Sony Cyber-shot HX9V: král kapesních ultrazoomů?

Autofokus, ostření

Fotoaparát nabízí autofokus, napůl ruční i plně ruční ostření. Autofokus může být automatický s docela inteligentním výběrem z 9 AF bodů, dále je tu středové ostření a velmi rychlé průběžné ostření (při přeostřování více rozmazává obraz, ale správnou ostrost hledá až překvapivě rychle a úspěšně). Napůl ruční ostření funguje jako autofokus, kterému ale nejprve řeknete, na jakou vzdálenost má zhruba ostřit. Vhodné ve složitých situacích jako např. snímání makra (tenké stonky a podobně). Manuální ostření pak zvětšuje náhled pro snazší zaostření (byť při horším světle musíte počítat s vyšším šumem), rychlost a přesnost úpravy vzdálenosti je ale vynikající.
Do cca 2,5× optického zoomu můžete ostřit ze 3 až 4 centimetrů a dosáhnout tak zhruba 0,95× přepočteného zvětšení. Při relativně slušném ohnisku tak můžete fotit docela dobré makro. Pak už ale ostřící vzdálenosti rychle rostou na cca 1,1 metru a telemakro patří spíše jen k průměru.
Rychlost ostření ve dne je vynikající stejně jako jeho úspěšnost. Úspěšnost neklesá ani za horšího světla, problém je ale s rychlostí. Za špatného světla fotoaparát ostří opravdu dost pomalu.
Pokud tedy trochu zazoomujete, můžete se opravdu dočkat velmi slušného makra. Na nejširším ohnisku to ale raději nezkoušejte, tam je makro špatné.

Nastavení expozice, automatika

Sony Cyber-shot HX9V podporuje jak automatické nastavení expozice, tak i manuální režim. Bohužel stejně jako u HX5 a HX7, ani zde nenajdete prioritní režimy clony a času, dokonce zde není ani irisová clona a o clonění se stará jen ND filtr. Clona je tedy dvoupolohová. Takové očesání expozičních nastavení mi u kapesního ultrazoomu za téměř 10 tisíc přijde být dost "odvážným" nedostatkem. Obzvlášť když uvážíme, že nabízí manuální ostření nebo třeba tři uživatelské pozice pro nastavení, což je typické jen u profi kompaktů a zrcadlovek.

Citlivosti můžete nastavit v rozsahu od ISO 100 do ISO 3200 v plném rozlišení. Automatika (režim P) končí na ISO 1600, což je dosti velkorysá citlivost. V manuálním režimu M není možno volit ISO citlivost, musíte navolit režim P, tam ISO změnit a vrátit se zpátky do režimu M. Proč je to takto, opravdu netuším (asi chyba ve firmwaru). Expoziční časy mohou nabývat délky 1/1600 s až jednu sekundu v režimu automatiky, manuální režim vám nabídne dokonce 30 sekund, což stačí téměř na vše. LCD displej reflektuje nastavení expozice do rozdílů 2 EV (pokud jsou větší, displej se už více nezesvětluje/neztmavuje).
Světelnost objektivu F3,3-5,9 odpovídá standardům své třídy a její průběh patří zhruba k průměru či lehce horšímu průměru. Clonění probíhá již zmíněným ND filtrem, tedy na nejširším ohnisku lze clonit na F3,3 nebo F8, na nejdelším F8 nebo F14. K dispozici je i korekce expozice od -2 EV do +2 EV, k dispozici je dokonce i v plně automatickém režimu (jen se po každém vypnutí přístroje vypíná).

Videosekvence

U Cyber-shotu HX9V oceníme zejména videosekvence. Je to totiž jeden z mála fotoaparátů, které podporuje Full HD video v neprokládané, tedy progresivní variantě! Tedy, máte k dispozici rozlišení 1920×1080 pixelů při 50 progresivních snímcích za sekundu. Konečně jsme se tedy dočkali a HX9V si brousí zuby na titul nejlepšího Full HD fotoaparátu na trhu.
K dispozici máte jak AVCHD kodek, tak i klasické MPEG4. Zvuk je stereo, za silného větru to ale pochopitelně není ono. Kvalita obrazu je doslova fantastická, video je plynulé, smear efekt neexistuje. Trochu horší je to s rolling shutter efektem, ale dá se to docela dobře přežít. Zoomování je plynulé a tiché, občas může dojít k lehkému poskočení obrazu. Přeostřování je většinou přesné a velmi rychlé, přicloňování rovněž rychlé, ale přesto naprosto plynulé a přirozené. Dynamická optická stabilizace je vynikající.

• 1920×1080 / 50p AVCHD - cca 3300 kB/s
• 1920×1080 / 50i AVCHD - cca 2200 kB/s
• 1440×1080 / 50i AVCHD - cca 1200 kB/s
• 1440×1080 / 25fps MPEG4 - cca 1500 kB/s
• 1280×720 / 25 fps MPEG4 - cca 750 kB/s
• 640×480 / 25 fps MPEG4 - cca 400 kB/s

K dispozici vám dávám jednu venkovní videosekvenci ve Full HD 1080p v silném větru (29 sekund, 93 MB), dále interiérovou ve Full HD (24 sekund, 76,5 MB) a tutéž interiérovou v tichu a HD rozlišení (23 sekund, 17 MB).

Fotografování portrétů

Cyber-shot HX9V nabízí slušnou detekci tváří (trochu pomalejší, ale úspěšnou). Rozsah ohnisek je vhodný i pro snímání ve stísněných prostorách (díky 24mm ohnisku), zde mu to ale kazí nepříliš dobrá světelnost. Delší ohniska jsou vhodná i pro detailnější portréty, ale opět kvůli nepříliš dobré světelnosti nelze počítat s výraznějším rozmazáním pozadí.
Detaily jsou v určitých místech velmi dobré, patlání v některých plochách je ale dost viditelné. Pozadí se trochu maže, pochopitelně na zrcadlovky to nemá.
Stinnou stránkou pro focení portrétů je velmi silný efekt červených očí. I když je zapnutý předblesk a blesk jako takový vyskakuje nad objektiv, tato chyba je velmi silná. Blesk sám o sobě je totiž dost silný a při focení ve tmě oslepí i fotografa, natož fotografovaného. Snímky s bleskem vypadají na displeji dost špatně, jakoby příliš přeexponovaně, naštěstí v počítači je vše v pořádku.

Výdrž baterie

Podle výrobce má Li-Ion akumulátor NP-FG1 s napětím 3,6 V a kapacitou 960 mAh stačit na pořízení 300 snímků nebo 70 minut videa. Při testu jsem se i s často zapnutou GPS (ale téměř nepoužívaným bleskem) dostal těsně pod hranici 400 snímků. Bez GPS, ale s častějším bleskem jsem pak tuto hranici lehce překonal. K výdrži tedy nemám žádné výtky. Baterie se dobíjí ve fotoaparátu, buď přes nabíjecí adaptér ze sítě, nebo z USB portu pomocí počítače. Nabíjení bohužel trvá příliš dlouho, čas se blíží ke 4 hodinám.