Světlo aneb nástroj každého fotografa - 4. díl

Emotivní fotografie, symbolika a barvy. Toto všechno jsou aspekty, jež si dnes představíme. Světlo jako základní činitel fotografie nám dává možnost využití barev a díky nim možnost vytvořit emotivní fotografii. Ta však není jen otázkou barev.

Emotivní fotografie je zcela jinak řešená než informativní snímky. Jde o emotivní vyjádření subjektivní reality daného autora. Světlo je základním činitelem fotografie, proto není divu, že je třeba se věnovat jeho důsledkům.

Fotografie je téměř od svého vzniku konkurentem jiných vizuálních uměleckých směrů, jako je grafika, malířství, kresba. I přes to, že fotografie byla tak jako všechny ostatní směry zde zmíněné zobrazovacím prostředkem ke zprostředkování reality černobíle. Však i přes tento fakt se fotografie stala velice oblíbenou a postupem času dávala pozorovateli mnohem reálnější obraz. Plnila (a dosud stále plní) tedy funkci informativní. Na druhé straně se zároveň s touto funkcí pomalu začala vyvíjet funkce emotivní a umělecká.

Požadavky na informativní fotografii jsou především přesnost a výstižnost zobrazení reality, s cílem realitu zastoupit a podat o ní informaci tomu, kdo z nejrůznějších důvodů nevidí nebo nemůže vidět reálný objekt. Každý informativní snímek má svůj přesně určený cíl, takže lze snadno posoudit, do jaké míry se to zdařilo. Jedná se tedy především o fotografie architektury, produktů, klasické portrétní fotografie, atd. V informativní fotografii se nepoužívají efekty, nebo jen okrajově.

Vlastní subjektivní invence autora jsou zde značně potlačeny, případně u automaticky pořízených snímků ani žádný autor není. Např. snímky vesmíru z družice nebo z automatické pozemní observatoře, snímky Země z družice, snímky fotogrammetrické (mapovací) pořízené automaticky družic, letadel apod.

Používané skladebné postupy vedoucí ke vzniku informativní fotografie mohou být v emotivní fotografii nepřijatelné a naopak. Často z nepochopení této skutečnosti mohou i vznikat různá nedorozumění při "hodnocení" fotografií.

Tyto skutečnosti však nemusí například začátečníkovi dělat starosti. Měl by však o nich vědět. Ve většině případů se ale právě u začátečníků, amatérů, používají základní tradičně vymezené okruhy fotografie. Začátečník však určitě narazí na problém kvality. Jak už bylo zmíněno v předešlých dílech tohoto seriálu, světlo a jeho vlastnosti ve spojení s vnímáním lidským okem jsou základem fotografie. Neméně důležité je určit si cíl. U informativních snímků je téma jasné a dané, nikoli však u emotivní fotografie.

Emotivní fotografie je na rozdíl od informativní doslova pastvou pro používání efektů a všemožnou práci se světelnými podmínkami. Jejím cílem je vyvolat emoce, pocity, zapůsobit na pozorovatele nikoliv na povrchu, ale hlouběji. Reálné předměty a faktické záběry mohou být v emotivní fotografii také použity, však ale nejsou její hlavní cíl. Pro ni jsou jen prostředkem - rekvizitou, pomocí níž má vzniknout vyobrazení. Jen konečné vyobrazení je cílem, o předmět nejde (vlastně ani nemusí být na fotografii zřetelný). Autor většinou potřebuje reálný předmět, symbol, znak, pouze jako součást reality.

V povaze sdělovacího systému fotografie se nelze bez této rekvizity obejít (i jiné sdělovací systémy pracují s rekvizitou - a sice divadlo, film, tanec; zatímco řeč, hudba, sochařství a malířství se bez rekvizity obejdou - sochař ani malíř model přece nezbytně nepotřebují). Již volba předmětu je ale emocionálně podmíněnou fází vzniku emotivní fotografie - lze se přece spokojit s tím, že podáme zprávu o emocionálně hodnotném objektu, nacházejícím se v zorném poli fotoaparátu. Ovšem vývoj emotivní fotografie postupně dospěl až k tomu stadiu, kdy není rozhodující, zda je snímek vůbec podobný takové (byť emocionálně hodnotné) realitě.

Individuální vnímání reality je pro autora emotivních snímků klíčové. Zde nemluvíme pouze o emotivní fotografii, ale také o všech snímcích, jimiž chce autor sdělit konkrétní myšlenku.

Pro práci uměleckého fotografa je zcela nezbytné mít kromě praktických znalostí především cit. Cit je základem emotivní umělecké fotografie. Rozum je pak pomocník pro vědomé využívaní symbolů, barev atd. Na uměleckou fotografii je dobré se dívat ze dvou stran. Strana jedna se dá nazvat pozicí diváka a ta druhá pozicí tvořitele.

Obě tyto stránky — vnímání a tvorba díla — jsou spolu související a nesmíme je od sebe oddělovat, chceme-li pochopit, co vlastně umělecký projev znamená. Budeme-li přesto hovořit o každé této stránce zvlášť, tak jen pro objasnění.

Začněme divákem, jehož budeme dále nazývat vnímatelem. Citlivý vnímatel ví, že výsledná díla nejsou zcela ztotožňující se s realitou. Fotografie nám dává onu kouzelnou možnost zachytit dvojrozměrně a staticky realitu a navíc jí přidat kousek ze sebe sama. Na fotografii není téměř možné zachytit plynoucí čas, a tím i proměnlivost. Proto každý vytvořený snímek nám dává jistou zprávu o momentálním stavu reality autora a jeho momentálním postoji k ní.

Člověk vnímá realitu všemi smysly, proto fotografie zákonitě působí citově a vizuálně. Nejsme v dnešní době schopni zachytit jiné faktory reality pomocí fotoaparátu. Trochu blížeji realitě je pak video. Fotografie nám nic takového nemůže poskytnout. Vjemy jiných smyslů než zraku si můžeme na snímku pouze představovat, protože je nelze z fotografie přímo prožívat. To znamená, že umělecká fotografie, ač nám předvádí skutečnost ochuzenou o čas, trojrozměrnost a řadu smyslových vjemů, má v sobě cosi, čím tyto ztráty dostatečně nahrazuje. Je to právě prostor, jenž dává autor naší vlastní fantazii.

Fotografie není přímým obrazem reality, jen o ní podává určitou zprávu. Jednotlivé zobrazené předměty jsou znakem skutečných předmětů. Předmět zobrazený na fotografii nemusí mít vždy nutně stejnou funkci jako v realitě, a proto se tak stává symbolem, znakem. Tyto znaky na snímku zastupují skutečnost.

Pro autora, pokud chce zapůsobit na city vnímatele konkrétně, je důležité, před použitím symbolů a znaků znát jejich význam ve společnosti. Pokud chce autor říci co nejjednodušeji vnímateli určitou informaci, je nutné se nad dílem samotným nejprve zamyslet. Co chceme říci? Komu to chceme říci? Z jakého nutkání mu to chceme říci?

Citlivý vnímatel pozoruje tedy jednotlivé znaky, které na snímku zastupují předměty a v jeho mysli rychle vznikají mezi znaky a symboly určité vztahy působící konkrétní pocity. Jaký prožitek ve vnímateli snímek vzbudí, je věcí jak snímku samého, tak také vnímatele. Vnímatel i autor mají své životní zkušenosti, určitý rozsah cítění a oči více nebo méně citlivé k výtvarnosti snímku.

V případě dobře ztvárněné myšlenky snímku se snímek samotný stává „sumáři“ symbolů a znaků, tvořících celek. Hlavní myšlenku. Za takových okolností hovoříme již o uměleckém spodobnění skutečnosti. Další možností je ideálně zpracované téma třeba reklamní fotografie, tedy snímku kde je třeba cíleně využít symboly a znaky pro konkrétní oslovení vnímatele. Úroveň této uměleckosti je dána tím, jak silně snímek dovede oživovat představivost vnímatele, a na kterou „strunu“ u něj chce zapůsobit.

Symboličnost a expresivita barev se v průběhu věků mění, jak od kultury ke kultuře, tak individuálně psychologicky. Například v orientu je bílá barvou smutku. Pro Evropany bývala modrá vždy symbolem víry, zatímco pro Číňany je znakem nesmrtelnosti. Zelená, dnes známá jako symbol naděje a přátelství, byla ve středověku symbolem lásky. Islám povýšil zelenou barvu na barvu slavnostní.

Barvy jsou nositeli psychických vztahů a hodnot, jsou psychickými prožitky, a tím se dotýkají našeho osudu. Vypovídají o tom, jací jsme ve svém nitru. Barvy jsou vibrace kmitající na vysokých frekvencích, takže nejsme schopni je postřehnout. Frekvencí svých vibrací na nás mají mocný vliv, nezávisle na tom, jestli o tom víme nebo ne.

Pokud si myslíte, že podprahové vnímání je snad pojem paranormální psychologie a už vůbec vás nemusí zajímat, tak se pořádně mýlíte. Je dokázáno, že podvědomí člověka má na jeho chování a rozhodování podstatný vliv. Jak toho využít při tvorbě emocionálně laděných snímků? Existují v tomto ohledu nějaká pravidla? Dnes se budeme věnovat barvám.

Podprahová reklama je pojem, jenž je více než nebezpečný. Využívá podvědomé působení, jehož intenzita je pod úrovní smyslového vnímání, a tudíž na nás působí bez povšimnutí. Podstata je jednoduchá. Lidské vědomí, tedy vědomě registrované vjemy jsou vnímány jako celek x vjemů nevědomých. Podprahové podněty mají obvykle velice emocionální náboj, protože jím se zvyšuje pravděpodobnost uložení do podvědomí. Pro subliminals jsou užívány zejména výrazy - krev, sex, síla, moc, smrt. Výrazy silné a negativní především se zapisují do podvědomí snadněji. Proto je podprahová reklama tak nebezpečná.

Kvalitně zhotovená podprahová reklama je prakticky neviditelná, proto si nemůžeme být jisti, zda své chování řídíme sami, anebo jednáme podle cizích instrukcí. Proti prostředkům subliminals by nás měl chránit třináctý bod tzv. Athénské charty přijaté Evropskou konfederací v roce 1965, který zakazuje používání podprahových signálů, jež by mohly vyvolat nekontrolované chování jedince. Jak to ovšem je ve skutečnosti si můžeme pouze domýšlet. Ve fotografii při kontrolované práci se symboly a znaky lze docílit něčeho podobného. Toto však není návod jak manipulovat s lidskou myslí, naopak upozornění, jak můžeme nevědomým použitím symbolů sdělit něco, co vlastně nemáme v úmyslu.

Náš pohled na svět záleží na tom, na jakou stranu se díváme. Tento rozdíl není způsoben různou „kvalitou“ toho kterého oka. Do hry totiž vchází především to, která část mozku vjem zpracovává.

Levá i pravá polovina mozku jsou totiž částečně specializované. Zatímco pravá hemisféra zajišťuje například prostorovou představivost a je podle některých výzkumů rozhodující při vnímání uměleckých děl, levé hemisféře se přisuzuje zodpovědnost za analytické myšlení a provádění matematických operací. V této části se nachází i centrum řeči. Levá hemisféra zpracovává signály z levé části sítnice. Putují k ní přitom impulsy z obou očí.

Přestože se individuální preference jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivých lidí velmi odlišují, při empirických výzkumech preferencí barev docházíme k výsledkům, které mají obecnou platnost. Podle Maxe Lüschera (1969), který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich obecné významy platné pro většinu populace následující:

Důvodem odlišného chápání barev mezi muži a ženami je podle odborné literatury [Pea2001] jejich odlišná genetická výbava. Muži mají chromozomy X a Y, zatímco u žen se vyskytují pouze dva chromozomy typu X. Právě v chromozomech typu X se nachází genetická výbava pro čípky, které umožňují rozeznávání barev. Žena má více druhů čípků než muž, proto žena rozeznává více barevných odstínů. Muži rozlišují většinou pouze základní barvy – u žen se můžeme setkat s výrazy, které lépe charakterizují jednotlivé odstíny, například olivová, smetanová, kaštanová apod.

Červená barva
Vzrušení, vznešenost, energická akce, změna, přetváření a pronikání vpřed, dobývání, energie a sebevědomí, výstraha.

Červenou barvu si člověk spojuje s vitalitou, chutí k životu, aktivitou, vítězstvím, soutěživostí, vzrušením, touhou, intenzitou, nebezpečím, varováním, upozorněním, důležitými informacemi, výboji, plamenem lidského ducha, láskou, erotikou, dynamikou, tlakem, pulsem, teplem, krví, zdravotnictvím, ohněm, teplem, násilím, agresivitou, zlostí, hněvem, peklem, utrpením, smrtí, odvahou, silou, loajalitou, komunismem, levicí apod. Při pohledu na červenou barvu roste krevní tlak, puls i intenzita dýchání. Právě pro velké množství různorodých významů je červená kontroverzní barvou, která ne na všechny lidi působí pozitivně.

Obecně lze říci, že červenou barvu je vhodné použít pro zdůraznění některých informací. Naopak naprosto nevhodné je červené pozadí.

Oranžovočervená barva
Přimíšením žluté se účinky červené barvy stupňují.

Oranžová barva
Slunce, bohatá úroda a bohatství obecně, radost, slavnostní vzrušené očekávání, ale i bezcílné hektické rozčilení.

Oranžová barva je spojována například s Nizozemím, ale také s dynamikou, ziskem, hojností, teplem, ohněm, varováním, upozorněním, podzimem, zábavou a dobrodružstvím.

Tmavočervená barva
Majestátní, sebevědomá bez střetů, klid, příměří, spravedlnost.

Modročervená barva
Zadržená síla koncentrovaná uvnitř, vynucená zdrženlivost.

Růžová barva
Volnost a zároveň energie – něžná aktivita.

Růžová barva působí elegantně, romanticky, jemně, sladce, rafinovaně a něžně. Můžeme říci, že růžová je kombinací intenzity červené barvy a čistotou barvy bílé.

Tmavomodrá barva
Harmonie, klid, vážnost, rozjímání, mír, spokojenost.

Modrá barva
Klid, důvěra, tradice, stálost přetrvávající na věky, matriarchát.

Modrá barva symbolizuje především vodu, moře, vodní toky a vodní plochy, hloubky, led, chlad, klid, čistotu, jednotu, spokojenost, uspokojení, příkaz, mír, oblohu, ekonomickou krizi, formality, šlechtu, pokornou víru, depresi, melancholii, samotu, omezování apod.

Modrá barva působí uklidňujícím dojmem. Při pohledu na modrou barvu dochází k poklesu krevního tlaku, intenzity dýchání a tepu. V moderní psychologii se modrá barva používá k uklidňování pacientů.

Světle modrá barva
Bezstarostné veselí, neklade žádné nároky a v ničem se neangažuje. Je přívětivá, vyvolává představu vzduchu, oblohy a ticha.

Červenomodrá barva
Vroucí pohoda, vnitřní vzrušení.

Zelenomodrá barva
Tmavá – hrdost, uzavřenost, sebezbožňování. Světlá – chladná odtažitost, hygienická sterilita.

Fialová barva
Zastřené vzrušení, skryté tajemství, které vyvolává znepokojení, zdrženlivá střízlivost, pokora, skromnost.

Zelená barva
Příroda, ekologie, naděje, růst.

Zelená barva souvisí s přírodou, vegetací, lesy, nížiny, penězi, zábavou, vytrvalostí, pružností, mládí, jaro, sociálními reformami, neměnností, odolností, trvanlivostí, závistí, soucitem, bezpečím, vztahem k Irsku apod. Negativní působení zelené je spojené se závistí, hrabivostí, ignorancí, hady, plazi, ještěrkami, vodníky, mimozemšťany, zlými duchy a jedy.

Pohled na zelenou barvu působí vysoce uklidňujícím dojmem. Zelená barva je vhodná pro kombinaci s jinými barvami, neboť představuje střed mezi teplými a studenými barvami.

Modrozelená barva
Světlá (tyrkysová) – chlad, sterilita, odstup. Tmavá – působí tvrdě, zarytě a tvrdošíjně.

Žlutozelená barva
Otevření se, dává impuls k navázání kontaktu. Překročením meze přidání žluté působí vtíravě a podbízivě.

Žlutá barva
Dynamické uvolňování energie, které vystupuje ven, rozvoj, povzbuzení, osvobození, působí vesele a otevřeně, ale může být spojována i s povrchností a přelétavostí.

Žlutá barva symbolizuje především slunce a sluneční záření, ale také sucho, nedostatek vegetace, optimismus, srdečnost, dobrou náladu, energii, aktivitu a výstrahu, ale také nepoctivost. Na druhou stranu mnozí vysoce odborně zaměření lidé žlutou barvu považují za nevhodnou, neboť v nich evokuje neprofesionalitu a nemístnou pohodu.

U žluté barvy je důležité si uvědomit fakt, že její efekt (poutavost) velice silně závisí na okolních barvách a barvě pozadí.

Zelenožlutá barva
Citrónová žluť – chladnější, naznačuje potřebu bránit se uvolnění napětí.

Hnědožlutá barva
Obsahuje dynamiku otvírání se, ale místo povrchnosti žluté nastupuje výraz hlubší pohody mysli.

Červenožlutá barva
Intenzivní navazování kontaktů, radostné cítění a prožívání.

Zlatá barva
Symbolizuje pocit zářícího štěstí.

Hnědá barva
Zem, teplo a bezpečí, tradice a zdrženlivost, jistota, pořádek.

Šedá barva
Neutralita, hranice mezi prostory.

Bílá barva
Osvobození, absolutní svoboda, nový začátek, čistota, chlad, mír.

Černá barva
Koncový bod tmavosti představuje konečné rozhodnutí, agresivní vzdor, popření pestrého života, nicotu, absolutní odříkání, je výrazem pro bojovné „ne“.

Černá barva může symbolizovat smutek, smrt, tmu, neštěstí, zvýraznění, tajemství, negaci, kapitulaci, bezmoc apod.

Černá barva stejně jako bílá a šedá působí neutrálně a v případě barevné stupnice často černá, šedá nebo bílá reprezentují plochy (linie, body) s chybějícími daty. Na druhou stranu černá barva (zvláště velké plochy) mají vysokou poutavost, působí elegantně a profesionálně.

Některé barvy jsou přímo vázané nekonkrétní symboly (bodové znaky), přičemž vazba symbol - barva má konkrétní, ustálený význam. Příkladem mohou být žluté dolary, zelené bankovky, které mají význam bohatství a hojnosti nebo černé kříže, které symbolizují kostely nebo hřbitovy. Význam spojení barvy a symbolu může ukázat příklad kříže - červený kříž bývá spojený se zdravotnictvím, zelený s lékárnami, modrý s veterinárními lékaři a žlutý s hygienickou službou.