Sony Cyber-shot H400: nekonečný 63× zoom

Ultrazoom Sony Cyber-shot H400 je typickým představitelem marketingového fotoaparátu. Má nejvyšší rozlišení, největší zoom. Snaží se však bojovat relativně nízkou cenou. Spousta ultrazoomů se pohybuje někde kolem 9 až 12 tisíc a zde jste jen na 7500 Kč. Vysvětlením je jednoduše technická zastaralost přístroje, neboť Sony sice přineslo několik "trháků", ale šetřilo na ostatních věcech. Technicky zastaralý CCD senzor tak má sice až zbytečně vysoké rozlišení, nicméně zvládne pořídit maximálně jen HD video (a ani to není nějak moc kvalitní), nepodporuje technologie jako rychlé sekvenční snímání, HDR nebo podobně, kterými je Sony proslulé a ani tradiční Sweep Panorama zde nepředvádí moc dobré výsledky.

LCD displej má průměrné rozlišení i pozorovací úhly. Chválím přítomnost elektronického hledáčku, méně už jeho malou velikost i slabé rozlišení včetně absence automatického přepínání. Ovládání je intuitivní, k ergonomické stránce nemám výtky pokud jde o držení nebo rozmístění prvků, líbí se mi i tradiční quick menu, byť jeho přehlednost je trochu sražena větším množstvím položek. Horší je to jednoznačně s rychlostí. Sony sice tvrdí, že je zde použit procesor BIONZ, ten ale musí být buď výrazně podtaktován nebo zde bylo vloženo nějaké umělé zpomalení, protože takto pomalý fotoaparát od Sony jsem nezažil už hodně dlouho, pokud vůbec. Odezvy jsou pomalé, tlačítka můžete mačkat rychle jak chcete, ale pod určitý čas přepínání se prostě nedostanete.

Že Sony zrecyklovalo něco opravdu starého, dokládá i fakt, že v EXIFu se do copyrightu zapisuje "Copyright 2009" a nejde jen o námi testovaný kus. Provedl jsem výzkum na internetu a tuto informaci zapisují do EXIFu všechny Cyber-shoty H400, které jsem našel. Proč fotoaparát z roku 2014 píše do EXIFu údaj pro rok 2009, je skutečně zajímavé. Očividně někdo vzal pět let starý hardware a software k němu (resp. firmware) a zapomněl na úpravu textu. Bohužel na reálném výkonu to poznat jde.

Obávám se, že fotoaparát snad vůbec neprošel fází testování a doufalo se, že když pět let staré součástky fungovaly kdysi, budou fungovat i dnes. Že nikdo v Sony nezjistil, že fotoaparát v noci neostří a v EXIFu se ukazuje taková do oči bijící hodnota, je opravdu s podivem. Ale Sony není jedinou značkou, která nějakým způsobem využívá již dávno vymyšlené. Třeba takový Nikon uvádí každý rok nový Coolpix L8x0 a loňský model této řady se bez větších změn přejmenuje a stává se "novinkou" v řadě Coolpix L3x0.

Ostření je další nepříjemná kapitola. CCD snímač s pomalým vyčítáním pixelů nemůže nabídnout takovou rychlost ostření jako přes moderní CMOS senzor a je to vidět i v praxi. Zatímco na širokých ohniskových vzdálenostech je ostření v pořádku, na maximálním zoomu se připravte alespoň na 4 sekundy. Holt, než fotoaparát pomalým senzorem "vyfotí" tolik různých rovin zaostření a najde tu správnou, něco to zabere. V noci fotoaparát neostří vůbec. Alespoň tedy obě tradiční scény, které používám v recenzi, nebyl schopen zaostřit na žádný z mnoha desítek pokusů. Pak se naskýtá otázka, k čemu je vůbec fotoaparátu tak bohatý rozsah expozičních časů, který končí až na velmi pěkných 30 sekundách. Manuální ostření, které by situaci aspoň částečně zachránilo, bohužel chybí.

Ani makro není silnou stránkou fotoaparátu. Na druhou stranu je nutno poznamenat, že fotoaparát je vybaven 55mm závitem pro filtr a s použitím makro předsádky se fotoaparát změní na šílené makromonstrum (s Raynoxem DCR-150 se dostanete až na 6,5× přepočtené zvětšení!), jen se zaostřováním je to pak slabší. Za závit pro filtry tedy jednoznačně pochvala.

Automatiku u Sony obvykle hodně chválím, zde mě fotoaparát až tak moc nepotěšil. Zejména na delších ohniskových vzdálenostech má tendenci hodně přepalovat, ostatně ani dynamický rozsah senzoru není zrovna nejvyšší a umí způsobit nemalé problémy. Vyvážení bílé je akceptovatelné. Potěší účinek optické stabilizace, naopak nepotěší to, že ji není možné vypnout, když je potřeba. Rozumná je i výdrž na baterii, která dalece přesahuje údaje výrobce.

Kvalita obrazu pochopitelně příliš nenadchne, obrovská pixelová hustota a obrovský zoom si vybraly svou daň. Objektiv má u krátkých a středních ohniskových vzdáleností neostré rohy (testovaný kus navíc měl neostrou levou stranu), trpí i na chromatickou aberaci. Naopak delší ohniskové vzdálenosti mají sice celoplošnou ostrost vyrovnanou, ale díky špatné světelnosti je postižena difrakcí (celoplošná snížená ostrost a nízký kontrast). Na druhou stranu musím říci, že u středních ohniskových vzdáleností má objektiv velmi příjemnou ostrost a až překvapivý 3D efekt snímků, u telemakro snímků i s příjemným bokehem.

Sony Cyber-shot H400 má bohužel docela dost špatných stránek od rychlosti přes obrazovou kvalitu, slabé video a podprůměrnou výbavu. Na druhou stranu se díky závitu pro filtry dá dobře použít na statické makro (a to s opravdu dost velkým zvětšením), velmi zajímavé je i využití maximálního zoomu pro různé abstraktní výřezy nebo snímání zvířat, pokud ale vydrží stát nehnutě alespoň 5 sekund, než fotoaparát zaostří. Za danou částku sice nekoupíte ultrazoom, který by nabídnul tak velký zoom, přesto si myslím, že lze koupit i lépe.

1) Abstraktní fotografie (detaily velkých objektů pomocí max. zoomu)
2) Statické makrofotografie při využití makropředsádek díky závitu pro filtry

 

 

Plusy

+ Možnost manuálního ovládání expozice, bohatý rozsah časů, irisová clona
+ Závit pro filtry
+ Solidní optická stabilizace
+ Slušná výdrž na baterie
+ Příjemné quick menu

 

 

Minusy

- Technologicky postarší (CCD snímač - pomalé sekv. snímání, jen HD video)
- Zdlouhavé odezvy, pomalost přístroje
- Autofokus (velmi pomalý, v noci neostří, chybí MF)
- Podprůměrná obrazová kvalita (vysoký šum a odšumování, optické chyby objektivu)

 

 

Za zapůjčení fotoaparátu Sony Cyber-shot H400 děkujeme Sony.

 

Cena v době testování: cca 7 500 Kč s DPH