Sony Cyber-shot H400: nekonečný 63× zoom

V této kapitole se můžete podívat i na několik ilustračních snímků.

Odhlédneme-li od kusové neostrosti v levé polovině snímku a budeme se dívat na prostředek a pravou část, pak vidíme dobrou detailnost výrazných linií a silné patlání těch méně výrazných (tráva).

Na středních ohniskových vzdálenostech objektiv překvapí velmi pěknou ostrostí a až 3D efektem snímků (nejen zde, ale i při plně proostřených fotografiích). Tady potěší i příjemným bokehem. Je zde vidět šum i některé vlivy odšumování.

Toto je právě ukázka, že na středních ohniskových vzdálenostech dokážou být snímky detailní a ostré. Pochopitelně to úplně neplatí pro plné 20MPx rozlišení, ale např. při promítán na monitoru vypadá snímek nebývale ostře, na což nejsme u kompaktů a ultrazoomů zvyklí. Levá strana je opět slabší.

I přes vysokou citlivost ISO 400 nevypadá snímek úplně nejhůře, pochopitelně k ideálu to má hodně daleko. Při pohledu 1:1 to sice nevypadá hezky (20 MPx je skutečně zbytečných), nicméně v menších rozlišeních se spousta nedostatků schová a pro praktické použití v rozumném rozlišení nebo rozumné velikosti tisku výsledek nemusí vypadat až tak zle.

Jestli je obrovský zoom objektivu k něčemu opravdu dobrý, jsou to různé abstraktní detaily nejrůznějších předmětů. Zde se jedná např. o kousek auta (na nich se dá najít spoustu zajímavých linií a abstraktních obrazců). Bohužel je vidět docela silný šum, a to byla použita nejnižší citlivost ISO 80.

Zde snímač fotoaparátu skutečně nezvládl pobrat vysoký dynamický rozsah scény a spousta míst se přepaluje. Zamrzí i chromatická aberace.

Kvalita panoramat je v plném rozlišení dost špatná. Detaily jsou slabé, snímek je viditelně interpolován s rozlišením nahoru. Pokud do záběru dostanete slunce, připravte se na viditelný smear efekt (zde je pak jasně vidět, že panoramata se skládají pomocí natáčení videosekvence a najednou se objeví světlé čáry přes část obrazu, což u statických snímků nebývá).

Zde bych fotoaparátu skoro nic nevytýkal (kusovou vadu levé části obrazu nelze generalizovat pro všechny kusy H400). Detaily jsou slušné, snad jen v posekané trávě vepředu je vidět silnější rozmývání obrazu.

Extrémně dlouhé ohniskové vzdálenosti (včetně těch reálných) se podepisují na velmi malé hloubce ostrosti a překvapivě jemném bokehu. Zaostřit je v podstatě nemožné, zde jsem prostě musel namáčknout spoušť, nechat fotoaparát "někam" zaostřit a pak se přiblížit nohama. Při citlivosti ISO 250 je vidět docela dost jasového i barevného šumu.

Makro sice nabízí možnost fotit od poloviny centimetru, ale pouze na nejširším úhlu záběru, což je v praxi docela k ničemu (v drtivé většině případů si budete stínit objektivem).

Středová část je v pořádku, směrem k rohům se ostrost snímku snižuje (vlevo kvůli kusové neostrosti).

Díky závitu pro filtry lze použít i makro předsádky. V tomto případě jsem vyzkoušel Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi. Při maximálním zoomu se dostanete na neuvěřitelné 6,5× přepočtené zvětšení (znak Kč zabíral 65 % výšky snímku), ale ostrost je už dost bídná, protože fotoaparát jen zřídkakdy zaostří úplně přesně.

Vysoká citlivost se pochopitelně podepsala na vysokém šumu i odšumování, spousta jemnějších detailů je rozpatlána. Chválím optickou stabilizaci, která zde zvládala nabídnout účinek minimálně něco přes 4 EV.