Tipy a Triky nejen pro začátečníky, díl 2. - Digitální fotoaparát jako atlas
8.7.2005, Petr Hájek, článek
Digitální fotoaparát, to není jen krabička cvakající tu méně, tu více povedené snímky, ale patří k ní i displej vzadu sloužící ke kompozici scény, zobrazování informací o fotografii a v neposlední řadě také k základnímu zhodnocení našich fotografických pokusů. Proč se ovšem omezovat pouze na prohlížení nafocených obrázků, když se přímo nabízí i další funkce...
Pro použití digitálního fotoaparátu jako atlasu je vhodný přístroj s displejem aspoň 1,8" nebo větším, na kterém bude prohlížení komfortnější a pochopitelně je také potřeba papírová mapa. Řeč nemusí být pouze o mapách cestovních a turistických, ale můžete mít u sebe např. mapu města kam míříte na jednání, plánek zámeckého parku s miliónem cestiček, který jste si vyfotili na ceduli před vstupem atd.
Nejdříve přemýšlíme...
...kam že se to vlastně vydáme a jaké mapy budeme potřebovat. Jinou mapu bude potřebovat cykloturista mířící do brdských lesů se svými třemi ratolestmi, jinou člověk jedoucí stopem do Moskvy a úplně jinou řidič chystající se do rakouských Alp. Výhoda systému "nafotím si kam jedu" spočívá především v tom, že s sebou netaháte 100 MB map, které nepoužijete, ale vyfotíte si pouze 2-3 listy, které Vás zajímají. Samozřejmě, oproti smartphonům a kapesním počítačům, neřkuli profesionálním navigačním zařízením Garminovského druhu, je majitel digitálu ochuzen o řadu (tučně zaplacených) funkcí typu vyhledávání místa, databáze zajímavých bodů (pošty, úřady, ...) etc. Přesto všechno je však mezi "nemít žádnou mapu" a "mít mapu v kapse" příjemně obrovský rozdíl.
Fotíme...
Vzdálenost focených papírových podkladů volte s ohledem na maximální prohlížecí zoom, jehož je váš fotoaparát schopen, jestliže umí například 12x přiblížení, můžete mapu zabrat z větší vzdálenosti, pokud umí jen 4x, pak bude vhodnější bližší odfocení (samozřejmostí je makro a maximální rozlišení). K vlastnímu focení ještě jedna poznámka ohledně kvality snímků - osobně razím u pracovních a nearchivních obrázků zásadu, že je zbytečné aby zabíraly 3-4x více místa, nežli verze s nejméně detaily, protože "Normal" kvalita je na práci na displeji stále uspokojivá, detaily poznáte i tak, pokud ovšem chcete hladší přechody a vyšší kvalitu, jak je libo, ale pro zajímavost modelový příklad - řekněme, že máme Canon PowerShot A520 a atlas Řecka sestávající ze 185 mapových oddílů, ten zabere na kartě v "Normal" kvalitě asi 110 MB, jako "Fine" již přes 250 MB a se "SuperFine" se dostanete k 300 - 400 MB, což je naprosto zbytečné, ladné křivky horských silnic asi těžko kdo bude obdivovat a v mapě se zorientujete tak jako tak...
Přenášíme...
Problém přenosu nafocených mapových podkladů do fotoaparátu lze nejpohodlnější vyřešit s pomocí čtečky paměťových karet, a to zejména u modelů, které nepodporují mass storage a musí k obrázkům přistupovat s pomocí speciálního programu.
A používáme...
Jelikož aparát chápe náš mapový list jako každý jiný snímek, bude nás patrně hrdě informovat o čase, cloně, vyvážení bílé a podobných věcech, což doporučuji okamžitě vypnout, jinak neuvidíme pořádně mapu pod technickými údaji (většinou stačí párkrát stisknout tlačítko DISP či podobné).
Konkrétně Canon PowerShot A520 vydrží s dvojicí 1600 mAh článků téměř 6 h v prohlížecím módu, což je hodnota velmi slušná a pokud nepochodujete s neustále aktivní mapou, řekl bych i velmi dostatečná, navíc AA baterií či akumulátorů si můžete kdekoliv v civilizaci koupit kartón. Výdrž je tak vysoká především z toho důvodu, že v prohlížecím režimu jsou neaktivní veškeré mechanické části zařízení.
Pokud si dnes uvedený tip zapamatujete a naučíte se jej využít v praxi v různých životních situacích ku svému prospěchu, jsem si jist, že se dočkáte velmi zajímavých výsledků. Abych ale nepřesladil, tento systém má také své nevýhody - kupříkladu nutnost ručně a navíc nepříliš přehledně přepínat mezi listy, úplně také chybí veškeré pokročilé funkce typu hledání či navigace a jistě sami přijdete i na další důvody... Tak jako tak, ať se již rozhodnete pro papírovu mapu, přefocenou digitální verzi nebo nějaký mapový soft pro kapesní počítače a chytré telefony, redakce Digimanie vám přeje mnoho příjemných zážitků na cestách, žádné bloudění a plno povedených snímků... :)
Nejdříve přemýšlíme...
...kam že se to vlastně vydáme a jaké mapy budeme potřebovat. Jinou mapu bude potřebovat cykloturista mířící do brdských lesů se svými třemi ratolestmi, jinou člověk jedoucí stopem do Moskvy a úplně jinou řidič chystající se do rakouských Alp. Výhoda systému "nafotím si kam jedu" spočívá především v tom, že s sebou netaháte 100 MB map, které nepoužijete, ale vyfotíte si pouze 2-3 listy, které Vás zajímají. Samozřejmě, oproti smartphonům a kapesním počítačům, neřkuli profesionálním navigačním zařízením Garminovského druhu, je majitel digitálu ochuzen o řadu (tučně zaplacených) funkcí typu vyhledávání místa, databáze zajímavých bodů (pošty, úřady, ...) etc. Přesto všechno je však mezi "nemít žádnou mapu" a "mít mapu v kapse" příjemně obrovský rozdíl.
Fotíme...
Vzdálenost focených papírových podkladů volte s ohledem na maximální prohlížecí zoom, jehož je váš fotoaparát schopen, jestliže umí například 12x přiblížení, můžete mapu zabrat z větší vzdálenosti, pokud umí jen 4x, pak bude vhodnější bližší odfocení (samozřejmostí je makro a maximální rozlišení). K vlastnímu focení ještě jedna poznámka ohledně kvality snímků - osobně razím u pracovních a nearchivních obrázků zásadu, že je zbytečné aby zabíraly 3-4x více místa, nežli verze s nejméně detaily, protože "Normal" kvalita je na práci na displeji stále uspokojivá, detaily poznáte i tak, pokud ovšem chcete hladší přechody a vyšší kvalitu, jak je libo, ale pro zajímavost modelový příklad - řekněme, že máme Canon PowerShot A520 a atlas Řecka sestávající ze 185 mapových oddílů, ten zabere na kartě v "Normal" kvalitě asi 110 MB, jako "Fine" již přes 250 MB a se "SuperFine" se dostanete k 300 - 400 MB, což je naprosto zbytečné, ladné křivky horských silnic asi těžko kdo bude obdivovat a v mapě se zorientujete tak jako tak...
Přenášíme...
Problém přenosu nafocených mapových podkladů do fotoaparátu lze nejpohodlnější vyřešit s pomocí čtečky paměťových karet, a to zejména u modelů, které nepodporují mass storage a musí k obrázkům přistupovat s pomocí speciálního programu.
A používáme...
Jelikož aparát chápe náš mapový list jako každý jiný snímek, bude nás patrně hrdě informovat o čase, cloně, vyvážení bílé a podobných věcech, což doporučuji okamžitě vypnout, jinak neuvidíme pořádně mapu pod technickými údaji (většinou stačí párkrát stisknout tlačítko DISP či podobné).
Konkrétně Canon PowerShot A520 vydrží s dvojicí 1600 mAh článků téměř 6 h v prohlížecím módu, což je hodnota velmi slušná a pokud nepochodujete s neustále aktivní mapou, řekl bych i velmi dostatečná, navíc AA baterií či akumulátorů si můžete kdekoliv v civilizaci koupit kartón. Výdrž je tak vysoká především z toho důvodu, že v prohlížecím režimu jsou neaktivní veškeré mechanické části zařízení.
Pokud si dnes uvedený tip zapamatujete a naučíte se jej využít v praxi v různých životních situacích ku svému prospěchu, jsem si jist, že se dočkáte velmi zajímavých výsledků. Abych ale nepřesladil, tento systém má také své nevýhody - kupříkladu nutnost ručně a navíc nepříliš přehledně přepínat mezi listy, úplně také chybí veškeré pokročilé funkce typu hledání či navigace a jistě sami přijdete i na další důvody... Tak jako tak, ať se již rozhodnete pro papírovu mapu, přefocenou digitální verzi nebo nějaký mapový soft pro kapesní počítače a chytré telefony, redakce Digimanie vám přeje mnoho příjemných zážitků na cestách, žádné bloudění a plno povedených snímků... :)
