Tipy a triky nejen pro začátečníky, díl 12. - Fotografujeme květiny
22.5.2006, Roman Pihan, článek
Jako každý rok jaro udělalo skvělou práci a všude kolem nás se objevila řada nádherně kvetoucích květin a stromů. Příroda hýří barvami a tvary a ty se přímo nabízejí k tomu nechat se fotografovat. Ale ouha – pokud tyto nádherné květy vyfotografujete metodou „namiř a zmačkni“, často bohužel výsledná fotografie ani zdaleka neukazuje původní krásu!
Fotografování květin totiž není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá. Pro dobrý výsledek musíte učinit řadu rozhodnutí, které se potom projeví na výsledné fotografii: Co je můj hlavní objekt? Makro, květ, celá květina či pole květin? Co tvoří pozadí? Jak pracovat se světlem a expozicí? Jak komponovat?
Květiny jsou sami o sobě krásné. Jejich fotografické zachycení však není tak jednoduché, jak by se možná zdálo.
Makrofotografie
Vzdálenost z které budete květinu fotografovat určí, co vlastně z květiny vyfotografujete. Fotografování ze vzdálenosti jen několika centimetrů povede na makro a z celkové květiny či květu tak vyfotografujete jen velmi malý detail. Makrofotografie květin má však několik úskalí:
Vítr
Úskalím prvním je vítr. Je v přirozenosti květin se ve větru pohybovat, což z nich činí dynamické a živé objekty. Bohužel u makrofotografie je jakýkoliv pohyb na závadu, protože malá hloubka ostrosti nám neustále květinu rozostřuje. Fotografovat makro z ruky je tak velmi obtížné a lepší je fotoaparát umístit na stativ. Ke stejnému stativu pomocí lehké tyčky, provázku, kolíčku atp. lze připevnit i květinu tak, aby upevnění nebylo na snímku vidět. Tím se pohyb účinně eliminuje. Je-li nutné fotografovat z blízka a nemáte-li k dispozici stativ, je možné chytit nějaký list mimo záběr a ten prsty přichytit k objektivu či fotoaparátu. Pohybu to sice nezabrání ale květina i fotoaparát se pohybují stejně a udržují si tak vzájemnou vzdálenost. Další možné řešení je s pomocí přátel či asistentů vztyčit kolem rostliny větrolamy z bund, batohů atp.
Makrofotografie květin je krásná. Potýká se však z celou řadou realizačních potíží. Jednou z nich je vítr.
Ideálním řešením samozřejmě je si květinu odnést někam kde nefouká, což ale často není možné. Pozor! Vzácné a ohrožené květiny netrhat! Světlo si však stejně odnést nelze a tak fotografujete-li květinu v klidu domova či závětří, musíte řešit problém jak a čím jí svítit.
Makrofotografie květin – zejména vnitřku květů má další problém. Krátká snímací vzdálenost (centimetry) často vede k zastínění fotografovaného květu a tím k nedostatku světla uvnitř květu. Řešením může být vhodný úhel snímání, makroobjektiv s delším ohniskem, makroblesk či různé odrazné desky schopné poslat světlo na potřebné místo.
Pohled do vnitřku květin je dobrodružství. Je to jiný svět plný překvapení, netradičních tvarů a barev.
Květ
Snímáním z delší vzdálenosti (cca desítky centimetrů) je možné zabrat celý květ. Vzniknou tím fotografie typické pro květiny a objevující se v řadě publikací. Použitím co nejdelšího ohniska (co největšího přiblížení zoomem) a nízkého clonového čísla (2.8, 3.5 atp.) povede k rozmazanému pozadí, kte ré dá vyniknout květu.
Pozadí
Nyní však vzniká další problém – jaké má být pozadí? Vyvarujte se proto snímání květů ze stoje proti trávě či hlíně. Vzniknou možná dokumentační fotografie, kde odborník rostlinu snadno pozná, ale nic víc. Pozadí přitom může tvořit cokoliv co se barevně a tonálně (jasem) ke květu hodí. Bude-li to v dostatečně velké vzdálenosti (cca 5-10 metrů) bude to natolik rozmazané, že konkrétní tvary pozadí nebudou vidět. Zbude jen barva a jas.
Takovéto snímky jsou perfektní dokumentací, ale nic víc.
O co lepší je se nad ztvárněním a kompozicí trochu zamyslet a experimentovat.
Umístit pozadí do vzdálenosti 5-10 metrů však vyžaduje zakleknout a fotografovat květ rovnoběžně se zemí. Potom se pozadím stanou zdi, vzdálené keře nebo obloha. Nezřídka kdy je proto nutné i zalehnout a fotografovat z „nedůstojných“ pozic. Vaši přátelé se sice budou dobře bavit, ale večer při prohlížení fotek budete za hvězdu.
Barvy květů spíše vyniknou na tmavém často až skoro černém pozadí. Naopak tmavé květy lze oddělit od pozadí barevným kontrastem které je možné (nikoliv však nutné) ladit do doplňkové barvy.
Jako pozadí sluší květům doplňkové barvy – k červeným květům zelená, ke žlutám květům modrá atp.
Světlo
Květům příliš nesluší tvrdé polední slunce. Sice je dost světla a živé barvy, ale současně hluboké stíny a vše se leskne. Ideální světlo je slunce filtrované přes jemné mraky. Stíny změknou, kontrast mezi světlem a stínem se sníží a mnohem lépe pak vynikne kresba rostliny. Pokud ale potřebujete fotografovat za plného slunce, je lepší fotografovat ve stínu či si stín vytvořit a květ si případně přisvítit odraznou deskou, odrazem o bílý papír atp. Pozor však, ať vám nezůstane sluncem zalité pozadí! Rádo potom vytvoří nepěkné fleky.
Polarizační filtr
K odstranění nežádoucích lesků z květů, listů, vodní hladiny atp. je možné použít polarizační filtr. Ten současně tím že odstraní bílé odlesky nasytí barvy květů. Často však vede k dramatickému zvýšení kontrastu, takže opět jeho použití je nutné vyzkoušet a nepřehánět.
Expozice
Při fotografování květin se bohužel příliš nelze spoléhat na expoziční automatiku - zejména pokud květ vyplňuje podstatnou část obrazového pole. Automatika pracuje dobře u scén, které jsou dostatečně barevně a tonálně pestré a splňují předpoklad barevného a tonálního průměru. Ani jedno však u květů rostlin neplatí. Světelné podmínky jsou často extrémní – vysoký jasový i barevný kontrast – a s tím si automatika stěží poradí.
Barevná RGB zrada
Pokud pracujete s histogramem a spoléháte při expozici na jeho údaje, čeká vás u květin ještě jedna zrada. Dobře exponováno podle histogramu totiž ještě neznamená dobrou expozici. Histogram ukazuje rozložení jasů, které vznikají součtem všech 3 barevných kanálů (Red + Green +Blue). Syté barvy květin (často červená či modrá) přeexponovávají svojí barvou jenom jeden barevný kanál (Red či Blue), což je díky nízkým hodnotám zbylých dvou kanálů na histogramu úspěšně maskováno. Výsledek? Barevný květ bez kresby, bez detailů, jakoby plechový či umělohmo tný. Kresba žilek květu, záhybů či kvítků je pryč. Řešení? Nemá-li vás fotoaparát RGB histogram, kde lze zradu snadno odhalit, musíte si pamatovat jednoduché pravidlo: Pokud fotografujete sytě barevný květ červené či modré barvy a pokud květ vyplňuje podstatnou část obrazu (víc než cca 40%), je nutné podle histogramu podexponovat o cca 1 EV!
I přesto, že histogram naznačuje podexpozici, jsou sytě červené lístky přeexponované a zcela bez kresby. Bohužel častý problém fotografií sytých červených či modrých květů.
Kapky a jiné efekty
Květy rostlin jsou samy o sobě krásné a pokud se dobře ztvární nevyžadují nic víc. Přesto ale můžete zatoužit něčím fotografii ozvláštnit. Velmi vděčné jsou kapky vody. Fotografovat můžete buď po letní bouřce, kdy současně bývá skvělé světlo nebo kapky udělat uměle zahradní hadicí či rozprašovačem. Kapky nevytvoříte tím, že spláchnete rostlinu hadicí, ale jemnou vodní mlhou kolem rostliny. Kapky se potom vytvoří samy a přirozeně.
Jiným trikem je fotografovat květinu s hmyzem. Hmyz do přírody patří a tak květina s nějakým tím broučkem, šídlem, vosou či slunéčkem působí přirozeně a živě. Výběr a realizace takového snímku je však otázkou trpělivosti…
Hmyz na květině málokdy něco zkazí. Je to prvek, který do přírody prostě patří.
Kompozice
I přesto, že řada fotoaparátů sugestivně nabízí střed snímku jako nejzajímavější místo k ostření, měření expozice a focení, vyvarujte se umístění květu do středu snímku. Středová kompozice bývá málokdy pěkná a mnohem lepší je vyplnit květem celé obrazové pole. Dáte tak vyniknout kráse květu a jeho struktuře. Fotografujete-li květ i se stonkem, je lepší květ umístit výrazně nahoru a stonek úhlopříčně z fotky ven. Pokud fotografujete více květů současně, je lepší je umístit na diagonálu snímku. Všechny tyto zásady jsou sice dlouhodobě vypozorovanými pravidly, ale žádnými dogmaty. A proto experimentujte a hledejte vlastní cestu!
Ukázka kompozice květu na zlatý řez. Taková kompozice působí rozhodně lépe, než kompozice na střed.
Květiny jsou sami o sobě krásné. Jejich fotografické zachycení však není tak jednoduché, jak by se možná zdálo.
Makrofotografie
Vzdálenost z které budete květinu fotografovat určí, co vlastně z květiny vyfotografujete. Fotografování ze vzdálenosti jen několika centimetrů povede na makro a z celkové květiny či květu tak vyfotografujete jen velmi malý detail. Makrofotografie květin má však několik úskalí:
Vítr
Úskalím prvním je vítr. Je v přirozenosti květin se ve větru pohybovat, což z nich činí dynamické a živé objekty. Bohužel u makrofotografie je jakýkoliv pohyb na závadu, protože malá hloubka ostrosti nám neustále květinu rozostřuje. Fotografovat makro z ruky je tak velmi obtížné a lepší je fotoaparát umístit na stativ. Ke stejnému stativu pomocí lehké tyčky, provázku, kolíčku atp. lze připevnit i květinu tak, aby upevnění nebylo na snímku vidět. Tím se pohyb účinně eliminuje. Je-li nutné fotografovat z blízka a nemáte-li k dispozici stativ, je možné chytit nějaký list mimo záběr a ten prsty přichytit k objektivu či fotoaparátu. Pohybu to sice nezabrání ale květina i fotoaparát se pohybují stejně a udržují si tak vzájemnou vzdálenost. Další možné řešení je s pomocí přátel či asistentů vztyčit kolem rostliny větrolamy z bund, batohů atp.
Makrofotografie květin je krásná. Potýká se však z celou řadou realizačních potíží. Jednou z nich je vítr.
Ideálním řešením samozřejmě je si květinu odnést někam kde nefouká, což ale často není možné. Pozor! Vzácné a ohrožené květiny netrhat! Světlo si však stejně odnést nelze a tak fotografujete-li květinu v klidu domova či závětří, musíte řešit problém jak a čím jí svítit.
Makrofotografie květin – zejména vnitřku květů má další problém. Krátká snímací vzdálenost (centimetry) často vede k zastínění fotografovaného květu a tím k nedostatku světla uvnitř květu. Řešením může být vhodný úhel snímání, makroobjektiv s delším ohniskem, makroblesk či různé odrazné desky schopné poslat světlo na potřebné místo.
Pohled do vnitřku květin je dobrodružství. Je to jiný svět plný překvapení, netradičních tvarů a barev.
Květ
Snímáním z delší vzdálenosti (cca desítky centimetrů) je možné zabrat celý květ. Vzniknou tím fotografie typické pro květiny a objevující se v řadě publikací. Použitím co nejdelšího ohniska (co největšího přiblížení zoomem) a nízkého clonového čísla (2.8, 3.5 atp.) povede k rozmazanému pozadí, kte ré dá vyniknout květu.
Pozadí
Nyní však vzniká další problém – jaké má být pozadí? Vyvarujte se proto snímání květů ze stoje proti trávě či hlíně. Vzniknou možná dokumentační fotografie, kde odborník rostlinu snadno pozná, ale nic víc. Pozadí přitom může tvořit cokoliv co se barevně a tonálně (jasem) ke květu hodí. Bude-li to v dostatečně velké vzdálenosti (cca 5-10 metrů) bude to natolik rozmazané, že konkrétní tvary pozadí nebudou vidět. Zbude jen barva a jas.
Takovéto snímky jsou perfektní dokumentací, ale nic víc.
O co lepší je se nad ztvárněním a kompozicí trochu zamyslet a experimentovat.
Umístit pozadí do vzdálenosti 5-10 metrů však vyžaduje zakleknout a fotografovat květ rovnoběžně se zemí. Potom se pozadím stanou zdi, vzdálené keře nebo obloha. Nezřídka kdy je proto nutné i zalehnout a fotografovat z „nedůstojných“ pozic. Vaši přátelé se sice budou dobře bavit, ale večer při prohlížení fotek budete za hvězdu.
Barvy květů spíše vyniknou na tmavém často až skoro černém pozadí. Naopak tmavé květy lze oddělit od pozadí barevným kontrastem které je možné (nikoliv však nutné) ladit do doplňkové barvy.
Jako pozadí sluší květům doplňkové barvy – k červeným květům zelená, ke žlutám květům modrá atp.
Světlo
Květům příliš nesluší tvrdé polední slunce. Sice je dost světla a živé barvy, ale současně hluboké stíny a vše se leskne. Ideální světlo je slunce filtrované přes jemné mraky. Stíny změknou, kontrast mezi světlem a stínem se sníží a mnohem lépe pak vynikne kresba rostliny. Pokud ale potřebujete fotografovat za plného slunce, je lepší fotografovat ve stínu či si stín vytvořit a květ si případně přisvítit odraznou deskou, odrazem o bílý papír atp. Pozor však, ať vám nezůstane sluncem zalité pozadí! Rádo potom vytvoří nepěkné fleky.
Polarizační filtr
K odstranění nežádoucích lesků z květů, listů, vodní hladiny atp. je možné použít polarizační filtr. Ten současně tím že odstraní bílé odlesky nasytí barvy květů. Často však vede k dramatickému zvýšení kontrastu, takže opět jeho použití je nutné vyzkoušet a nepřehánět.
Expozice
Při fotografování květin se bohužel příliš nelze spoléhat na expoziční automatiku - zejména pokud květ vyplňuje podstatnou část obrazového pole. Automatika pracuje dobře u scén, které jsou dostatečně barevně a tonálně pestré a splňují předpoklad barevného a tonálního průměru. Ani jedno však u květů rostlin neplatí. Světelné podmínky jsou často extrémní – vysoký jasový i barevný kontrast – a s tím si automatika stěží poradí.
Barevná RGB zrada
Pokud pracujete s histogramem a spoléháte při expozici na jeho údaje, čeká vás u květin ještě jedna zrada. Dobře exponováno podle histogramu totiž ještě neznamená dobrou expozici. Histogram ukazuje rozložení jasů, které vznikají součtem všech 3 barevných kanálů (Red + Green +Blue). Syté barvy květin (často červená či modrá) přeexponovávají svojí barvou jenom jeden barevný kanál (Red či Blue), což je díky nízkým hodnotám zbylých dvou kanálů na histogramu úspěšně maskováno. Výsledek? Barevný květ bez kresby, bez detailů, jakoby plechový či umělohmo tný. Kresba žilek květu, záhybů či kvítků je pryč. Řešení? Nemá-li vás fotoaparát RGB histogram, kde lze zradu snadno odhalit, musíte si pamatovat jednoduché pravidlo: Pokud fotografujete sytě barevný květ červené či modré barvy a pokud květ vyplňuje podstatnou část obrazu (víc než cca 40%), je nutné podle histogramu podexponovat o cca 1 EV!
I přesto, že histogram naznačuje podexpozici, jsou sytě červené lístky přeexponované a zcela bez kresby. Bohužel častý problém fotografií sytých červených či modrých květů.
Kapky a jiné efekty
Květy rostlin jsou samy o sobě krásné a pokud se dobře ztvární nevyžadují nic víc. Přesto ale můžete zatoužit něčím fotografii ozvláštnit. Velmi vděčné jsou kapky vody. Fotografovat můžete buď po letní bouřce, kdy současně bývá skvělé světlo nebo kapky udělat uměle zahradní hadicí či rozprašovačem. Kapky nevytvoříte tím, že spláchnete rostlinu hadicí, ale jemnou vodní mlhou kolem rostliny. Kapky se potom vytvoří samy a přirozeně.
Jiným trikem je fotografovat květinu s hmyzem. Hmyz do přírody patří a tak květina s nějakým tím broučkem, šídlem, vosou či slunéčkem působí přirozeně a živě. Výběr a realizace takového snímku je však otázkou trpělivosti…
Hmyz na květině málokdy něco zkazí. Je to prvek, který do přírody prostě patří.
Kompozice
I přesto, že řada fotoaparátů sugestivně nabízí střed snímku jako nejzajímavější místo k ostření, měření expozice a focení, vyvarujte se umístění květu do středu snímku. Středová kompozice bývá málokdy pěkná a mnohem lepší je vyplnit květem celé obrazové pole. Dáte tak vyniknout kráse květu a jeho struktuře. Fotografujete-li květ i se stonkem, je lepší květ umístit výrazně nahoru a stonek úhlopříčně z fotky ven. Pokud fotografujete více květů současně, je lepší je umístit na diagonálu snímku. Všechny tyto zásady jsou sice dlouhodobě vypozorovanými pravidly, ale žádnými dogmaty. A proto experimentujte a hledejte vlastní cestu!
Ukázka kompozice květu na zlatý řez. Taková kompozice působí rozhodně lépe, než kompozice na střed.
