Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Sony DSC-V1: kompakt s vlastnostmi zrcadlovky

30.1.2004, Michal Spáčil, recenze: specifikace produktu
Na Sony DSC-V1 skvěle pasuje pojmenování celé třídy fotoaparátů stejného typu: kompakt vyšší třídy. Do kompaktního těla je vtěsnána řada divů moderní techniky. Samozřejmě, i V1 má své mouchy, většinou vyplývající z nutnosti kompromisů zapříčiněných velikostí.
Kapitoly článku:
Design

V jednička vzbuzuje při prvním ohmatání dojem solidnosti. Kovové tělo působí elegantním, lehce futuristickým dojmem. nejde o nějaké designérské výstřelky, ale ve srovnání např. s potenciálními konkurety od Canonu z řady G působí Sony V1 méně konzevartivně a více "vesmírně". Na druhé straně - to jsou ty paradoxy - působí z aktuálně prodávaných "Sonyů" V1 nejumírněněji. Vyskakovací blesk hned vedle sáněk na blesk externí, v těsném sousedství spouště a voliče režimů, prozrazuje snahu umístit vše podstaté na nejmenší plochu tak, aby vše bylo snadno přístupné a přitom nic nezavazelo. Vtěsnat množství hejblátek do kompaktního těla je vždy zapeklitá záležitost, zvláště když se výrobce snaží brát zřetel na ergonomii. Vpravo vedle objektivu najdeme vyčnívající záhyb usnadňující držení, s pogumovaným pruhem vprostřed. (Pokud si nedáte pozor, uvidíte v průhledovém hledáčku skvělou scenerii: váš vlastní ukazovák.) Co dodat? DSC-V1 je pěkný, poctivě udělaný foťák.

Ovládání

V ovládání, o němž jinak nelze říct celkem nic zlého, se již projevuje odvrácená stránka miniaturizace, metly soudobé elektroniky. Všechny ovládací prvky mají totiž "pidi" rozměry a někdy není snadné provést s nimi požadovanou operaci. Pokud se pokoušíte o složitější nastavování se zmrzlýma rukama (což je právě aktuální), pouštíte se do akce na samé hranici možného. Není nutné mít pracky jako medvěd, úplně stačí, když podobně jako autor této recenze nemáte příliš v lásce stříhání nehtů, a s nastavováním V1 to budete mít těžké. To je však také první a poslední negativum celého ovládání a na obranu výrobce je nutné říct, že u tak kompaktního přístroje to prostě jinak udělat nejde.

Pohlédneme -li na přístroj shora, uvidíme On-Off tlačítko, vedle něj spoušť, jenž je obkroužena kolečkem voliče režimů, nebo - vzato opačně - kolečko voliče režimů, v jehož středu je spoušť. Jde taktéž o daň kompaktnosti a ani v rámci Sony není toto řešení úplně běžné. Volíme jím tyto režimy: plná automatika, program AE, priorita clony, priorita času, plný manuál, scénický režim, režim podrobného nastavování fotoaparátu (Setup), režim snímání videa a režim prohlížení snímků. Na dosah palce máme ještě třípolohový přepínač funkcí pro noční snímání - laserový zaostřovací obrazec a infra (viz dále).




Při okukování zadní strany přístroje zmiňme nejdřív to, co padne první do oka: univerzální průchozí kolečkový volič, prvek převzatý z profesionálních zrcadlovek. Tímto nastavovadlem je možné rychle měnit všechny důležité parametry, jako je clona, čas, korekce expozica atd. Reaguje nejen na točení, ale i na zmáčknutí coby na potvrzovací signál. Napřed tedy zvolíte, který parametr chcete změnit, vyberete a měníte. Nelze si to dost vynachválit. Opět jen škoda, že je kolečko tak mrňavé, reaguje ovšem pomaleji a tak "přestřelíte" jen vyjímečně. O klasickém křížovém ovládání se není asi třeba blíž rozepisovat, to je všude stejné. Pod ním najdeme tlačítko pro vstup do menu a druhé pro mazání snímků, nad ním zase čudlík "Display". Samostatnými tlačítky jsou poctěny též fuknce Focus, AE Lock (zámek expozice) a korekce expozice. Zmiňme ještě ovladač zoomu, který se nezvykle pohybuje ve vertikálním směru, a je to z ovládání vše.

Vlastně ne, počkejte, Zapomněli jsme na menu. To je uspořádáno stylem sonyovské klasiky - dole na displeji se zobrazí lišta, z níž rolovacím způsobem vyskakují jednotlivé volby. Je to přehledné a hlavně - nezabere to celý display, takže nastavujete a přitom hned víte, jak to bude vypadat.

Snímací čip
CCD snímač o rozměrech 1/1,8´´, což by mělo být 7,18x5,32 mm, má 5,2Mpix, z nichž lze efektivně využít as 5 miliónů. To umožňuje ukládat obrázky v maximálním rozlišení 2592 x 1944, případně zvolit rozlišení nižší, konkrétně 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480. Zajímavou možností je zvolit poměr obrazových stran 4:3 nebo 3:2, tak jak to známe i z ostatních modelů Sony. Jak se šumem? Při porovnání se srovnatelnými modely Canon PowerShot G5 a Nikon Coolpix 5400 vychází Sony DSC-V1 kupodivu nejlépe, "zašuměnost" je zde skutečně mizivá. Citlivost čipu je od ISO 50 do ISO 800.
.
Optika
Objektiv Carl Zeiss Vario-Sonnar má, kromě dobře znějící značky, čtyřnásobný optický zoom a ohniskový rozsah 34 - 136 mm, a to v šestnácti krocích. Jeho přesné složení se nám bohužel nepodařilo zjistit (a upřímně řečeno - je taková znalost k něčemu dobrá?), nicméně jako správný Zeiss má objektiv skvělé vlastnosti, na digitální poměry velmi malou chromatickou aberaci, pouze při nejkratším ohnisku si při focení svislých čar povšimneme na okrajích mírného soudkovitého zkreslení, jemuž se však u malých zoomových objektivů nelze vyhnout. Ostření si můžeme dopřát bodové, Multi-Point s pěti segmenty nebo manuální ve 12ti krocích. Světelnost objektivu je F2.8 - F4.0. V makru zaostříte od 10ti centimetrů. Přístroj má i digitální zoom, který ovšem podle výrobce zoomuje jen tam, kde to není na úkor kvality snímku (Smart Zoom). My bychom ale stejně byli nejradši, kdyby výrobci digitálů na digitální zoom úplně zapomněli. Jistě by nebyl problém vyrobit třeba smeták (fotoaparát) s vestavěným odpadkovým košem (programem pro editaci snímků), ale některé věci je lépe dělat odděleně.

Expozice
Kromě neocenitelného manuálního režimu a clonové a časové priority má V1 několik scénických režimů, a to Soumrak, Noční portrét, Krajina, Portrét, Sníh a Pláž. Proti čtrnácti scénickým režimům např. u kompaktních Nikonů to není mnoho a můžeme to chápat jako důkaz, že V1 je určeno pro pokročilejší uživatele, kteří podobné berličky moc nepotřebují. Pokud chceme proměřit expozici, můžeme zvolit buď multisegmentové měření ze 49 ploškami, vážené se zvýhodněným středem nebo bodové.

LCD a hledáček
LCD displej typu TFT o velikosti 1.5" a rozlišením 123,000 pixelů je dobrý v tom, že má 100% pokrytí snímané scény a zobrazuje tak čistě, že ani manuální ostření, které přístroj umožňuje, není podle něj problém. Co je naopak nemilé, kvůli množství zobrazovaných údajů jsou všechny čísla a ikonky tak malé, že je téměř nutné na ně "škůlit" neboli šilhat.


Optický hledáček bohužel postrádá dioptrickou korekci


Dalším slabším místem displeje je jeho tmavost - pokud se ukáže "zoncna", "oskar", neboli - pro čtenáře z Čech -, Slunce, stane se displej a především už tak dost malé údaje na něm špatně čitelnými. Proti optickému hledáčku žádných námitek nemáme. Při čtyřnásobném zoomu je osazení přístroje optickým hledáčkem samozřejmě vhodnější než EVF.


Na poněkud křivé fotografii displeje V1 vidíme nejen tahač s cisternou (každý máme své koníčky :-)), ale i množství titěrných údajů. Ve skutečnosti jsou čitelné přece jen o dost lépe než na tomto snímku.


Laser a infra
Nightframing je funkce, která umožňuje autofokusu zaostřit i v situaci, kdy je, dámy prominou, tma jako v pytli. Přístroj vykreslí na snímanou plochu pomocí laseru obrazec, na nějž autofokus zaostří, z předzáblesku vypočítá parametry a s bleskem exponuje. Druhá funkce "nightshot" způsobí, že vestavěný infra-filtr se deaktivuje a integrovaný infra přisvěcovač dodá nočnímu snímku mrtvolně zelenou barvu.


Dvě verze téhož: laserový zaostřovací obrazec ve tmě a na světle


Snímky se ukládájí na Sony Memory Stick, tedy vlastní formát Sony, který kvůli nekompatibilitě s ostatními výrobci mají firmě někteří za zlé, nicméně - funguje to a je to rychlé. K DSC-V1 lze dokoupit bohaté příslušenství, filtry, konvertory, externí infra lampu, inteligentní blesky a podobně. To přiřazuje tento fotoaparát do skupiny přístrojů pro náročnější uživatele se zájmem o vážnou fotografickou práci.
Autor: Michal Spáčil
Začínal v roce 1995 jako novinář se zájmem o IT, po dokončení právnické fakulty působil jako tiskový mluvčí Ústavního soudu a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. V letech 2003-2004 byl v redakčním týmu Digimanie.cz. Nyní pracuje jako právník ve veřejné správě a kromě občasných příspěvků pro naše magazíny píše i do odborných periodik o právních vztazích k nemovitostem a o aktuální judikatuře.