Sony Cyber-shot WX300: nejmenší dvacítka

V automatickém režimu se dočkáte maximálně 4sekundové expozice, což není mnoho, postačí to jen pro základní potřeby. Autofokus občas trochu stávkuje, ale na druhý pokus se už ve většině případů chytí.

Kvalitnější výsledek se mi dosáhnout nepodařilo. Některé linie jsou poměrně detailní, některé plochy snímku jsou ale dost neostré, odšumování je docela agresivní. Dále se podíváme na detaily při různých citlivostech. Při ručně nastavené citlivosti je maximální expoziční čas jen jedna sekunda, proto jsou snímky s nižšími ISO citlivostmi tak tmavé.

Na nejnižší citlivosti je vše tmavé, a tak není divu, že systém odšumování vše považoval za šum a většinu plochy hodně rozmazal.

V podstatě totéž platí pro citlivost ISO 100.

ISO 200 už konečně přináší trochu rozumnější jas, detaily jsou ale velmi špatné, snímek neostrý a bez detailů.

ISO 400 dále zvyšuje barevné fleky v šedivých plochách, je tu i výraznější jasový šum ve stínech.

ISO 800 začíná ztrácet barvy, slabší detaily mizí úplně, silnější na tom také nejsou zrovna dobře.

Citlivost ISO 1600 přidává lehce fialový závoj do stínů.

ISO 3200 dává viditelně rozmytý obraz ve stínech i nasvícené ploše. Nepoužitelné.

Citlivost ISO 6400 je k dispozici pouze jako multiexpozice, což by sice mělo snížit šum, ale skládání způsobí spíše efekt "akvarelu".

Nejvyšší citlivost ISO 12800 je opět multiexpozicí, nicméně v praxi naprosto nepoužitelnou.

Podíváme se také na standardní snímky.

V silném protisvětle se obloha hodně přepaluje, naopak stíny jsou hodně rozmyté, což ostatně platí i o trávě, která nemá žádnou kresbu.

V HDR režimu je obloha aspoň trochu vidět, stíny jsou opět nemilosrdně rozmydlené.

Navzdory vysokému rozlišení čipu je skutečné rozlišení snímku poměrně malé. Kresba se zejména ve trávě hodně rozmývá, ale ani na budově nejsou přehnaně ostré detaily.

Podobně jako u Wi-Fi, i u popisu 3D snímání je manuál dost zbytečný, neboť v něm není napsáno, jak tyto snímky vlastně fotit. Tedy zda se máte někam hýbat nebo co vlastně máte dělat, aby bylo dosaženo 3D efektu (fotoaparát vyfotí dva snímky ve velmi krátkém sledu za sebou). Zkoušel jsem tedy oba přístupy, lepší bylo nic nedělat, nehýbat se. I tak je posunutí obrazu v MPO souboru minimální, 3D efekt je ale překvapivě trochu patrný.