Zoner Media Explorer 5.0: Výkonný softwarový kombajn na vaše fotky!
15.4.2003, , recenze
Cvak! Právě jste udělali svou první, druhou, ..., tisící digifotku a máte pocit, že vše je vykonáno? Kdepak, teď to teprve začíná – snímky je třeba přebrat, archivovat, upravit, retušovat, ořezat... a teprve ty skutečně "nej" také nechat vytisknout.
Kapitoly článku:
- Zoner Media Explorer 5.0: Výkonný softwarový kombajn na vaše fotky!
- Více o schopnostech software
- Zhodnocení
Na to je potřeba kupa nejrůznějšího softwaru, freewaru a sharewaru. Nuda & pruda, viďte? Že ne? Tak to je docela možné, že používáte Zoner Media Explorer (ZME) brněnské firmy ZONER software.
Na rovinu přiznávám, že k ZME jsem z počátku choval když už ne přímo odpor, tak alespoň blazeovanou nedůvěru. Měl jsem přeci na disku všechny ty Photoshopy a hrůzu dalších vymakaných profesionálních softů na grafiku, tak co s tímhle českým shitem, že jo. Sakra tak to byla asi jedna z největších chyb v mém dosavadním počítačovém životě. A víte kdy jsem na to přišel? Tak já vám to povím – přesně v tom okamžiku, když jsem si koupil (jsem *nám* koupil, promiň ženuško) digitála a namačkal první větší hromádku fotek.
Jak už jsem napsal – stiskem spouště to teprve začíná. Pak člověk teprve ocení, když má po ruce šikovného pomocníka. A tím ZME prostě je, už jen pro to, co všechno umí a nebojím se říct i jak to umí. Nedělá si (doufám) ambice být tím skutečně nejvymakanějším grafickým softem, ale způsob, jakým dovedně kombinuje množství funkcí, bez kterých se při zpracování digitálních fotografií prostě neobejdete, je překvapující. V tom je domnívám se největší síla a výhoda ZME – vše v jednom. Profík nad ním možná místy trochu poohrne nos, ale pro spoustu našinců, co chtějí mít "fotky a klid", je tento systém pravým požehnáním.
Když jsem na začátku použil přirovnání "kombajn", nebylo to náhodou. S trochou nadsázky skutečně mohu tvrdit, že do ZME zepředu připojíte foťák a zezadu z něj vypadávají hotové fotky. Takový proces se dá rozdělit na několik bodů, které rozeberu podrobněji. Jsou to:
Ještě než se vrhnu na popis systému, nesmím zapomenout na jednu velmi důležitou věc – uživatelské prostředí a snadnost ovládání. Myslím, že není depresivnějšího pohledu po instalaci čehokoli nového, než jsou nekonečné řady ikon, kilometrová menu a stovky funkcí, zákeřně číhajících na každý neopatrný klik myši.
Přesně tomuhle se hoši od Zonerů šikovně vyhnuli a nabídli střízlivé a vcelku jednoduché ovládání, se kterým se dá relativně snadno sžít. Tvrdím to i přes to, že se jim podařilo do horní lišty nabušit pár nových ikon, nepoužít standardní menu z Windows a vymyslet si vlastní vzhled tlačítek. Prostě se to dá tak nějak vydržet a rychle si zvyknout. Vzhled programu se dá nakonec měnit s pomocí skinů (co už dnes skiny nemá?), takže na své si může přijít skutečně každý.
Pracovní plocha aplikace se typicky skládá ze tří (až čtyř) k sobě navzájem dobře spasovaných oken. Prvním je "Navigátor" a dokáže zobrazit klasický adresářový strom, výsledky hledání, alba nebo obrázky. Pod "Navigátorem" je "Náhled" obrázku – buďto v grafické nebo textové formě (například EXIF). Největším oknem zcela vpravo je "Průzkumník". Funguje podobně jako ten "windowsácký", zobrazuje jednotlivé soubory. Posledním oknem je "Editor", ve kterém si můžete detailně pohrát s vybraným souborem.
Je ovšem nepřesné tvrdit, že nějaké okno se nachází tam nebo tam. Prostředí je navrženo tak šikovně, že se poloha, velikost, viditelnost a ukotvení všech oken dá libovolně měnit a zvolit, takže skutečně každý si může navrhnout konfiguraci jakou potřebuje. Velmi sympatické. Abych nezapomněl, Zoneři tomuhle všemu dali název FlexFace. A proč ne? Hlavně že to funguje.
Na rovinu přiznávám, že k ZME jsem z počátku choval když už ne přímo odpor, tak alespoň blazeovanou nedůvěru. Měl jsem přeci na disku všechny ty Photoshopy a hrůzu dalších vymakaných profesionálních softů na grafiku, tak co s tímhle českým shitem, že jo. Sakra tak to byla asi jedna z největších chyb v mém dosavadním počítačovém životě. A víte kdy jsem na to přišel? Tak já vám to povím – přesně v tom okamžiku, když jsem si koupil (jsem *nám* koupil, promiň ženuško) digitála a namačkal první větší hromádku fotek.
Jak už jsem napsal – stiskem spouště to teprve začíná. Pak člověk teprve ocení, když má po ruce šikovného pomocníka. A tím ZME prostě je, už jen pro to, co všechno umí a nebojím se říct i jak to umí. Nedělá si (doufám) ambice být tím skutečně nejvymakanějším grafickým softem, ale způsob, jakým dovedně kombinuje množství funkcí, bez kterých se při zpracování digitálních fotografií prostě neobejdete, je překvapující. V tom je domnívám se největší síla a výhoda ZME – vše v jednom. Profík nad ním možná místy trochu poohrne nos, ale pro spoustu našinců, co chtějí mít "fotky a klid", je tento systém pravým požehnáním.
Když jsem na začátku použil přirovnání "kombajn", nebylo to náhodou. S trochou nadsázky skutečně mohu tvrdit, že do ZME zepředu připojíte foťák a zezadu z něj vypadávají hotové fotky. Takový proces se dá rozdělit na několik bodů, které rozeberu podrobněji. Jsou to:
- Získání fotografií a grafiky z foťáků a dalších zdrojů
- Prohlížení, třídění a prohledávání, řazení do alb, hromadné operace
- Editace, úpravy a další efekty
- Publikování – tvorba galerií a tisk
- Propojení s fotosběrnami
Ještě než se vrhnu na popis systému, nesmím zapomenout na jednu velmi důležitou věc – uživatelské prostředí a snadnost ovládání. Myslím, že není depresivnějšího pohledu po instalaci čehokoli nového, než jsou nekonečné řady ikon, kilometrová menu a stovky funkcí, zákeřně číhajících na každý neopatrný klik myši.
Přesně tomuhle se hoši od Zonerů šikovně vyhnuli a nabídli střízlivé a vcelku jednoduché ovládání, se kterým se dá relativně snadno sžít. Tvrdím to i přes to, že se jim podařilo do horní lišty nabušit pár nových ikon, nepoužít standardní menu z Windows a vymyslet si vlastní vzhled tlačítek. Prostě se to dá tak nějak vydržet a rychle si zvyknout. Vzhled programu se dá nakonec měnit s pomocí skinů (co už dnes skiny nemá?), takže na své si může přijít skutečně každý.
Pracovní plocha aplikace se typicky skládá ze tří (až čtyř) k sobě navzájem dobře spasovaných oken. Prvním je "Navigátor" a dokáže zobrazit klasický adresářový strom, výsledky hledání, alba nebo obrázky. Pod "Navigátorem" je "Náhled" obrázku – buďto v grafické nebo textové formě (například EXIF). Největším oknem zcela vpravo je "Průzkumník". Funguje podobně jako ten "windowsácký", zobrazuje jednotlivé soubory. Posledním oknem je "Editor", ve kterém si můžete detailně pohrát s vybraným souborem.
Je ovšem nepřesné tvrdit, že nějaké okno se nachází tam nebo tam. Prostředí je navrženo tak šikovně, že se poloha, velikost, viditelnost a ukotvení všech oken dá libovolně měnit a zvolit, takže skutečně každý si může navrhnout konfiguraci jakou potřebuje. Velmi sympatické. Abych nezapomněl, Zoneři tomuhle všemu dali název FlexFace. A proč ne? Hlavně že to funguje.
