Stativ Rollei Compact Taveller No.1: lehký cestovatel

Otestovali jsme pro vás i produkt, se kterým se na stránkách Digimanie v recenzích zatím moc často nesetkáváme. Tentokrát půjde o stativ, konkrétně o hliníkový Rollei Compact Traveller No.1. Ten v době testování (březen 2015) seženete za 3500 Kč s DPH, což není zrovna nízká cena, na druhou stranu stativ slibuje pár zajímavých věcí, takže se na něj pojďme podívat.

Velmi zajímavá je už jeho konstrukce. Když jej vytáhnete z krabice a dodávaného batůžku, přijde vám, že je nějak naopak, než by měl být. A když se podíváte do manuálu, nebudete o moc chytřejší, protože rozmontování stativu a přehození středové tyče nepovede ke vzniku stativu tak, jak je namalován na papíře. Vtip je v tom, že se nepřeklápí středový sloupec, ale nohy, které lze překlopit o celých 180°. A tím to, co je nyní dole, dostanete nahoru a naopak.

Výhodou tohoto řešení je to, že ve složeném stavu je délka stativu dána výhradně jen délkou jeho nohou a nikoli tím, jaké rozměry má hlava stativu. Na délku má dle výrobce 32 cm, v testu jsem ale naměřil dokonce jen 31 cm. To jsou vskutku kompaktní rozměry podobné spíše malým stativům pro kompakty.

Přitom tento stativ má nosnost 5 kg, takže něco málo by měl vydržet. Tak těžký fotoaparát nemám k dispozici, nicméně Samsung NX11 s hmotností 353 gramů a objektivem Jupiter-21M (200mm F4) vážícím dalších 980 gramů unesl naprosto bez problémů. Tato sestava dává přepočtenou ohniskovou vzdálenost 308 mm a i při času 1/80 sekundy, kdy má NX11 mírnou tendenci roztřást obraz vibracemi závěrky, byly snímky příkladně ostré.

Dvě nohy jsou kryté pěnou, takže se dobře drží i v zimě, kdy je stativ studený. Nohy mají celkem celkem 4 výsuvné segmenty. Odjištění pojistek je dle výrobce práce na čtvrt otáčky, nicméně zejména druhá nejmenší šroubovací pojistka vyžadovala na všech nohách trochu více. Výhodou tohoto řešení je velmi snadné odjištění, kdy rukou lze pootočit všechny 4 pojistky najednou. Stejně tak při skládání je velmi jednoduché zajištění všech 4 segmentů najednou. Jen v rozloženém stavu už musíte logicky každý segment zajišťovat zvlášť.

V rozloženém stavu se tedy nohy dělí na poměrně dost velký počet segmentů, díky čemuž se dá těžko uvěřit, že by stativ mohl být nějak extrémně stabilní. Přeci jen poslední segment je už opravdu hodně tenký (průměr 10 mm). Další segmenty mají vždy o 3 mm navíc, tedy 13; 16; 19 a 22 mm.

Skutečnost je nicméně docela dobrá, i když rozhodně ne vynikající. Když zatlačíte na hlavu, stativ pochopitelně poněkud pruží a extrémní stabilitou neoplývá, ale pro samotné focení je tuhý dostatečně. Holt jeho cestovní rozměry a hmotnost se někde musely projevit a musíte počítat s tím, že je tu "něco za něco". Přesto jsem i s těžkým fotoaparátem a přepočtenou ohniskovou vzdáleností lehce přes 300 mm byl schopen např. vcelku dobře manuálně ostřit a obraz se nějak extrémně netřepal.

Při maximálním vytažení nohou je mi (při mé výšce 174 cm) hlava stativu necelých 10 cm nad pas, takže nějak moc vysoký zrovna není i přesto, že má tolik segmentů. Při maximálním vytažení středního sloupce (obou jeho tyčí) je pak lehce pod krk. Zhruba 140 centimetrů do výšky. Hmotnost stativu činí 930 gramů, s hlavou FPH-53P pak 1,2 kilogramu.

Dole najdete háček na pružině, kam můžete přidat nějakou váhu navíc, aby byl stativ stabilnější. Je zde také šroub, který umožňuje tento háček vyšroubovat a celý střední sloupec vytáhnout ven a případně i otočit.

Konečně se nyní dostaneme k onomu otáčení noh stativu o 180°. Na to jsou tu níže zobrazené pojistky. Nesmíte mít nohu vyklopenou až na doraz, jinak pojistku nelze zmáčknout. Když ji tedy lehce přisunete ke středovému sloupci (snížíte úhel rozevření), můžete pojistku odjistit, nohu více rozevřít a zajistit do několika dalších pozic (zubů). Díky tomu lze stativ nechat ve 4 různých polohách. Jde o standardní rozevření (viz snímek výše o 27°), pak o něco více (o cca 57°), poté o 85° nebo nohu celou překlopit o 180°.

Tady na snímku vidíte vyklopení o oněch cca 85° a vytažení obou segmentů středového sloupce. Ten někdy působí trochu nejistě (uprostřed občas nedrží úhel, je možné jim kousíček pootočit i přes silné dotažení pojistky), někdy ale drží jako skála a nepodařilo se mi přijít na to, jaká je tu souvislost.

Kombinovat můžete různé vytažení nohou i středového sloupce. Nejníže se takto dostanete na výšku 31 centimetrů. Pokud otočíte středový sloupec, můžete pochopitelně s fotoaparátem až na zem.

To máme za sebou představení spodní části stativu, v další kapitole přejdeme ke kulové hlavě FPH-53P.