Pri portretoch nie je extremna ostrost az tak ziaduca, nie je potrebne detailne vidiet kazdu nedokonalost na pleti. Skor je dolezity bokeh.

Při portrétech skutečně není potřeba detailně vidět každou nedokonalost na pleti, ale stejně si většina fotografů na ostrosti ujíždí a je úplně jedno, o jaké jde ohnisko a jaký je primární účel objektivu.

Důkaz je jednoduchý: Výrobci potřebují hlavně co nejvíce prodat, proto je žádoucí navrhnout objektiv tak, aby oslovoval co největší skupinu potenciálních zákazníků. A zatímco tohle už je několikátý ­(pravděpodobně­) žiletkový portréťák na trhu, stále nevidím nic, co by se blížilo dřívějším ­"soft focus­" objektivům. Důvod je zřejmě i ten, že při dnešních vysoce korigovaných objektivech není zas takový problém udělat objektiv s jemným bokehem a zároveň ostrý. A kdo by chtěl objektiv méně ostrý s bokehem různorodějším, může sáhnout po nějakém starém skle z kinofilmové éry...

Dalším důvodem je i to, že 85­/1.8 nemusí být nutně portrétní objektiv, ale klidně i objektiv dokumenteční do nízkého osvětlení, na noční oblohu a podobně. Tam je všude vysoká ostrost žádoucí...

Napadá mě i spojitost s odvahou výrobce na příkladu Nikkoru 58­/1.4. Ten byl od výroby koncipován jako portrétní ­(zarytí teoretici zastávající názor, že takovéto ohnisko je na ­"portrét­" nevhodné ­- snad prominou­), čehož Nikon dosáhl podkorigováním sférické aberace. Důsledkem je skutečně jemný bokeh a ­"zasněný­" méně kontrastní výstup. Ostrost není zlá, ale důsledkem podkorigování má skutečně daleko do žiletky, což z hlediska potrétu by nemělo ničemu vadit. Pokud si dobře vzpomínám, Nikon tehdy za objektiv sklidil docela značnou vlnu kritiky, třebaže se našel také nejeden zastánce. Ten poměr ale vcelku slušně vystihuje, jak velká část zákazníků je ochotna zlepšit bokeh na úkor ostrosti... Odvahu výrobce zmiňuju proto, že tehdy často padala na účet Nikonu kritika, že ­"neumí udělat pořádně ostrý záklaďák se slušným bokehem­"...