Sportovní reportáž a její úskalí
14.5.2009, Jana Bártová, návod
Jediné mrknutí oka, jemný pohyb svalu, kapka potu stékající po tváři, závodník zachycený uprostřed skoku, okamžik zmrazený na věčné časy. Sotva postřehnutelný pohyb, který se změní za setinu sekundy a promění tak celou scénu ve zcela jiný obraz.
Tak by se dal ve stručnosti popsat zážitek, který nabízí sportovní reportáž každému fotografovi, který se rozhodne touto specifickou oblastí fotografování zabývat.
Fotografie: Miloš Holub
Podobně se ke sportovní reportáži dostal i Miloš Holub. „Po zakoupení digitální zrcadlovky jsem začal zkoumat její technické možnosti. Protože jsem se navíc kdysi motal kolem lehké atletiky, byl můj směr ve fotografování předem daný,“ vzpomíná na své začátky. Na sportovní reportáži jej nejvíce fascinuje právě ta tisícina sekundy, během které fotoaparát zaznamená jedinečnost okamžiku, jíž často ani lidské oko nezvládne zachytit.
Čas 1/5000 s, F4.5, ISO 400, f=130.00 mm
Pro tento druh fotografovaní je však nezbytná dobrá výbava, kterou je nutné neustále zdokonalovat a tím i zlepšovat technické možnosti fotoaparátu. Na pořizování kvalitních snímků pro pohyblivé objekty je třeba zvolit DSLR fotoaparáty s rychlejším snímáním v sérii. Důležitá je také kvalita autofocusového modulu, a to především v jeho předvídavosti udržet pohyblivé objekty správně zaostřené.
1/1000 s, F4.5, ISO 320, f=300.00 mm
Velmi podstatná, ne-li podstatnější, je rovněž volba objektivu vzhledem k volbě fotoaparátu. „Spolu by mělo tělo a objektiv tvořit dobře sladěnou sestavu. Osobně doporučuji pouze objektivy s ultrasonickým motorem. Ani sebelepší výbava však nevybere vhodné místo k fotografování, ani nenastaví správně fotoaparát. To první přijde spíše časem, druhého lze dosáhnout zkoušením a testováním,“ myslí si fotograf.
1/2500 s, F4.0, ISO 320, f=300.00 mm
Jak fotit sportovní reportáž? Neexistuje žádné jednoduché pravidlo. Každý fotograf má svůj způsob a postupuje na základě techniky, kterou má k dispozici, a vlastních zkušeností. „Osobně používám venku za dobrých světelných podmínek prioritu clony. Většinou si vybírám tu největší velikost clonového otvoru, abych získal malou hloubku ostrosti a potlačil rušivé pozadí. Fotoaparát si pak sám zvolí rychlost závěrky,“ přibližuje Miloš Holub svůj způsob fotografování.
1/800 s, F4.5, ISO 250, f=300.00 mm
Priorita clony však může být problémem v případě, že se prudce mění světelné podmínky. Pokud například mrak zakryje slunce, může fotoaparát nastavit příliš dlouhý čas, který pak zkazí expozici a způsobí pohybovou neostrost. Proto je třeba vždy v hledáčku kontrolovat nastavovaný čas, který lze zkracovat zvyšováním citlivosti snímače (ISO). Jiná situace nastává v hale při umělém osvětlení. V tomto případě je lepší fotit na plný manuál.
1/1600 s, F6.3, ISO 200, f=400.00 mm
Pro každého sportovního fotografa je také velmi podstatná znalost prostředí a daného sportu a to nejen kvůli osvětlení. Musí totiž vědět, kam se postavit, aby pořídil ty správné snímky. „V některých případech je třeba mít akreditaci, jindy stačí dostatek drzosti a ostré lokty. Bez nich se prostě nedostanete na pozici, ze které se dá fotit."
1/1250 s, F5.6, ISO 160, f=400.00 mm
"Pokud chodíte na některé akce pravidelně, pořadatelé už vás znají a bez problémů vás pustí na lepší místa,“ dodává fotograf. Teprve s dokonalou znalostí prostředí si lze hrát se správným nastavením zrcadlovky a získat ty správné snímky.
1/400 s, F4.5, ISO 250, f=300.00 mm
Jako každý fotograf touží i Miloš Holub po dokonalé fotografii. „Akční fotka, která má náboj, většinou není technicky stoprocentní. Těch technicky dokonalých fotografií je naprostá většina, ale zase jim chybí ony emoce, které z ní dělají něco výjimečného. Ani technika však není všemohoucí a je třeba se s tím smířit.“
1/1600 s, F3.5, ISO 100, f=70.00 mm
Autor fotografií: Miloš Holub
Narodil se v Praze, ale nyní žije se svou rodinou na vesnici. Fotografování považuje za svůj největší koníček. Specializuje se především na sportovní reportáž, kterou se aktivně zabývá na amatérské úrovni již pět let. Nejraději fotí atletiku a rugby a používá systém Canon EOS. Jeho fotogalerii najdete na adrese www.milosholub.net.
Fotografie: Miloš Holub
Podobně se ke sportovní reportáži dostal i Miloš Holub. „Po zakoupení digitální zrcadlovky jsem začal zkoumat její technické možnosti. Protože jsem se navíc kdysi motal kolem lehké atletiky, byl můj směr ve fotografování předem daný,“ vzpomíná na své začátky. Na sportovní reportáži jej nejvíce fascinuje právě ta tisícina sekundy, během které fotoaparát zaznamená jedinečnost okamžiku, jíž často ani lidské oko nezvládne zachytit.
Čas 1/5000 s, F4.5, ISO 400, f=130.00 mm
Pro tento druh fotografovaní je však nezbytná dobrá výbava, kterou je nutné neustále zdokonalovat a tím i zlepšovat technické možnosti fotoaparátu. Na pořizování kvalitních snímků pro pohyblivé objekty je třeba zvolit DSLR fotoaparáty s rychlejším snímáním v sérii. Důležitá je také kvalita autofocusového modulu, a to především v jeho předvídavosti udržet pohyblivé objekty správně zaostřené.
1/1000 s, F4.5, ISO 320, f=300.00 mm
Velmi podstatná, ne-li podstatnější, je rovněž volba objektivu vzhledem k volbě fotoaparátu. „Spolu by mělo tělo a objektiv tvořit dobře sladěnou sestavu. Osobně doporučuji pouze objektivy s ultrasonickým motorem. Ani sebelepší výbava však nevybere vhodné místo k fotografování, ani nenastaví správně fotoaparát. To první přijde spíše časem, druhého lze dosáhnout zkoušením a testováním,“ myslí si fotograf.
1/2500 s, F4.0, ISO 320, f=300.00 mm
Jak fotit sportovní reportáž? Neexistuje žádné jednoduché pravidlo. Každý fotograf má svůj způsob a postupuje na základě techniky, kterou má k dispozici, a vlastních zkušeností. „Osobně používám venku za dobrých světelných podmínek prioritu clony. Většinou si vybírám tu největší velikost clonového otvoru, abych získal malou hloubku ostrosti a potlačil rušivé pozadí. Fotoaparát si pak sám zvolí rychlost závěrky,“ přibližuje Miloš Holub svůj způsob fotografování.
1/800 s, F4.5, ISO 250, f=300.00 mm
Priorita clony však může být problémem v případě, že se prudce mění světelné podmínky. Pokud například mrak zakryje slunce, může fotoaparát nastavit příliš dlouhý čas, který pak zkazí expozici a způsobí pohybovou neostrost. Proto je třeba vždy v hledáčku kontrolovat nastavovaný čas, který lze zkracovat zvyšováním citlivosti snímače (ISO). Jiná situace nastává v hale při umělém osvětlení. V tomto případě je lepší fotit na plný manuál.
1/1600 s, F6.3, ISO 200, f=400.00 mm
Pro každého sportovního fotografa je také velmi podstatná znalost prostředí a daného sportu a to nejen kvůli osvětlení. Musí totiž vědět, kam se postavit, aby pořídil ty správné snímky. „V některých případech je třeba mít akreditaci, jindy stačí dostatek drzosti a ostré lokty. Bez nich se prostě nedostanete na pozici, ze které se dá fotit."
1/1250 s, F5.6, ISO 160, f=400.00 mm
"Pokud chodíte na některé akce pravidelně, pořadatelé už vás znají a bez problémů vás pustí na lepší místa,“ dodává fotograf. Teprve s dokonalou znalostí prostředí si lze hrát se správným nastavením zrcadlovky a získat ty správné snímky.
1/400 s, F4.5, ISO 250, f=300.00 mm
Jako každý fotograf touží i Miloš Holub po dokonalé fotografii. „Akční fotka, která má náboj, většinou není technicky stoprocentní. Těch technicky dokonalých fotografií je naprostá většina, ale zase jim chybí ony emoce, které z ní dělají něco výjimečného. Ani technika však není všemohoucí a je třeba se s tím smířit.“
1/1600 s, F3.5, ISO 100, f=70.00 mm
Autor fotografií: Miloš Holub
Narodil se v Praze, ale nyní žije se svou rodinou na vesnici. Fotografování považuje za svůj největší koníček. Specializuje se především na sportovní reportáž, kterou se aktivně zabývá na amatérské úrovni již pět let. Nejraději fotí atletiku a rugby a používá systém Canon EOS. Jeho fotogalerii najdete na adrese www.milosholub.net.
