Panasonic Lumix TZ7: ultrazoom téměř bez chybičky
Řada kompaktních ultrazoomů Panasonic TZ byla inovována o modely TZ6 a TZ7. Právě druhý jmenovaný prošel naším testem. V malém těle nabízí 12× optický zoom začínající od širokoúhlých 25 mm. Nechybí optická stabilizace a podpora HD videa ve formátu AVCHD Lite.
Kapitoly článku:
Pro posouzení fotoaparátu v praxi přidávám několik ilustračních snímků.
Snímek nabízí velmi široký úhel pohledu, jako obvykle jde zde rovnoměrně zrnitý šum, který trochu snižuje ostrost, ale kresebně je na tom snímek s ohledem na vysokou hustotu pixelů velmi dobře. Objektiv nemá vážnějších optických chyb a snímací čip dokáže s nasnímaným obrazem poměrně dobře pracovat.
Ostřící vzdálenosti sice na první pohled nevypadají dobře, ale kdo si trochu s fotoaparátem pohraje, zjistí, že při zapnutém makro režimu může zhruba při 10× zoomu ostřit již ze zhruba 40 centimetrů. Výsledkem tedy je, že lze snímat s obrovským přiblížením z krátkých vzdáleností a velmi dobře rozmazávat pozadí.
Toto je ukázka zoomu, kde zároveň dojde k silnému rozmazání pozadí. Se zapnutým makro režimem to není až tak velký problém.
Zde jsem využil režim Filmové zrno. Díky vysoké citlivosti a silnému doostřování je snímek silně zašuměný a velmi ostrý, což mu dodává kouzlo. S režimem Filmové zrno si opravdu vyhrajete.
ISO 400 už při těchto podmínkách není to pravé ořechové. Šum začíná být silnější, nepříjemně strukturován, odšumování rozpatlává některé plochy, viz střecha obchodu.
V levém horním rohu snímek trochu aberuje, jinak k němu nelze mít vážnější výhrady. Na širokém ohnisku podává objektiv Leica až překvapivě dobré výkony, za což ho lze jen chválit.
Levá strana zde působí poněkud rozmazaně, jinak je to na kompakt opět kvalitní výsledek. Škoda nižší ostrosti obecně, na druhou stranu díky tomu dává fotoaparát tak příjemně zašuměné snímky, žádné "šílené" pixely se zde nevyskytují.
Přestože makro režim fotoaparátu není právě nejlepší, s trochou štěstí se dají pořizovat velmi zajímavé snímky. Nevýhodou je tedy nutnost být zhruba tak 2 až 3 centimetry daleko (konkurence mívá občas i méně než jeden centimetr) a navíc jen při nejširším 25 nebo 27 mm ohnisku. I přes citlivost ISO 250 potěší rozumná míra šumu s příjemným charakterem.
Snímky lze pořizovat i v jiných poměrech stran, zde konkrétně 16:9, přičemž je zachováno 25 mm ohnisko. To tedy znamená, že snímek nemá na šířku pouze 3648 pixelů, ale rovnou 3968 pixelů. Ani teď snímek netrpí na vinětaci.
Snímek nabízí velmi široký úhel pohledu, jako obvykle jde zde rovnoměrně zrnitý šum, který trochu snižuje ostrost, ale kresebně je na tom snímek s ohledem na vysokou hustotu pixelů velmi dobře. Objektiv nemá vážnějších optických chyb a snímací čip dokáže s nasnímaným obrazem poměrně dobře pracovat.
Ostřící vzdálenosti sice na první pohled nevypadají dobře, ale kdo si trochu s fotoaparátem pohraje, zjistí, že při zapnutém makro režimu může zhruba při 10× zoomu ostřit již ze zhruba 40 centimetrů. Výsledkem tedy je, že lze snímat s obrovským přiblížením z krátkých vzdáleností a velmi dobře rozmazávat pozadí.
Toto je ukázka zoomu, kde zároveň dojde k silnému rozmazání pozadí. Se zapnutým makro režimem to není až tak velký problém.
Zde jsem využil režim Filmové zrno. Díky vysoké citlivosti a silnému doostřování je snímek silně zašuměný a velmi ostrý, což mu dodává kouzlo. S režimem Filmové zrno si opravdu vyhrajete.
ISO 400 už při těchto podmínkách není to pravé ořechové. Šum začíná být silnější, nepříjemně strukturován, odšumování rozpatlává některé plochy, viz střecha obchodu.
V levém horním rohu snímek trochu aberuje, jinak k němu nelze mít vážnější výhrady. Na širokém ohnisku podává objektiv Leica až překvapivě dobré výkony, za což ho lze jen chválit.
Levá strana zde působí poněkud rozmazaně, jinak je to na kompakt opět kvalitní výsledek. Škoda nižší ostrosti obecně, na druhou stranu díky tomu dává fotoaparát tak příjemně zašuměné snímky, žádné "šílené" pixely se zde nevyskytují.
Přestože makro režim fotoaparátu není právě nejlepší, s trochou štěstí se dají pořizovat velmi zajímavé snímky. Nevýhodou je tedy nutnost být zhruba tak 2 až 3 centimetry daleko (konkurence mívá občas i méně než jeden centimetr) a navíc jen při nejširším 25 nebo 27 mm ohnisku. I přes citlivost ISO 250 potěší rozumná míra šumu s příjemným charakterem.
Snímky lze pořizovat i v jiných poměrech stran, zde konkrétně 16:9, přičemž je zachováno 25 mm ohnisko. To tedy znamená, že snímek nemá na šířku pouze 3648 pixelů, ale rovnou 3968 pixelů. Ani teď snímek netrpí na vinětaci.