Sony Cyber-shot H400: nekonečný 63× zoom

Problematiku ostření budeme mít poměrně rychle za sebou. K dispozici máte pouze autofokus, který nabídne automatický výběr AF bodů (ten funguje slušně), středové a bodové ostření. Detekce tváří je středně rychlá, její úspěšnost bych hodnotil spíše jako podprůměrnou. Sledování objektu je o trochu rychlejší a řekl bych, že i úspěšnější. Přežije lehké zazoomování nebo přiblížení objektu.

Přestože jde o ultrazoom, Cyber-shot H400 moc nepotěší schopnostmi makra. Na nejširší ohniskové vzdálenosti překračuje 0,8× přepočtené zvětšení, což není zlé, ale také ani zázrak při takto širokoúhlé ohniskové vzdálenosti. Ostřit lze zhruba od 0,5 centimetru. Se zazoomováním jste hned na sedmi centimetrech a postupně se propracujete až na téměř 3,5 metru.

Stinnou stránkou je i problematika rychlosti. Zatímco na nejširší ohniskové vzdálenosti vyfotíte snímek lehce pod půl sekundy (z čehož celá polovina je prodleva spouště), na maximálním zoomu už musíte počítat s více než 4 sekundami. Další stinnou stránkou je to, že v noci fotoaparát neostří. A manuální ostření bohužel chybí.

Zvětšení není přehnaně dramatické, za což může zejména široký úhel záběru (kleště se takřka dotýkaly objektivu, takže ve snímací vzdálenosti problém rozhodně není).

Sony Cyber-shot H400 patří k ultrazoomům, které vám nabídnou kompletní nabídku expozičních režimů. Najdete zde tedy režim automatiky, priority clony, času i plný manuál. Měření expozice může být vícebodové, středové nebo bodové. V běžných podmínkách nejsou moc problémy, ty ale nastávají, pokud vejdete např. do lesa, kdy to chce opravdu expozici trochu stáhnout, jinak bude vše světlé. Podobný problém je při vysokých hodnotách zoomu, kdy se rovněž hodí záporná korekce expozice, osvědčilo se mi tak -0,7 EV. Korekce expozice má rozsah od -2EV do +2 EV.

Citlivosti začínají na hodnotě ISO 80, konec ale záleží na zvoleném režimu. Zatímco automatický režim P a iAuto končí už na ISO 800, ostatní ASM režimy končí až na ISO 3200. Pro expoziční časy platí obdobné závislosti na režimech. Plná automatika, režim P i priorita clony končí na 1/4 sekundy, priorita času a plný manuál končí dokonce na 30 sekundách, za což Sony chválím. Za co si naopak nezaslouží pochvalu, je to, že takto dlouhé časy se v praxi nedají moc využít, fotoaparát totiž v noci naprosto není schopen zaostřit a manuální ostření tu chybí. Expoziční časy pak začínají na hodnotě 1/2000 sekundy.

Světelnost objektiv svými hodnotami F3,4 až F6,5 rozhodně nepotěší, ale průběh není zas tak špatný. Vtip je v tom, že světelnost se ve svém průběhu dvakrát skokově zlepšuje, a to u 80mm ohniskové vzdálenosti z F4,7 na F4,1 a 210mm ohniskové vzdálenosti z F5 na F4,7. Takže zatímco začátek je skutečně výrazně podprůměrný, ve středním pásmu ohniskových vzdáleností (80-300mm) patří naopak k nadprůměru. Od cca 300 mm už zase patří k nejhorším. Najdete tu irisovou clonu s možností clonit zhruba k F8 (v závislosti na zoomu se max. hodnota lehce liší od cca F7,6 do F8,3) a nabízí překvapivě jemné kroky (cca 1/4 EV). Potěší expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly mezi expozicemi až 1 EV.

CCD snímač s rozlišením 20 megapixelů umí natáčet maximálně HD videosekvence s rozlišením 1280×720 pixelů při 30 snímcích za sekundu ve formátu MP4.

Výsledky nejsou zrovna nadprůměrné. Rozlišení je na dnešní poměry nižší, připravte se na smear efekt nebo fialový nádech obrazu při snímání v protisvětle. V tichu je hodně slyšet zvuky fotoaparátu. Autofokus je při kratších hodnotách zoomu slušný, na delších se ale pochopitelně zhoršuje. Stabilizace má dobrý účinek, zde nemám námitek. Přicloňování by ale mohlo být plynulejší.

Zvuk je jen mono, což je na dnešní dobu rovněž nezvyklé. Dalším nepříjemným překvapením je to, že jako jeden z mála dnešních fotoaparátů neprovádí korekce zkreslení u videa. Videosekvence tak při nejširším úhlu záběru trpí na značné soudkovité zkreslení.

Úroveň videosekvencí můžete sami posoudit na dvou ukázkách. Exteriérová ukázka trvá 83 sekund (93 MB), interiérová pak 48 sekund (53 MB).