Sony A7R II (ILCE-7RM2): detaily na druhou

Příslušenství je opravdu bohaté. Vedle fotoaparátu a krytky tu najdete popruh, manuál, dvě baterie, AC adaptér se síťovým kabelem a USB kabelem, v našem případě tu byly ještě dva kabely do britských zásuvek a krytka kabelu. Naše balení neobsahovalo nabíječku, ale zůstal tu po ní síťový kabel (standardní balení by nabíječku mělo obsahovat).

Použit je akumulátor NP-FW50 s napětím 7,2 V a kapacitou 1020 mAh, tedy pouhých 7,3 Wh energie. To je v této kategorii přístroje docela špatný vtip. Pro zajímavost, Canon i Nikon ve svých běžných full frame zrcadlovkách používají baterie s cca 13,5 Wh, což je takřka dvojnásobek a to nemluvím o úplně nejvyšších modelech. Navíc zde jde o CSC, které trvale vyčítá čip, aby mělo co zobrazovat v hledáčku nebo displeji (tedy proti zrcadlovkám dvě elektronické věci navíc). Zatímco u APS-C CSC fotoaparátů obvykle problém s výdrží moc není a proti DSLR to nejsou zas až tak šílené rozdíly ve výdrži, full frame senzor si už vezme pěknou dávku energie.

Sony naštěstí dodává v balení fotoaparátu rovnou dva akumulátory, ale připravte se na to, že energie doslova mizí před očima. Bohužel je tu pro Sony typické samovybíjení, kdy si akumulátor občas drží kapacitu a někdy na druhý den ukazuje třeba o 10 % méně než den předchozí. Zda se baterie skutečně vybíjí nebo jde jen o nepřesnost měření, těžko říci. Průměrná výdrž akumulátoru při testu byla na 295 snímků a 7 minut videa. To opravdu není mnoho a myslím, že u jedné náhradní baterie to asi neskončí. Na druhou stranu je nutné připomenout, že fotoaparát podporuje nabíjení a napájení přes USB. Sice ne obojí zároveň, ale i tak dobré. Buď přes USB můžete baterii nabíjet nebo můžete USB kabel využít jako externí adaptér a napájet fotoaparát z PC nebo třeba z nabíječky na mobil.

Zde se mrkneme na zobrazení zadního displeje. Dole je černý proužek s expozičními informacemi, po stranách mohou (ale nemusí) být informace o dalších nastaveních. Horní proužek ukazuje kvalitu záznamu, množství volného místa a podobně. Jak vypadá zobrazení displeje bez informací po stranách a nahoře, je vidět na pravém snímku. Navíc tam vidíte i histogram.

Tlačítkem DISP si můžete nechat zobrazit vodováhu, případě stavový displej bez náhledu. V takovou případě vidíte všechny expoziční informace, vodováhu i histogram najednou.

Následuje plně konfigurovatelné quick menu, které je dostupné po stisku tlačítka Fn. Otočným voličem pak můžete nastavovat konkrétní položky bez toho, aniž by bylo nutné rozklikávat podmenu (to ale klidně můžete udělat, jen v tom není moc smysl, neboť následující a předcházející položky vidíte i bez toho).

Zde na levém obrázku vidíte jedno takové rozkliknuté podmenu. Pravý snímek pak ukazuje zvětšení obrazu při manuálním zaostření. Ukazuje se i přibližná zaostření vzdálenost.

Dále je tu snímání panoramat a úprava předvolených režimů vyvážení bílé.

Tady vidíte režim natáčení videa. Díky poměru stran 16:9 se černé proužky ještě o trochu zvětší. Pravý snímek ukazuje, že u videa je možné volit všechny PASM režimy.

Levý snímek ukazuje uživatelské režimy. Zatímco režim "1" má jen jednu položku, "2" jich má rovnou pět (2, M1, M2, M3 a M4). Vpravo vidíte celoplošné zobrazení fotografie s několika základními informacemi.

Náhled lze zmenšit a doplnit o další informace, mezi kterými jsou i histogramy. Snímek lze výrazně zvětšit (vpravo) a kolečkem nebo tlačítky měnit míru zvětšení.

Na posledních dvou snímcích vidíte hlavní menu přístroje. Obsahuje dost položek, které jsou navíc poněkud nepřehledně strukturované. Např. záležitosti o ostření najdete na několika stránkách, které navíc ani nejsou vedle sebe. Dost zmatek. Podobně je to např. i u videa, které je také rozeseto po celém menu.