Samsung EX2F: významný krok vpřed

Samsung si s druhou generací svého profi kompaktu dal dost na čas, od doby uvedení úspěšného modelu EX1 to trvalo 2,5 roku. Od té doby se toho hodně změnilo, tato třída se výrazně rozrostla a starší EX1 už přestávala konkurenci stačit. Samsung byl první, kdo do této kategorie přinesl světelnost objektivu F1,4, nicméně Panasonic o pár dní později uvedl svou LX7 také s F1,4 objektivem. Ta je také největším konkurentem dnes testovaného kompaktu EX2F. Novinkou je 12MPx CMOS snímač a vedle lepší světelnosti také trošku větší zoom. Je tu i ND filtr, znatelně větší rozsah expozičních časů, Full HD video, zpomalené videosekvence a pár dalších detailů.

 

 

Fotoaparát se o trochu zmenšil a je proti EX1 o docela slušných 70 gramů lehčí. Držení přístroje je dobré, pomáhá přední grip, trochu horší je to vzadu, kde je pro palec docela málo místa kvůli polohovatelnému displeji. Zpracování fotoaparátu je velmi dobré, tělo působí bytelně a tuze. Blesk je trochu volnější, ale jinak fotoaparátu opravdu není v tomto ohledu co vytýkat.

Na přídi vidíte velký objektiv a několikrát zmíněnou světelnost F1,4. Na gripu je malé kolečko, jímž se nastavuje expoziční čas, případně upravuje konkrétní hodnoty ve quick menu. Poněvadž quick menu je trochu komplikovanější a běžné nastavování v něm je zdlouhavé, jedná se tak o velmi příjemnou alternativu, jak toto vše provést mnohem rychleji a pohodlněji.

Objektiv Schneider-KREUZNACH si ponechal základní 24mm ohniskovou vzdálenost, nicméně ta největší povyrostla na 80 mm, optický zoom tedy povyskočil na 3,3×. Pozitivním krokem je zlepšení počáteční světelnosti z F1,8 na vynikajících F1,4, na nejdelším se pak ale trochu zhoršila z F2,4 na F2,7. Na druhou stranu je nutno počítat s tím, že tato horší hodnota se týká delší ohniskové vzdálenosti (na 70mm ohnisku tedy teoreticky může být lepší než F2,7 - na to se podíváme). K dispozici je optická stabilizace obrazu.

Objektiv je vybaven krytkou, kterou je nutno ručně sundat. Časem si na to zvyknete, nicméně pokud na to zapomenete, musíte vypnout fotoaparát, krytku sundat a fotoaparát znovu zapnout. Konkurence to má vyřešeno o něco lépe, tam stačí sundat krytku a stisknout libovolné tlačítko (není nutno opakovaně zapínat fotoaparát).

Na horní straně máte sáňky na blesk, napravo je pak vyskakovací interní blesk. K jeho vyklopení slouží posuvné mechanické tlačítko. Směrem napravo je pak zapínání fotoaparátu a dvě ovládací kolečka. První slouží k nastavení samospouště, sekvenčního snímání a bracketingu, druhé pak pro volbu fotografických režimů. Obě mají relativně tuhý chod. Výtku mám ke spoušti, která nemá dvě, ale rovnou tři polohy.

Tam, kde většina fotoaparátů má namáčknutí, se nic neděje (první poloha, jen lehké zvýšení odporu bez jakéhokoli projevu). Spoušť je nutno zamáčknout dosti hluboko a až zde se přihlásí o slovo namáčknutí. Pokud tedy chcete třeba vyjet z menu namáčknutím spouště, nefunguje to, protože málo mačkáte a nedostanete se přes první zbytečnou polohu k té potřebné, druhé. A když zmáčknete hodně, rovnou vyfotíte snímek. Páčka zoomu by také mohla fungovat trochu lépe, zoomování je poněkud pomalejší a občas kvůli zpracování některých procesů nemá dočasně žádnou odezvu.

Displej je typu AMOLED, má tedy solidní pozorovací úhly. Jeho rozlišení činí 614.000 bodů (640×480 pixelů v matici PenTile, každý pixel je tedy tvořen zeleným a červeným bodem nebo zeleným a modrým). Obraz je dostatečně ostrý a výhodou je také to, že je displej plně polohovatelný.

V pravém horním rohu najdete červené tlačítko pro zahájení natáčení videosekvencí, prodleva je zhruba 1,5 sekundy. Tlačítko AEL spouští zámek expozice (stačí jej jen zmáčknout, není nutné jej držet). Tlačítko MENU vás dostane do hlavního menu, Fn pak spouští quick menu. To je trochu komplikovanější, neboť je uspořádáno do matice. Jednotlivá nastavení sice můžete rozkliknout tlačítkem OK, to ale spustí pro dané nastavení další menu, a to zdržuje. Mnohem snazší je využít k tomu přední otočný ovladač. Pak volby nastavujete přímo, rychle a bez dalších menu nabídek.

Dále je tu otočný čtyřsměrný ovladač. Otáčením nastavujete clonu, případně se pohybujete v menu nabídkách. Směrem nahoru upravujete zobrazení displeje, vpravo pak Wi-Fi, dole makro a vlevo blesk. Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK. Nakonec tu máte ještě tlačítko pro vstup do prohlížecího režimu a druhé pro smazání snímku. Hodně mi vadilo, že objektiv zajíždí po pouhopouhých 10 sekundách prohlížení, čímž překonává i Panasonic s jeho 15 sekundami. K čemu je tak neuvěřitelně brzký úsporný režim dobrý? Jen to pořád strašně otravuje.

Na pravé straně je krytka prostoru pro připojení HDMI a USB kabelu. Je tu také ouško na provlečení popruhu. K jeho připojení slouží velmi zajímavý mechanismus, který působí na první pohled opravdu hodně složitě.

Na levé straně je jen ouško na provlečení druhé strany popruhu a kloub AMOLED displeje.

Vespod je kovový závit pro stativ zhruba v těžišti přístroje, ač to tak na první pohled nevypadá. Dále je tu u krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu.

K napájení je využit Li-Ion akumulátor SLB-10A s napětím 3,7 V a kapacitou 1030 mAh. Fotoaparát není vybaven žádnou interní pamětí, můžete použít SD, SDHC nebo SDXC karty.

Specifikacemi to vypadá na velmi zajímavý fotoaparát, ovládáním je trochu nedokonalý a ovládání by mohlo být o něco rychlejší a jednodušší.