka - Snímky jsou pořizovány do interní paměti v maximálním rozlišení 2 megapixely. K dispozici je tedy 21,4× rozšířený optický zoom.
• SCN - Nabídka scénických režimů.
• MS1 a MS2 - Zde si uložíte oblíbené scénické režimy, které pak nemusíte složitě lovit v menu. Já si zde dal např. Filmové zrno.
• Auto - Automatické nastavení expozice, jinak má fotograf přístup ke všem nastavením fotoaparátu.
• iAuto - Inteligentní automatika, která je skutečně inteligentní. Tedy chytře volí scénický režim, většinou správně vybírá oblast ostření.

Pokračuji přehledem scénických režimů. Je jich poměrně hodně.

• Portrét
• Jemná pleť
• Roztažení (Deformuje obraz, roztáhne ho do šířky nebo do výšky)
• Autoportrét
• Krajina
• Panorama asistent
• Sport
• Noční portrét
• Noční krajina
• Potraviny
• Oslava
• Světlo svíčky
• Dítě 1
• Dítě 2
• Mazlíček
• Západ slunce
• Vysoká citlivost (Fotoaparát volí mezi ISO 1600 až ISO 6400)
• H-Sériové snímání
• Série s bleskem (Sekvenční snímání s bleskem)
• Hvězdná obloha (Lze manuálně navolit expoziční čas 15, 30 nebo 60 sekund)
• Ohňostroj
• Pláž
• Sníh
• Letecké fotky
• Dírková komora (Ubere barvy a výrazně zvýší vinětaci, čímž simuluje pinhole)
• Filmové zrno (ISO 1600, černobílá fotografie se zvýšeným kontrastem)
• Pod vodou

Ve scénickém režimu filmové zrno se vždy použije citlivost ISO 1600. To zvyšuje šum, nicméně díky zmenšení rozlišení na 3 megapixely a převedení do odstínů šedi se ztratí barevný šum. Zvýšení ostrosti a kontrastu doslova brutálně navýší šum, nicméně o to lépe snímky vypadají. Režim nelze použít za silného světla, jednoduše ISO 1600 je příliš vysoká citlivost a fotoaparát nemá možnost, jak tolik světla doclonit, maximálních F6,3 je velmi malá hodnota.
Dalším zajímavým scénickým režimem je Dírková komora. Ta simuluje fotografie pořízené pinholem tím, že ubere saturaci a výrazně ztmaví rohy. Fotografie rovněž vypadají velmi efektně. Rozlišení 3 megapixely umožní snížit jasový šum.

Videosekvence

Panasonic Lumix TZ7 je taková malá kapesní videokamera. Natáčí totiž v HD kvalitě (1280×720 pixelů při 30 fps), podporuje optický zoom i stabilizaci, lze aktivovat větrný filtr. Kvalita videosekvencí je dobrá, zoomování velmi pomalé, čímž se na druhou stranu zabraňuje nepříjemně rychlým skokům v obraze.
Videosekvence lze ukládat do úsporného AVCHD Lite kodeku nebo do klasického Quick Time Motion JPEG, který zabere opravdu hodně místa na kartě. Navíc je na výběr spousta různých kvalit, takže si každý jistě vybere. Smear efekt je spíše slabší, přicloňování je plynulé, průběžné ostření nemá díky pomalému zoomu problémy.

• 1280×720 / 30 fps AVCHD SH - cca 1850 kB/s
• 1280×720 / 30 fps AVCHD H - cca 1500 kB/s
• 1280×720 / 30 fps AVCHD L - cca 1000 kB/s
• 1280×720 / 30 fps Quick Time - cca 3700 kB/s
• 848×480 / 30 fps Quick Time - cca 1400 kB/s
• 640×480 / 30 fps Quick Time - cca 1400 kB/s
• 320×240 / 30 fps Quick Time - cca 550 kB/s

Pro vlastní posouzení kvalit si můžete stáhnout 27sekundovou ukázku včetně optického i digitálního zoomu (95,5 MB v QuickTime), dále také 32sekundovou ukázku v kodeku AVCHD (56MB archiv skládající se ze čtyř souborů).

Fotografování portrétů, blesk

Fotografování portrétů není pro Panasonic TZ7 velký problém. Rozsah ohnisek dovoluje pořizovat rozsáhlé skupinové portréty i poměrně detailní snímky. Fotoaparátu nechybí poměrně dobrá detekce tváří, která byla nově doplněna i o rozeznávání jednotlivých lidí. Funguje to jednoduše. Někoho vyfotíte (s pomocníkem v podobě čtverce, do kterého se vejde obličej a dvě kolečka, kam byste se měli trefit očima) a poté jen ve fotoaparátu zadáte jméno. Můžete nastavit i prioritu tváře a pokud ji bude mít nejvyšší, tak ať by tato osoba byla na fotce někde úplně vzadu, bude na ni zaostřeno.

K osobě lze přidat jméno, takže zaostřovací rámeček bude dokonce ukazovat, o koho se jedná. Zaostřovací rámeček lze dále rozšířit o různé blbůstky jako květinku, srdíčko a podobné. Fotoaparát obličeje rozpoznává dobře, ale se vzrůstajícím počtem lidí v paměti si je už občas může splést. Každopádně je to velmi zajímavé, leč pro kvalitu snímku nepříliš rozhodující.
Silné rozdíly světel jsou nad síly fotoaparátu, triko a některé části obličeje se přepalují. Na citlivost ISO 250 produkuje fotoaparát velmi zvláštní charakter šumu. Ten se snaží být rovnoměrný, má ale typickou strukturu fotoaparátů Panasonic, tedy místo hrudek nebo teček spíše čárky o délce několika pixelů. Zajímavě je rozmazáno pozadí. Detaily vlasů jsou slušné.
Blesk poněkud stáhl expozici, nicméně přepaly jsou i nadále. Pozadí silně potemnělo. Díky snížení citlivosti na ISO 100 se snížil i šum.

Blesk nabízí vedle zapnutého a vypnutého režimu také automatiku, redukci efektu červených očí i slow synchro. Jak je vidět na následujících snímcích, expozici blesku nelze přímo ovlivňovat, to lze pouze u klasické expozice. Přidání expozice u pevně dané ISO citlivosti nepřidá na světle, +0 EV nastavení je tedy maximální. Síla blesku je nízká.

expozice -2 EV (1/30 s, ISO 100)	expozice +0 EV (1/30 s, ISO 100)	expozice +2 EV (1/30 s, ISO 100)
expozice -2 EV (1/30 s, ISO 100)	expozice +0 EV (1/30 s, ISO 200)	expozice +2 EV (1/30 s, ISO 1000)