Zrcadlovka a já: Ať barvy Září
3.9.2010, Jana Bártová, fejeton
Počasí vyloženě vypadá na to, jakoby chtělo ohlásit, že už léto definitivně skončilo a o slovo se hlásí podzim. Pro nás fotografy je to jedině dobře. My totiž žádné roční období nediskriminujeme. Každé má něco, co rozhodně stojí za to vyfotit.
Letní slunečnice, podzimní záplava zlatého listí, zimní jinovatka nebo první jarní kvítky: může to být banální, ale v každém ročním období se najde něco krásného, co stojí za to vyfotit. To si říkám vždycky, když mě přepadne deprese ze zkracujících se letních dní a brzkého příchodu podzimu.
Samozřejmě, že je podzim krásný. Takové Babí léto plné teplých slunečních paprsků, ranních mlh rozlévajících se po údolích, oranžových západů slunce, barevného listí stromů, řekněte, není to poezie? Co na tom, že jsou rána o něco chladnější a daleko dřív se stmívá.
Ovšem pro fotografa znamenají barvy podzimu i jistá úskalí. A není jich právě málo. Každý chip, každý monitor, každá tiskárna si s nimi totiž poradí jinak. Čím krásnější a zářivější barvy jsou venku, tím těžší je nastavit fotoaparát tak, aby je zachytil. A co teprve mravenčí práce doma? Kalibrace monitoru a tiskárny vám určitě pomůže, i tak je ovšem velmi těžké dosáhnout kýženého výsledku. Vyžaduje to jisté zkušenosti a znalosti a rozhodně nějakou tu praxi. A to ani nemluvím o kvalitním monitoru a kvalitní tiskárně.
Myslet si, že když své fotografie svěříte odborníkům, máte vyhráno, je v některých případech opravdu naivní. Většina fotolabů pracuje v režimu rychlých instantních úprav. Histogram má vypadat takhle, tohle se musí oříznout na takovou a takovou velikost a šup s tím na tiskárnu. Dokonce ani v jednom a tom stejném fotoalbu vám nezaručí, že vám jednu fotku v časovém odstupu vyvolají dvakrát stejně, i když je to z filmu. Jakoby si barvy žily svůj vlastní život nezávisle na všem ostatním.
Jen si zkuste vyfotit nějakou zajímavou přírodní scenérii jednou na kompakt, jednou na zrcadlovku a jednou na analogový foťák. Uvidíte, že při srovnatelných nastaveních dostanete ve finále tři naprosto odlišné snímky.
Ať už je to jak chce, podzim je pro mě nejbarevnějším obdobím v roce. Snad nebude jen šedivý a plný plískanic. Proto všem fotografům přeji nejen dobré světlo, ale i hezké Babí léto plné barev a především tak barevné fotky, jaké si sami představují.
Samozřejmě, že je podzim krásný. Takové Babí léto plné teplých slunečních paprsků, ranních mlh rozlévajících se po údolích, oranžových západů slunce, barevného listí stromů, řekněte, není to poezie? Co na tom, že jsou rána o něco chladnější a daleko dřív se stmívá.
Ovšem pro fotografa znamenají barvy podzimu i jistá úskalí. A není jich právě málo. Každý chip, každý monitor, každá tiskárna si s nimi totiž poradí jinak. Čím krásnější a zářivější barvy jsou venku, tím těžší je nastavit fotoaparát tak, aby je zachytil. A co teprve mravenčí práce doma? Kalibrace monitoru a tiskárny vám určitě pomůže, i tak je ovšem velmi těžké dosáhnout kýženého výsledku. Vyžaduje to jisté zkušenosti a znalosti a rozhodně nějakou tu praxi. A to ani nemluvím o kvalitním monitoru a kvalitní tiskárně.
Myslet si, že když své fotografie svěříte odborníkům, máte vyhráno, je v některých případech opravdu naivní. Většina fotolabů pracuje v režimu rychlých instantních úprav. Histogram má vypadat takhle, tohle se musí oříznout na takovou a takovou velikost a šup s tím na tiskárnu. Dokonce ani v jednom a tom stejném fotoalbu vám nezaručí, že vám jednu fotku v časovém odstupu vyvolají dvakrát stejně, i když je to z filmu. Jakoby si barvy žily svůj vlastní život nezávisle na všem ostatním.
Jen si zkuste vyfotit nějakou zajímavou přírodní scenérii jednou na kompakt, jednou na zrcadlovku a jednou na analogový foťák. Uvidíte, že při srovnatelných nastaveních dostanete ve finále tři naprosto odlišné snímky.
Ať už je to jak chce, podzim je pro mě nejbarevnějším obdobím v roce. Snad nebude jen šedivý a plný plískanic. Proto všem fotografům přeji nejen dobré světlo, ale i hezké Babí léto plné barev a především tak barevné fotky, jaké si sami představují.
