Sony Cyber-shot H400: nekonečný 63× zoom

Sony Cyber-shot H400 je rekordmanem v optickém zoomu, alespoň co se týče fotoaparátů běžně dostupných v ČR (Kodak PIXPRO AstroZoom AZ651 má dokonce 65× optický zoom, ale není u nás běžně k sehnání). Nyní se tedy podíváme na největší lákadlo tohoto přístroje.

Překvapivě vzhledem k obrovskému optickému zoomu nezačíná fotoaparát rekordně širokoúhle, 24,5 milimetrů je jedna z nejdelších (a tedy nejužších) počátečních hodnot. I tak jde ale o hodně širokoúhlý objektiv. Kresba uprostřed je přijatelná, je vidět odšumování. Směrem k rohům se trochu zhoršuje a je dobře vidět, že testovaný kus fotoaparátu trpěl na výraznou kusovou rohovou neostrost v levém horním rohu (pravý horní nebo levý spodní je podstatně ostřejší).

63× optický zoom je skutečně obrovský, značka zabírá značnou část plochy snímku. Fotografii chybí výraznější kontrast (dán i počasím).

Úhel záběru opět nepatří ve své třídě k nejširším, ale přesto není 24,5mm ohnisková vzdálenost nějak příliš dlouhá. Kresba uprostřed je slušná, směrem k rohům se znatelně zhoršuje.

Na delších ohniskových vzdálenostech má fotoaparát občas tendenci přepalovat, takže se hodí záporná korekce expozice. Přiblížení je skutečně extrémní. Nad kvalitou obrazu bych už ale nejásal. Difrakce snižuje detaily, obraz je nekontrastní a snímač se zbytečně obrovským rozlišením se postaral o vyšší šum.

Digitální zoom pochopitelně degraduje kvalitu obrazu, přesto mě docela překvapilo, že se tu objevují lehce lepší detaily, což na první pohled nedává smysl. Může za to ale o 2/3 EV snížená expozice, která lépe prokreslila registrační značky, které se pak tolik nepřepalují. V menších rozlišeních (do 1 MPx) použitelné.

V této kapitole se podíváme na problematiku rychlosti přístroje. Využita byla SDHC karta SanDisk Extreme se zapisovací rychlostí max. 30 MB/s.

Rychlost rozhodně není silnou stránkou přístroje. Menu je pomalé, volba všech parametrů je velmi pomalá (např. úprava clony nereflektuje počet stisků, ale prostě v určitém časovém intervalu zaznamená stisk - změna z F3,4 na F8,1 tak trvá okolo 4,5 sekundy, ačkoli prstem byste to zvládli naklikat za cca 2 sekundy). Ostření je pomalé, což platí zejména o delších ohniskových vzdálenostech. Ostřit za dobrého světla více než 4 sekundy, to tu už dlouho nebylo. Odezva spouště je také velmi dlouhá a sekvenční snímání velmi pomalé.

Vyvažování bílé pracuje dostatečně, v interiérech se s nějakými dramatickými úlety nesetkáte, blesk dokáže barvy trochu pomíchat (se žárovkovým světlem), ale není to nějak hrozné. Ve dne se můžete setkat s trochu zvláštně podanou zelenou (občas jsem měl pocit, že jsem se díval na fotografie z Panasonicu), ale není to pravidlem.

Dále ve fotoaparátu najdete několik barevných režimů (obrazový efekt).