Zrcadlovka a já: 7 smrtelných hříchů fotografování

1. Pýcha

Jsem nejlepší fotograf na světě a všichni ostatní fotit neumí. Jak kdybych před očima viděla jednoho svého známého, kterého jsme jednou vzali na fotoexpedici. Po návratu z ní byl rázem expertem na všechno. Jeho fotky byly naprosto dokonalé, a když ne, on za to nemohl. To spíš nedokonalá technika, nepřízeň počasí, nedostatek času. Zato když měl hodnotit fotografie ostatních, kritikou nešetřil. Jedna fotka byla moc tmavá, druhá zas moc světlá, tamta sice měla nápad, ale neměla podle něj dostatečnou hloubku ostrosti nebo správnou kompozici. Prostě hrůza. Naštěstí není radno pokoušet přísloví, že Pýcha předchází pád. Však oni ho chlapci na fóru rychle srovnali.

2. Lakomství

Mám nejlepší foťák na světě, ty nejdražší a nejnovější objektivy, bomba příslušenství, ale nikomu nic nepůjčím. Co kdyby mi s tím někdo něco udělal? Ještě nikdy jsem neviděla žádného fotografa zacházet s technikou jiného fotografa bez bázně a úcty. S vlastní technikou? No jistě! Znám i experty, co nosí objektivy po kapsách, a občas jim dokonce nasadí obě krytky. Ovšem ohrožovat miláčka někoho jiného? Lakomství se nenosí, a když nejste schopni se podělit, rychle se vám stane, že vám v budoucnu taky nikdo nic nepůjčí.

3. Závist

On má tak super vybavení, nejnovější zrcadlovku, ten nový skvělý světelný objektiv od Carla Zeisse a já nic. Kéž by s tím chtěl spadnout do rybníka. No prosím. Netvrďte mi, že vás to nikdy nenapadlo. Však cizí neštěstí zaručeně pobaví každého nejvíce. Závist je mrška. Však tu úžasnou výbavu přejte, určitě se na ni dost nadřel. Anebo si ji příště nepůjčujte. Když jednou pohlédnete do hledáčku fotoaparátu s objektivem podobajícím se širokoúhlé plazmové televizi, do vlastního temného tunelu se budete vracet jen těžko.

4. Hněv

Tohle prostě nikdy nevyfotím. Nejradši bych zahodila celou výbavu, jak je, vedle do strouhy, a šla domů. Nebo si lehla na zem a bezmocně kopala nožičkama. Nebo se vztekle rozkřičela. Začala nadávat. Prostě něco. Jenže fotografování hněv nesvědčí. Chce to trpělivost, správnou chvíli, umění vyčkávat, učit se, a to je na něm právě to kouzelné. Ono když se člověku občas něco nepovede, a může se pak zlobit jen na sebe, je velmi pravděpodobné, že stejnou chybu už nikdy neudělá.

5. Nemravnost

Pro tuhle fotku bych udělal cokoliv. Opravdu? Ve svém životě si pamatuji na pár fotek, které jsem neudělala. Trochu mě to mrzí, ale na druhou stranu to těm chvílím dává jakýsi punc výjimečnosti. Něčeho nepopsatelného, kouzelného a prchavého, co se nedalo zaznamenat. Některé chvíle si prostě musí člověk jen pamatovat.

6. Nestřídmost

Všechno to ofotím. Jeden snímek na tisíc způsobů. Každou chvíli, aby mi náhodou nic neuteklo. Budu jen fotit a fotit. Za každou cenu. Ale ty konce. Máme jednoho známého, co si pořídil novou zrcadlovku a za měsíc vyfotil třicet tisíc snímků. Chápu, nová hračka člověka dokáže zaměstnat. Jenže jeho to nepustilo ani po dvou měsících, ani po třech měsících, ani po půl roce. A ještě nám ty fotky chtěl pořád ukazovat.

7. Lenost

Mám čím fotit, mám koho fotit anebo co fotit, ale nechce se mi. Jsem dokonce tak líný, že si ani nevyndám fotoaparát z batohu. Je to práce, do které se mi nechce. Musel bych si batoh sundat, musel bych postavit stativ, pak přemýšlet o kompozici nebo o tom, jak správně nasvítit scénu a nastavit fotoaparát, a to by vyžadovalo námahu. Vždyť já tu fotku vlastně ani nepotřebuju! Lenost je hříchem, kterým hřešíme často a rádi. Každému se občas něco nechce. Ale to nevadí, vždyť hřešit je lidské, ať už se to týká fotografování nebo čehokoliv jiného.