Sony Cyber-shot HX9V: král kapesních ultrazoomů?

Digitální šum

Snímací čip má klasickou malou 1/2,3" úhlopříčku a vysoké rozlišení 16 megapixelů. Pixelová hustota je tedy 57 MPx/cm2, což je bohužel výrazný předpoklad pro vyšší šum. Jde o CMOS čip s BSI technologií, který známe již z modelů jako WX7 nebo TX10.
I nejnižší citlivost ISO 100 vykazuje silné odšumování. Linie se lehce třepí.
ISO 200 lehce potlačuje slabší detaily, úroveň snímku je ale přijatelná.
Citlivost ISO 400 třepí linie (obraz kostičkuje) a lehce slábnou barvy. Při multiexpozici (šest snímků složených dohromady v režimu Ručně držený soumrak) klesá šum a linie se dávají trochu dohromady.
Další navýšení citlivosti na ISO 800 opět třepí linie a ztrácí barvy. Při multiexpozici jsou barvy sice slabší, ale soudržnost linií je výrazně lepší.
ISO 1600 také není hezké, nutno ale říci, že ve srovnání s jinými kompakty jde o docela slušný výsledek.
ISO 2500 s multiexpozicí (Redukce rozmazání pohybu) dává liniím pevnější tvar, ostrost není příliš vysoká.
Nejvyšší citlivost ISO 3200 je nejvíce roztřepená a barvy jsou opět ještě o něco slabší. Podíváme se i na detailní výřez ze snímků vousů plyšového zajíce.

ISO 100 dává logicky nejlepší obraz, přesto se však trochu třepí. ISO 200 a 400 je více rozpatlané, od citlivosti ISO 800 už detaily dost slábnou. Multiexpozice vyrovnává linie, odstraňuje šum, ale s dobrou kvalitou nepočítejte.

Protisvětlo

Díky tomu, že fotoaparát nabízí HDR režim, může být ve focení v protisvětle mnohem lepší než běžné kompakty alespoň co se snímacího čipu týče. Otázkou ale zůstává, jak na tom bude objektiv.
Nevím proč, ale v poslední době se nám Sony úplně vykašlalo na ochranu objektivu proti odleskům. Ty jsou velmi výrazné, vytváří se jak v ploše obrazu, tak zde máme silný barevný závoj kolem Slunce. Naopak potěší nižší chromatická aberace, která je softwarově potlačována. Dobrá je i prokreslenost tenkých větviček, naopak kresba trávy je silně odšuměna. Potěšující je, že Sony konečně upustilo od svého typického nesmyslného clonění a fotoaparát je schopen volit i nejkratší časy, aniž by zbytečně clonil (většina kompaktů Sony nejde přes 1/640 sekundy, i když podporují kratší časy).
HDR režim prosvětluje stíny, ty pak působí poněkud neostře a nekontrastně. Obloha se méně přepaluje.
I přes silnější odšumování působí kresba dost detailně. Chromatická aberace v podstatě neexistuje, obloha se nicméně trochu přepaluje.
HDR režim je opravdu velmi slušný, obloha získala kresbu a dynamický rozsah je pak na kompakt velmi slušný. S HDR režimem to Sony zvládlo opravdu hezky, což ostatně uvidíte ještě na následujících dvou fotografiích.
Silný zdroj světla na tmavém pozadí. Výsledek se dá očekávat, znatelný stín a velký přepal. Co se ale stane, když zapneme HDR?
Přiznám se, že mi málem spadla čelist, když jsem viděl výsledek. HDR výrazně lépe prokreslilo stíny a přepal se zmenšil pouze na plochu žárovky. Bravo!