Tipy a Triky nejen pro začátečníky, díl 8. - Lze nahradit barevné a jiné filtry softwarově?
24.4.2006, Roman Pihan, článek
Zlatá éra fotografických filtrů je pravděpodobně nenávratně pryč. Po nástupu digitální fotografie a s obrovským nárůstem možností úpravy fotografií v PC je mnohem jednoduší realizovat je softwarově. Je to ovšem pravda? Dají se všechny filtry v PC zcela nahradit? Jaké jsou kompromisy a omezení?
Fotografický filtr má jednu nespornou výhodu. Jemu příslušející efekt realizuje optickou cestou a na senzor případně film tak dopadá již hotový obraz. Z toho plyne, že senzor/film se může plně soustředit na kvalitní záznam obrazu již po realizaci efektu filtrem a případné úpravy v PC se omezí jen na jemné doladění expozice, kontrastu atp. Naopak realizují-li se filtry softwarově, změny se provádí až ve finálních digitálních datech a mají-li být výrazné, je možné se snadno dostat na limit kvality digitálního obrazu. Podívejme se nyní na jednotlivé v praxi používané filtry a diskutujme možnost jejich softwarové náhrady ve vztahu ke kvalitě výsledku:
UV filtr
I když se tradují nejrůznější jiné údaje, UV filtr je pro digitální fotografii zcela zbytečný. Každý senzor má přes sebou nejrůznější filtry, které vyrovnávají citlivost senzoru ve vztahu k citlivosti lidského oka. V rámci těchto filtrů je přímo na senzoru realizován i UV filtr a tak jeho použití na objektivu je zcela zbytečné. Úloha, která mu však může zůstat, je mechanická ochrana objektivu a ochrana přes znečištěním.
Skylight filtr
Podobně jako UV filtr je na tom i skylight filtr. Ten na rozdíl od UV filtru má ale barevný nádech (obvykle do růžova) s cílem odstranit přebytek modrého světla vyskytujícího se ve větším množství ve vyšších nadmořských výškách. Jeho účinek je ale poměrně slabý a tak není velký problém ho nahradit správným vyvážením bílé či podobně jako barevné filtry ho realizovat až v PC.
Před senzorem je celá řada masek a filtrů, které spolehlivě odfiltrují infračervené i ultrafialové světlo.
Polarizační filtr
Zcela opačně je na tom polarizační filtr. Jeho účinek není totiž možné nijak nahradit. Z logiky jeho fungování se totiž neprojevuje v celé ploše obrazu stejně, ale různé body scény ovlivňuje podle toho, jak polarizované odrážejí či vysílají světlo. Tím téměř vylučuje jeho softwarovou náhradu – každé místo obrazu by bylo totiž nutné upravovat v PC jinak což je téměř nemožné. Úpravy v PC komplikuje i fakt, že účinek polarizačního filtru je v závislosti na počasí, denní a roční době buď žádný nebo velmi silný až brutální. Pokud tedy některé filtry přežily nástup digitální fotografie, budou to zcela jistě polarizační filtry, které by neměly chybět v brašně žádného digitálního fotografa. A žádné PC ho nedokáže nahradit.
Účinek polarizačního filtru nelze v PC nahradit. Ztmavuje oblohu, zvýrazňuje mraky, sytí barvy, likviduje odlesky atd.
Šedý přechodový filtr
Šedý přechodový filtr je poněkud jiný příběh. Jeho náhrada není v principu nijak problematická – prostě se jedna část obrazu (třeba horní) ztmaví zatímco spodek se nechá beze změny. Zcela stejně totiž funguje přechodový filtr. Má to ale háček a sice omezený dynamický rozsah většiny digitálních fotoaparátů.
¨
Každý se jistě setkal se situací, kdy rozsah jasů scény (rozdíl jasu nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu) je tak velký, že oboje naráz digitální fotoaparát není schopen zaznamenat. Obvykle světlé části scény (často obloha) pak většinou končí v přepálené bílé – jednolité čistě bílé ploše bez kresby. Pryč jsou obláčky, krásný nachový nádech oblohy s jemnou kresbou atp. Jen velká bílá plocha – prostě plech.
A tady nastupuje do hry přechodový filtr. Pokud optickou cestou a ještě před záznamem ztmavíme světlé části scény (obloha) a zbytek necháme beze změny, digitální senzor bude mít šanci zaznamenat kresbu ve světlých i tmavých částech současně. Bez přechodového filtru nám nikdy oboje současně nezaznamená a následné úpravy v PC budou tak zcela neúčinné. Z přepálené oblohy již žádné mraky nikdy nevydolujete, ledaže byste je domalovali. Závěr – pokud se setkáváte s problémem přepálené bílé (často v krajinářské fotografii či architektuře) je přechodový filtr téměř povinnou výbavou digibrašny! Žádné PC vám ho totiž nenahradí.
Šedý přechodový filtr v kombinaci s polarizačním filtrem umožnil digitálně a kvalitně nasnímat tuto velmi kontrastní scénu.
Neutrální šedý filtr
Fotografové většinou bojují s nedostatkem světla a výsledkem prohraného boje jsou potom nehezké rozmazané či zašuměné fotografie. Může se proto jevit paradoxní diskutovat neutrální šedý filtr, který naopak světlu brání. Má ale svůj význam ve dvou situacích:
Fotografie tekoucí vody jsou velmi atraktivní, jsou-li snímány dlouhým expozičním časem. Neutrální šedý filtr to umožní.
Barevné filtry
Nepřeberné množství barevných filtrů na trhu prožívalo zlatou éru v době klasické – zejména černobílé fotografie. Jejich používání v době digitální fotografie se silně redukovalo, protože barevné efekty lze snadno, zkusmo a vratně realizovat na PC. Navíc hrát si na PC s barvami fotografie patří k oblíbené zábavě a optický filtr by jí jen kazil.
Jen 256 hodnot na barvu!
Má to ale háček. Pokud totiž snímáte do běžného JPEG formátu , tak na každou ze 3 barev v barevném prostoru RGB připadá pouhých 256 úrovní – od černé až po zcela sytou barvu. 256 barev je tak velmi, velmi málo a oko je schopné těchto 256 úrovní při přímém porovnání d okonce rozeznat. Jakékoliv úpravy prováděné na těchto digitálních datech manipulují s uvedenými 256 hodnotami a vždy tak situaci jen a jen zhoršují.
Realizovat barevný filtr v PC je snadné a řada programů na má přímo volby. Např. Adobe Photoshop nabízí možnost z výběru typických barevných filtrů podle názvů (1) nebo zadat přímo barvu filtru (2) a určovat sílu efektu (3).
Barevný filtr se totiž softwarově realizuje právě tak, že manipuluje s barevnou informací v jednotlivých kanálech a tím optický filtr simuluje. Může se tak stát, že z 256 úrovní se díky manipulaci stane jen 100 úrovní a to v sytých barvách může být již vidět prostým okem. Na obrázku se potom objeví barevné fleky a tomuto jevu se říká pasterizace.
Optické vyvážení bílé
Jiný důvod pro použití barevných filtrů jsou limity vyvážení bílé. Fotografujete-li v silně červeném světle (např. halogeny), není problém správným vyvážením bílé červený nádech zlikvidovat. Je třeba se ale uvědomit, že vyvážení bílé se provádí ve fotoaparátu až softwarově „za senzorem“ a tak v červeném světle budou červené pixely na senzoru drážděny mnohem silněji než zelené pixely a modré se budou vysloveně „flákat“. Na kvalitě obrazu to může být velmi znát – zejména pak hrozí přepaly v červeném kanále. Optický modrý filtr tento problém odstraní a dráždění jednotlivých RGB kanálů vyrovná.
Efektové filtry
Filtry, kterým v digitální éře již pravděpodobně odzvonilo, jsou efektové filtry – různé hvězdičky, kolečka, rámečky atp. Jejich náhrada v PC je velmi snadná a při příležitostném použití se nevyplatí investovat nemálo peněz do specializovaného filtru. Navíc PC umožní tolik možností a efektů, že se jim ani široká nabídka efektových filtrů nemůže vyrovnat.
UV filtr
I když se tradují nejrůznější jiné údaje, UV filtr je pro digitální fotografii zcela zbytečný. Každý senzor má přes sebou nejrůznější filtry, které vyrovnávají citlivost senzoru ve vztahu k citlivosti lidského oka. V rámci těchto filtrů je přímo na senzoru realizován i UV filtr a tak jeho použití na objektivu je zcela zbytečné. Úloha, která mu však může zůstat, je mechanická ochrana objektivu a ochrana přes znečištěním.
Skylight filtr
Podobně jako UV filtr je na tom i skylight filtr. Ten na rozdíl od UV filtru má ale barevný nádech (obvykle do růžova) s cílem odstranit přebytek modrého světla vyskytujícího se ve větším množství ve vyšších nadmořských výškách. Jeho účinek je ale poměrně slabý a tak není velký problém ho nahradit správným vyvážením bílé či podobně jako barevné filtry ho realizovat až v PC.
Před senzorem je celá řada masek a filtrů, které spolehlivě odfiltrují infračervené i ultrafialové světlo.
Polarizační filtr
Zcela opačně je na tom polarizační filtr. Jeho účinek není totiž možné nijak nahradit. Z logiky jeho fungování se totiž neprojevuje v celé ploše obrazu stejně, ale různé body scény ovlivňuje podle toho, jak polarizované odrážejí či vysílají světlo. Tím téměř vylučuje jeho softwarovou náhradu – každé místo obrazu by bylo totiž nutné upravovat v PC jinak což je téměř nemožné. Úpravy v PC komplikuje i fakt, že účinek polarizačního filtru je v závislosti na počasí, denní a roční době buď žádný nebo velmi silný až brutální. Pokud tedy některé filtry přežily nástup digitální fotografie, budou to zcela jistě polarizační filtry, které by neměly chybět v brašně žádného digitálního fotografa. A žádné PC ho nedokáže nahradit.
Účinek polarizačního filtru nelze v PC nahradit. Ztmavuje oblohu, zvýrazňuje mraky, sytí barvy, likviduje odlesky atd.
Šedý přechodový filtr
Šedý přechodový filtr je poněkud jiný příběh. Jeho náhrada není v principu nijak problematická – prostě se jedna část obrazu (třeba horní) ztmaví zatímco spodek se nechá beze změny. Zcela stejně totiž funguje přechodový filtr. Má to ale háček a sice omezený dynamický rozsah většiny digitálních fotoaparátů.
¨
Každý se jistě setkal se situací, kdy rozsah jasů scény (rozdíl jasu nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu) je tak velký, že oboje naráz digitální fotoaparát není schopen zaznamenat. Obvykle světlé části scény (často obloha) pak většinou končí v přepálené bílé – jednolité čistě bílé ploše bez kresby. Pryč jsou obláčky, krásný nachový nádech oblohy s jemnou kresbou atp. Jen velká bílá plocha – prostě plech.
A tady nastupuje do hry přechodový filtr. Pokud optickou cestou a ještě před záznamem ztmavíme světlé části scény (obloha) a zbytek necháme beze změny, digitální senzor bude mít šanci zaznamenat kresbu ve světlých i tmavých částech současně. Bez přechodového filtru nám nikdy oboje současně nezaznamená a následné úpravy v PC budou tak zcela neúčinné. Z přepálené oblohy již žádné mraky nikdy nevydolujete, ledaže byste je domalovali. Závěr – pokud se setkáváte s problémem přepálené bílé (často v krajinářské fotografii či architektuře) je přechodový filtr téměř povinnou výbavou digibrašny! Žádné PC vám ho totiž nenahradí.
Šedý přechodový filtr v kombinaci s polarizačním filtrem umožnil digitálně a kvalitně nasnímat tuto velmi kontrastní scénu.
Neutrální šedý filtr
Fotografové většinou bojují s nedostatkem světla a výsledkem prohraného boje jsou potom nehezké rozmazané či zašuměné fotografie. Může se proto jevit paradoxní diskutovat neutrální šedý filtr, který naopak světlu brání. Má ale svůj význam ve dvou situacích:
- 1. Chcete fotografovat např. tekoucí vodu za denního světla a vodu na výsledné fotografii rozmazat. K tomu je třeba dlouhý expoziční čas – typicky 0,5 - 4 vteřiny a to je za denního světla příliš dlouho. I když maximálně zavřete clonu (řada kompaktních fotoaparátů má maximální hodnotu clony jen f/8), snímek bude s takto dlouhým časem přeexponovaný. Potřebujete tedy šedý neutrální filtr.
2. Fotografujete za denního světla s bleskem v režimu fill-in a narazíte na limit synchronizačního času blesku (X-sync). Ten vám nedovolí již zkracovat čas (typický X-sync čas je cca 1/125 až 1/200 sec) a nezbývá než nastavit vyšší clonové číslo. Tím se ale zvýší hloubka ostrosti! Pokud je to nežádoucí, opět přijde na scénu šedý filtr.
Fotografie tekoucí vody jsou velmi atraktivní, jsou-li snímány dlouhým expozičním časem. Neutrální šedý filtr to umožní.
Barevné filtry
Nepřeberné množství barevných filtrů na trhu prožívalo zlatou éru v době klasické – zejména černobílé fotografie. Jejich používání v době digitální fotografie se silně redukovalo, protože barevné efekty lze snadno, zkusmo a vratně realizovat na PC. Navíc hrát si na PC s barvami fotografie patří k oblíbené zábavě a optický filtr by jí jen kazil.
Jen 256 hodnot na barvu!
Má to ale háček. Pokud totiž snímáte do běžného JPEG formátu , tak na každou ze 3 barev v barevném prostoru RGB připadá pouhých 256 úrovní – od černé až po zcela sytou barvu. 256 barev je tak velmi, velmi málo a oko je schopné těchto 256 úrovní při přímém porovnání d okonce rozeznat. Jakékoliv úpravy prováděné na těchto digitálních datech manipulují s uvedenými 256 hodnotami a vždy tak situaci jen a jen zhoršují.
Realizovat barevný filtr v PC je snadné a řada programů na má přímo volby. Např. Adobe Photoshop nabízí možnost z výběru typických barevných filtrů podle názvů (1) nebo zadat přímo barvu filtru (2) a určovat sílu efektu (3).
Barevný filtr se totiž softwarově realizuje právě tak, že manipuluje s barevnou informací v jednotlivých kanálech a tím optický filtr simuluje. Může se tak stát, že z 256 úrovní se díky manipulaci stane jen 100 úrovní a to v sytých barvách může být již vidět prostým okem. Na obrázku se potom objeví barevné fleky a tomuto jevu se říká pasterizace.
Optické vyvážení bílé
Jiný důvod pro použití barevných filtrů jsou limity vyvážení bílé. Fotografujete-li v silně červeném světle (např. halogeny), není problém správným vyvážením bílé červený nádech zlikvidovat. Je třeba se ale uvědomit, že vyvážení bílé se provádí ve fotoaparátu až softwarově „za senzorem“ a tak v červeném světle budou červené pixely na senzoru drážděny mnohem silněji než zelené pixely a modré se budou vysloveně „flákat“. Na kvalitě obrazu to může být velmi znát – zejména pak hrozí přepaly v červeném kanále. Optický modrý filtr tento problém odstraní a dráždění jednotlivých RGB kanálů vyrovná.
Efektové filtry
Filtry, kterým v digitální éře již pravděpodobně odzvonilo, jsou efektové filtry – různé hvězdičky, kolečka, rámečky atp. Jejich náhrada v PC je velmi snadná a při příležitostném použití se nevyplatí investovat nemálo peněz do specializovaného filtru. Navíc PC umožní tolik možností a efektů, že se jim ani široká nabídka efektových filtrů nemůže vyrovnat.
