Ha, ha, přesně tak :­-­).

Přitom by stačilo zavést něco jako P.M.P.O u audia, kde se vezme skutečný výkon a ten se vynásobí tak stem. Softwarově zkrátka výstup ze snímače zvětšit ­(podobně jako se dělá nesmyslný upscaling u videa­), hnusné to bude pořád stejně, ale soubor bude mít správnou marketingovou velikost :­-)

Ono sa to takto dokonca kedysi uz aj robilo Pametam si fotaky ktore mali na sebe hrdy napis 3 MPix ale snimac vnutri bol realne iba ­(tusim­) 1 alebo 2 MPix. A tie 3 MPix sa ­(samozrejme­) robili interpolaciou.

Och ako by som si zelal aby sa to takto robilo aj dnes. Mobil by mal snimac 1­" s 8 MPix, a vedel by vyslednu fotku zinterpolovat na 20 MPix. Laicka verejnost by bola spokojna ­(20 MPix, to proste musi byt kvalitka !!!­) a aj ja by som bol spokojny ­(znizil by som ­"kvalitu­" fotky na 8 MPix a tesil sa z pouzitelneho ISO25600 :­) ­)

Skoda ze dnes sa to robi presne naopak :­( :­'(

No vlastně ty čínský foto šity to mají i dnes, tedy to museli mít i dříve, ale nevím, který model foťáku tzv. 1 kategorie ­(to jsou třeba ty, co najdeme např. v databázi webu Dpreview­) toto měl. Musel bych trochu zapátrat.

V případě telefonů tomu opravdu nerozumím, vždyť tam přeci o nějaké seriózní focení vůbec nejde, tak mi není jasné, proč tak úzkostně trvají na fyzickém počtu megapixelů a nenapodobují spíše ty čínský foto šity.

Je to celé úplně postavené na hlavu.

Vzhledem k tomu, že smartphony dnes slouží jako sekundární a některým žurnalistům dokonce i jako primární a pro reportáže a podobné žánry fotografie je technická kvalita plně dostačující, byl bych s tím tvrzením o seriozním focení a mobilech trochu opatrnější.

Z celkového počtu vyrobených a používaných telefonů jde jen o vzácné výjimky.

Ale vždyť to vůbec není postavené na hlavu. Naopak to dává docela smysl. Je nutné nejprve vědět, k čemu se tam to vysoké rozlišení používá. Jeden efekt je samozřejmě marketing ­(větší číslo je lepší číslo, co na tom, že fotíme do 5 MPx... třeba­). Druhý efekt je ale to, že se to používá k různým těm Tetracell technologiím, tedy, že máš jeden pixel rozdělený na čtyři a každý může být exponován jinak, takže máš HDR z jediné expozice a ne ze tří jako u fotoaparátů.

Zajímavé je, že když v podstatě velmi podobný princip měl Fujifilm u svých Super CCD EXR­/HR, tak to všichni oslavovali jako dodnes nepřekonanou věc, kterou by chtěli i dnes, ale teď, když podobný koncept mají v telefonech, tak je to najednou špatně a nesmysl. I ty Fujifilmy pak v HR režimu dávaly nižší rozlišení, než bylo fyzické rozlišení senzoru.

Tam to ale bolo nejako 12 Mpx alebo 6Mpx s HDR.

Je to postavené na hlavu, protože vzhledem k velikosti použitého snímače a celkového počtu pixelů, s jakým tyto ­"Tetracell­" snímače navrhují, mají ty jednotlivé buňky nesmyslně malou velikost.

Proto když si chtějí hrát na vysoké papírové rozlišení, mají zkrátka vyšší rozlišení v rámci nějakého módu focení interpolovat a vyšlo by to nastejno. Navíc by to mělo fajn výkon ve vyšších citlivostech.

Já v principu nemám nic proti technologii 4 buněk tvořících jeden velký ­"pixel­", mně vadí, že ta základní buňka je jen nesmyslně malá. A dělají to tak stále. Když naposledy zvětšili snímač, tak už nemá 48 nebo 64 milionů těchto buněk, ale už jich má rovnou 108, takže stav prostě zůstal nezměněn. Vlk ­(marketing­) se nažral, koza ­(technický princip­) zůstal­(a­) celá ­(nezměněný­).

Kolik buněk by měl tvořit velký ­"pixel­" je až otázka číslo dva. Já osobně se přikláním k počtu dvou buněk, protože by to zkrátka mělo stačit. Lze tak dělat HDR ze dvou expozic anebo ­"deinterpolovat­" výstup ze snímače s klasickou Bayerovou maskou.

Oba výstupy by měly stejné rozlišení, akorát v případě HDR by se polovina buněk použila na druhou expozici a v případě běžného focení by se využil celý snímač na jednu expozici a tento výstup by se poté dvakrát zmenšil ­- zbavil by se interpolovaného rozlišení.