Sony NEX-6: pan dlouho očekávaný

Sony NEX-6 přináší podobně jako NEX-5R Fast Hybrid AF, tedy hybridní ostření kombinující fázový a kontrastní způsob. Čistě teoreticky by to mělo přinést rychlé fázové zaostření a následné přesné kontrastní doostření. Z tohoto hlediska tento systém docela zklame. Jak u NEX-5R s 18-55mm objektivem, tak zde s 16-50mm objektivem není ostření právě z nejrychlejších a pokud jde o rychlost, žádný posun kupředu v podstatě neexistuje, snad s výjimkou velmi mírného doostření (a to ještě ne vždy).

Pokud jde o přesnost ostření, vidím zde dokonce posun vzad. Ač by back či front focus teoreticky neměl vznikat (fázově se ostří na stejné místo jako se fotí, navíc kontrastní ostření má sloužit k "doladění"), s 16-50mm objektivem na největším zoomu při focení makra vznikal dost nepříjemný back focus (asi o necelý centimetr). Nejde o vadu kusu, internet je plný diskuzí o tomto problému.

Fázové ostření, které tak mělo být pozitivem, se nakonec ukazuje jako negativum, protože ani nejde přímo vypnout. Na to je ale jeden fígl, stačí nastavit clonu F7,1 a vyšší, pak se ostří "kontrastem", a tedy konečně i přesně. Na větší vzdálenosti a u jiných ohniskových vzdáleností jsem ale problém nepozoroval. Každopádně jedno je na fázovém ostření nutno ocenit, a to je schopnost zaostřit i na rychle přibližující se objekty.

Toto je snímek ukazující zmíněný back focus. Ostřil jsem přesně na prostředek, tedy na stěnu krabice, která je kolmo k fotoaparátu. Pravítko bylo umístěno tak, že nula byla přesně na hraně krabice (byť to tak z tohoto pohledu vůbec nevypadá). Přední stěna je očividně neostrá a zaostřeno je zhruba někde 7-8 milimetrů za místo, kam bylo ostřeno. Ani v noci autofokus moc výkonu nepředvede, i přes zahlásení zaostření zeleným čtverečkem je občas mimo.

Najdete tu klasický autofokus AF, manuální ostření MF a autofokus s možností manuálního přeostření DMF. Manuální zaostřování nabízí 4,8× nebo 9,6× zvětšení obrazu při otočení ostřícím prstencem. I za velmi špatného světla a dost vysokém šumu v hledáčku se s tím ale dá ostřit, pokud si najdete aspoň trochu viditelnou hranu. Dále tu najdete jednorázový autofokus AF-S a průběžné ostření AF-C. To je přiměřeně rychlé a jak už bylo řečeno, spolu se sledováním objektu funguje na poměry CSC fotoaparátů dost dobře.

Na čipu je 99 fázových ostřících bodů, ručně je možné vybrat jednu ze 187 pozic (některé z nich jsou kryté již zmíněnými fázovými body). Automatika vybírá mezi AF body, z nich 9 má pod sebou fázové detektory. Automatika je téměř limitována na ostření v prostřední části obrazu, směrem k rohům se jí moc nechce. Detekce tváří je rychlá a spolehlivá.

K dispozici máte pochopitelně plnou automatiku, prioritu clony, času i plný manuál včetně bulb režimu. Měření expozice může být vícebodové, se zdůrazněným středem a bodové. Přijde mi, že fotoaparát hodně rád podexponovává a +0,3 EV by mělo být základem, na sněhu bych dokonce pod +1,0 EV snad ani nechodil. Na displeji vypadají snímky dokonce ještě o něco tmavěji, takže jsem měl nejprve pocit, že ani jedno EV navíc nebude úplně stačit, na počítači se ale ukázalo, že postačuje. Samotná korekce expozice má rozmezí od -3 EV do +3 EV.

Můžete využít expoziční časy od 1/4000 s do 30 sekund. Citlivosti pak nabývají bohatého rozsahu od ISO 100 do ISO 25600, multiexpozice je nicméně k dispozici pouze ve scénických režimech (Ručně držený soumrak a Redukce rozmazání pohybu), manuálně ji vyvolat nelze na rozdíl od fotoaparátů SLT. Zde si ji můžete akorát stáhnout pomocí Wi-Fi za čtyři britské libry (za předpokladu, že vás to "nevykopne" při přihlašování jako mě kvůli špatné zemi).

Pokud jde o rozsah clon, ten je samozřejmě závislý na použitém objektivu. U 16-50mm objektivu najdeme světelnost F3,5-5,6, což je u setových objektivů obvyklé, průběh světelnosti je ale viditelně podprůměrný. Prakticky v celém rozsahu je o 1/3 až 2/3 EV horší než u konkurence, jediný objektiv, který je s ním srovnatelný, je Olympus 12-50mm F3,5-6,3. Připravte se tedy na to, že za horšího světla se budete muset pohybovat s citlivostí o něco výše než u jiných fotoaparátů. Maximální clona je F22 až F36 dle ohniskové vzdálenosti.

U fotoaparátu máte k dispozici expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly expozice 0,3 EV, 0,7EV, 1 EV, 2 EV a dokonce i 3 EV. Hardwarové HDR focené ze tří snímků nabízí odstup snímků 0,5 EV až 3 EV, tedy rozšíření dynamického rozsahu o 1 EV až 6 EV.

Videosekvence jsou silnou stránkou NEXů a NEX-6 není výjimkou. K dispozici máte AVCHD Full HD video s rozlišením 1920×1080 pixelů při 50 progresivních snímcích za sekundu, nicméně kdo chce šetřit trochu místa, dostane i snímkovací frekvence 50i (prokládané) a 25p.

Autofokus je za dobrého světla velmi dobrý, zde opravdu nelze mít námitky. Je rychlý, plynulý a přesný. O něco horší je to za slabšího světla, v takovém případě trochu zleniví. Optická stabilizace je záležitostí objektivu, s 16-50mm objektivem je účinek průměrný. Její účinek je znát, ale mohlo by to být i o trochu lepší. Přicloňování je plynulé, pokud ale využijete manuálního nastavení expozice jako u obou ukázkových videosekvencí, uvidíte logicky skákání jasu v obraze. Expoziční čas lze nastavit až na 1/4 sekundy, což vytváří pohybově výrazně rozmazané "sekané" video, což může být leckdy zajímavé. Toto sekání ukázané v obou videosekvencích je tedy záměrné a nejde o chybu, jde o prezentaci možností nastavení. Zvuk je stereo, za silného větru ale nečekejte nějak zázračnou kvalitu.

Můžete se podívat i na dvě ukázkové videosekvence, u obou používám průběžné nastavování expozičního času, viz výše. První je venkovní (45 sekund, 141 MB), druhá interiérová (64 sekund, 204 MB).

Stabilizace je u NEXů optická, tedy v objektivech (ne u všech). Testovaný 16-50mm objektiv ji měl, v menu se pak může vypnout nebo zapnout. Nutno podotknout, že její vypnutí není snadné, v menu je tato položka zakopaná dost hluboko. Test proběhl s expozičním časem 1/8 sekundy, přepočtenou ohniskovou vzdáleností 75 mm na vzdálenost cca 2 metry. Testovaný účinek byl na 3,3 EV.

Stabilizace má jen přiměřený účinek, s více než 3 EV bych nepočítal. Ono takto "ostrých" snímků se mi povedlo dostat zhruba jen 50 %, zbytek byl ještě méně ostrý. Proto bych si zde moc nedovoloval a používal spíše kratší časy nebo stativ.

Detekce tváří pracuje dobře, tedy rychle i spolehlivě. Jejímu výkonu není moc co vytýkat. S 16-50mm objektivem ale na portréty moc nemyslete. Samozřejmě se dá použít, ale podobně jako u ostatních setových objektivů, i zde se nedá dosahovat nějak malé hloubky ostrosti.

Jak je vidět, pozadí lze trochu mazat, ale ani přes velkou vzdálenost pozadí se nemaže nějak výrazně. Detaily ve tváři jsou velmi dobré, můžete se podívat i na snímek v RAWu.

Blesk má klasickou nabídku režimů, tedy vypnutí, vynucené zapnutí, automatiku (musí být vyklopen), pomalou synchronizaci na první nebo druhou lamelu závěrky a dokonce podporuje i bezdrátové blesky. Synchronizační čas je 1/160 sekundy.

Při pevně nastavené citlivosti se změna korekce expozice blesku v podstatě nijak neprojevila, blesk má opravdu velmi malý výkon. S automatickou citlivostí si fotoaparát pomáhá právě navýšením citlivosti. Efekt červených očí občas vzniká, občas ne a síla tohoto efektu je opravdu různorodá, a to od žádného efektu až po vyloženě rudé tečky.