Samsung NX20: za více peněz více muziky

Fotoaparát nabízí tři základní ostřící režimy. Nejprve je to jednorázové ostření SAF a průběžné ostření CAF. To je vcelku rychlé a přesné, nemá jen rádo velmi krátké ostřící vzdálenosti blízké té minimální. Dokáže pracovat i za horšího světla v interiérech. Manuální ostření MF se zapíná buď v menu nebo přepínačem na objektivu (záleží na tom, zda je objektiv vybaven tímto přepínačem). Při potočení ostřícím kroužkem se automaticky zvětší náhled na 5 až 7násobek. Díky tomu se ostří opravdu velmi snadno i za horšího světla (tu už musíte počítat s vyšším šumem). Na druhou stranu takto vysoké zvětšení znamená, že ztratíte pojem o kompozici snímku a zvětšený náhled nelze polohovat.

Co se týče výběru ostřícího bodu, najdete tu klasický ruční výběr ze stovky možných pozic. Stačí jen stisknout tlačítko OK a šipkami si vybrat potřebnou polohu. Dále je tu automatické ostření, které samo vybírá několik z 15 možných pozic. Automatika je vcelku inteligentní, ale i tak se občas více hodí středové ostření, kterému můžete upravit i velikost ostřícího bodu. Jako poslední je tu detekce tváří, která je jen průměrně rychlá a úspěšná.

Rychlost ostření působí trochu pomaleji, než jaké ve skutečnosti je. Fotoaparát totiž v rychlosti ostření rozhodně není špatný, patří k trochu lepšímu průměru. Ve srovnání s původní NX11 se připravte asi na 0,1 až 0,15 sekundy k dobru, což rozhodně potěší. Úspěšnost ostření je výborná pokud fotoaparátu dáte k dispozici aspoň trochu rozumnou kresbu (na jednolitou plochu nezaostří ani omylem).

Samsung NX20 má plnou nabídku expozičních režimů, tedy automatiku, prioritu clony, času a plný manuál včetně bulb režimu (do 4 minut). Měření expozice může být celoplošné, středově vyvážené nebo bodové. Dle mého názoru má trochu tendenci přidávat na expozici. Nemyslím tím přímo táhnutí do přepalů, ale u snímků s větším podílem stínů a za zamračeného počasí produkuje docela světlé snímky a mírná korekce do minusu určitě neuškodí. Hledáček toto vše ještě podporuje, protože zobrazuje snímky často ještě o něco světlejší.

Citlivosti mají velmi bohatý rozsah od ISO 100 do ISO 12800 po 1EV nebo 1/3EV krocích (dle nastavení v menu). Automatice můžete stanovit horní hranici, za kterou už nemůže jít. Na výběr máte omezení na ISO 125 až na ISO 3200. Hodně mě potěšilo to, že na rozdíl od NX11 je možné nechat automatiku i v režimu M. Vy tak můžete nastavit požadovaný čas a clonu, citlivost se dopočítá sama. Expoziční časy začínají na velmi krátké 1/8000 sekundy, kdy přijde ke slovu elektronická závěrka. Ta ale funguje pouze na jedné z lamel (spouští expozici), takže hlasité kliknutí mechanické závěrky uslyšíte tak či tak. Mechanická závěrka sama o sobě funguje do 1/4000 sekundy. Naopak nejdelším časem je 30 sekund, v manuálním režimu máte k dispozici i režim bulb (max. 4 sekundy).

Rozsah clon závisí na použitém objektivu. Testovaný Samsung 18-55mm F3,5-5,6 OIS má již dle názvu tradiční světelnost F3,5 na nejširším a F5,6 na nejdelším ohnisku. Maximální hodnota clony je F22 v celém rozsahu. Jak vidíte zobrazený průběh, patří ve své třídě k tomu trochu lepšímu, nejde ale o nějak závratné rozdíly. Korekce expozice má rozsah od -3 EV do +3 EV. Nechybí tu ani expoziční bracketing pro tři snímky. I zde mohou být rozdíly mezi jednotlivými expozicemi do 3 EV.

Fotografické režimy si lze zvolit na horním kolečku. Počítejte ale s tím, že při otáčení se spouští velmi efektní animace, které ale strašně zdržují, protože spuštění každého z režimů chvilku trvá.