Samsung EX2F: významný krok vpřed
Po zhruba 2,5 letech představil Samsung nový profi kompakt EX2F a my se na něj dnes podíváme v důkladné recenzi. Jako první uvedl světelnost F1,4 do třídy profi kompaktů, v ostatních ohledech ale znatelně navazuje na svého úspěšného předchůdce.
Kapitoly článku:
- Ergonomie ovládání, technické údaje
- Autofokus, ostření, expozice, foto režimy, Wi-Fi
- Videosekvence, stabilizace, portréty a blesk
- Výbava, výdrž, software a displej
- Digitální šum
- Optické vlastnosti objektivu
- Rychlost, zoom, barvy, protisvětlo
- Noční, standardní a 3D scéna
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Autofokus, ostření
Fotoaparát má k dispozici klasické, makro a manuální ostření. Manuální ostření můžete provést všemi otočnými ovladači i šipkami vpravo a vlevo. Obraz se přibližně dvakrát zvětší, dostane mnohem lepší detaily a ostří se překvapivě snadno i za horšího světla.
Pokud jde o výběr ostřícího bodu, je tu středové ostření, vícebodové (to funguje dobře), pak uživatelský výběr AF bodu ze 45 možných a ostření se sledováním. To mě rovněž překvapilo na kompakt velmi dobrými výsledky. Sleduje přiměřenou rychlostí, nevadí mu ani výraznější přibližování nebo oddalování, nepřežije však optické přizoomování. Jako poslední je tu možnost zapnout detekci tváří, která je rovněž docela rychlá a úspěšná.
Rychlost ostření je přiměřená. Za dobrého světla sice nejde o žádného rychlíka, ale ostudu si také nedělá. Za horšího světla se ostření jen o trochu prodlužuje, takže v této disciplíně patří k těm rychlejším. Co se týče úspěšnosti ostření, zde pozor na jeden menší problém. Čím rychleji chcete fotit, tím více si počkáte na snímek. Pokud totiž spoušť zmáčknete dříve, než je fotoaparát připraven (obzvlášť po zazoomování), tak odmítne ostřit. Chce to tedy trochu trpělivosti. Jinak je úspěšnost solidní a nemám žádných námitek.
Objektiv potřebuje zhruba 20 až 70 centimetrů ke správnému zaostření v klasickém režimu. V makro režimu se na nejširším ohnisku dostanete na půl centimetru, pak to ale postupně roste k přibližně 30 centimetrům. Na nejširším ohnisku tak máte k dispozici velmi pěkné cca 1,15× efektivní zvětšení, musíte však počítat s velmi širokoúhlým záběrem, což není pro makro právě nejvhodnější. Na delších ohniscích je zvětšení podstatně menší a telemakro je se svým 0,2× zvětšením dosti slabé.
U makra musíte počítat se stejným problémem jako měl podobný Panasonic Lumix LX7. Při plně otevřené cloně je tu znatelný focus shift a neexistuje jedna rovina ostrosti. Paprsky se protínají různě a nikdy nejsou všechny zaostřeny na jedno místo. To pak vytváří jakési duchy v obraze a bokeh je docela zvláštní. Při ostření na větší vzdálenosti nebo po přiclonění ale tento efekt slábne.
expoziční čas 1/45 s, clona F1,4, citlivost ISO 120, ohnisko 24 mm, klikněte pro zvětšení
Nastavení expozice, automatika
Expozice může být měřena celoplošně, bodově a s vyváženým středem. Se spolehlivostí měření nejsou vážnější problémy, že by fotoaparát pravidelně něco nezvládal, občas mu však mírná korekce expozice neuškodí. Jak už bývá u mnoha kompaktů obvyklé, zejména ve stínech (např. v lese) je dobré nějakou tu třetinku EV stáhnout dolů. Korekce je k dispozici od -2 EV do +2 EV.
Oproti EX1 byl znatelně zlepšen rozsah expozičních nastavení, což byla jedna z bolístek staršího modelu. Tam jednak byly poměrně dlouhé minimální časy expozice, jednak clona nešla nastavit na moc vysoké hodnoty, takže v protisvětle ani minimální expozice nestačila a snímek byl přepálený. To EX2F je úplně jiná káva. Minimální čas činí 1/2000 sekundy a s vyššími clonami (nad F3,9) by to dle technických údajů mělo být dokonce 1/4000 s (tohoto času se mi ale nepodařilo dosáhnout). Nejvyšší přiclonění má také o něco vyšší hodnotu (zhruba okolo F8) a k dispozici tu máte nově i ND filtr (účinek zhruba 2,7 EV).
Velkou výhodou fotoaparátu je vynikající světelnost F1,4 na nejširším ohnisku. Po přizoomování to ale rychle povyskočí na F2 a pak už v podstatě kopíruje průběh světelnosti původního modelu EX1, ke konci se to o něco zhorší. Oproti Panasonicu LX7 má v podstatě kromě nejširšího ohniska v celém rozsahu o 1/3 EV horší světelnost, jinak ale EX2F svou světelností rozhodně dělá velkou radost. Automatika nechce moc volit nejnižší clonu, v zájmu o lepší kresbu objektivu se snaží lehce clonit, což sice není na závadu, ale za špatných světelných podmínek by mohl jít i s clonou o něco níže.
Citlivosti mají rozsah od ISO 80 do ISO 6400 v plném rozlišení i s podporou RAWu, k dispozici je tu i ISO 12800, ale to pouze ve 3MPx rozlišení a nelze aktivovat RAW. Pokud nezapnete podporu vyšších citlivostí, skončíte s citlivostí ISO 3200. Automatika má rozmezí od ISO 80 do ISO 400. Můžete využít i služeb expozičního bracketingu pro tři expozice, a to s rozdíly expozic až 2 EV.
Expoziční a fotografické režimy
Fotografické režimy jsou k dispozici na pravém kolečku na horní straně přístroje.
- P (Program AE) - Automatické nastavení expozice. Fotoaparát zvolí expoziční čas (1/2000 s až 1 sekundu), clonu pak v rozmezí od světelnosti objektivu (F1,4 až F2,7 dle ohniska) do cca F8,5 (zde to opět závisí na konkrétním ohnisku, občas je maximum nižší). Citlivost lze nastavit od ISO 80 do ISO 3200, pokud zapnete rozšíření, můžete zvolit i ISO 6400 v plném rozlišení a ISO 12800 s maximálním rozlišení 3 megapixelů. K dispozici je korekce expozice od -2 EV do +2 EV.
- A (Priorita clony) - Uživatel nastavuje clonu (rozsah viz výše), čas se nastaví automaticky (rozsah opět viz výše). Vše ostatní (ISO, korekce) funguje stejně jako v režimu P
- S (Priorita času) - Uživatel může nastavit expoziční čas od 1/2000 sekundy po velmi solidních 30 sekund. Fotoaparát dopočítá clonu. Rozsahy clon, ISO citlivostí a korekce expozice jsou shodné s režimem P.
- M (Manual) - Manuální nastavení expozice, uživatel volí clonu i expoziční čas. Čas lze nastavit od 1/2000 s do 30 sekund, rozsah clon je shodný s předchozími. U citlivostí nelze nastavit automatiku, jinak je vše stejné (ISO 80 až ISO 6400, příp. ISO 12800 v omezeném rozlišení). U všech výše zmíněných režimů se na displeji projevuje nastavení expozice a lze aktivovat ND filtr.
- MagicPlus - Scénické režimy, Panorama, Magický rám, Rozdělený snímek, Obraz v obrazu, Nástroj štětec, HDR, Kreativní tvůrce filmů
- Videosekvence
- Wi-Fi
- SMART - Automatický výběr scénických režimů
expoziční čas 1/1000 s, clona F3,9, citlivost ISO 100, ohnisko 24 mm, klikněte pro zvětšení
Panoramata se skládají automaticky (automaticky se rovněž rozpozná směr snímání). Skládání je slušné bez viditelných artefaktů. Výsledné rozlišení panoramatu je v tomto případě 4320×1392 pixelů (cca 6 MPx), uvítal bych ale trochu nižší odšumování. Jinak solidní práce. Zde vidíte, že fotka focená na výšku (fotil jsem s fotoaparátem v portrétní pozici) se automaticky neotáčí.
Wi-Fi
Fotoaparát podporuje dnes tak populární Wi-Fi připojení. Nejvíce si ho užijete se smartphony nebo tablety s operačním systémem Android. Takový ale nemám k dispozici, takže jsem tuto funkci nemohl otestovat. Se smartphonem tak můžete využít funkci MobileLink, která slouží k přenosu fotografií do smartphonu. Stejně tak je tu funkce Remote Viewfinder, kdy smartphone funguje jako hledáček, resp. dálkové ovládání fotoaparátu. Tuto funkčnost jsme už zkoušeli např. u Samsungu NX20.
Snadno se dá využít funkce Sdílení v sociálních sítích (poslání snímků na Facebook, Picasu, YouTube nebo Photobucket) a posílání e-mailů. V obou případech lze posílat snímky v rozlišení 2 megapixelů. Wi-Fi přijímač to nepřehání se svým výkonem, přišel mi ale o něco lepší než u NX20 i WB850F. Funguje tak do cca 4 metrů např. přes dveře. Přes zeď bych to už raději nezkoušel. Tyto dvě funkce jsem vyzkoušel a fungovaly velmi slušně.
Dále je možné se připojit ke cloudové službě Microsoft SkyDrive. Automatické zálohování se mi tentokrát bohužel nepodařilo zprovoznit. Jako poslední je tu TV Link, která by měla umožnit prohlížení fotografií a videa bezdrátově na televizi s podporou DLNA.
