Zrcadlovka a já: Cesta do hlubin fotografovy duše
2.9.2011, Jana Bártová, fejeton
Jsou to drobné detaily a jednotlivosti, které dělají fotografa fotografem nebo si tato záliba žádá celé muže a ženy se specifickými vlastnostmi a charakteristickými rysy? Odpověď na tuto otázku může být snadná. Prostě je sledujte, jak fotí.
Na procesu fotografování je něco, co dělá každého fotografa výjimečným. Možná je to ale obráceně. Fotograf dělá proces fotografování výjimečným právě svým přístupem. A každý to má jinak. Když sledujete v akci profíka a díváte se opravdu pozorně, zaznamenáte spoustu malých drobností, kterými se liší od příruček a doporučených postupů.
Třeba, jak drží foťák. Jak stojí. Jak zachází s objektivy. Znám i takové profíky, kteří je nosí bez krytek po kapsách a hlavně je nikdy, ale opravdu nikdy, nečistí. Někteří si zas velmi ledabyle staví stativ. Máte chuť k nim přiskočit a zařvat, že jejich fotoaparát stojí stovky tisíc, takže by ten stativ mohli alespoň rozložit a pořádně zajistit. Téměř každý z nás, ať už jsme zapálení amatéři nebo ostřílení profesionálové, při fotografování porušuje nějaké dogma. Někteří možná s konkrétním záměrem, jiní z lenosti, další nevědomky. Záleží na tom?
„Špatná fotografie není stejně jako špatné umění záležitostí prostředku (média), ale chybou osoby, která jej použila.“
Peter Mendes
Jaké jsou hlubiny fotografovy duše a co v nich najdeme, pokud se do nich ponoříme? Opravdu záleží pouze na osobě fotografa a na jeho úhlu vidění světa? Všichni fotografové přece nechodí po zemi s tím, že by se na ostatní dívali jen přes hledáček svého fotoaparátu. Pro některé je klíčovým aspektem jejich fotografické práce příprava, obhlídka terénu a pak dlouhé a trpělivé čekání na správné světlo a vhodný okamžik. Je to soubor vlastností, které ale spousta lidí nemá a nemají je dokonce ani někteří fotografové. Tak co potom?
„Když fotografujete, otočte se. Nejlepší záběr se může skrývat za vašimi zády.“
David Huffines
O některých záležitostech prostě rozhoduje náhoda a vnější okolnosti. I některé cvaky se mohou stát skutečnými uměleckými díly. Může za to štěstí nebo náhoda? Možná jsou fotografové přitahovaní k takovým okamžikům, kdy se stačí jen otočit a... Jaká situace však musí nastat, abyste se skutečně otočili? Zažila jsem jednu památnou scénu na fotoexpedici v Českém Ráji. Fotili jsme Trosky. Slunce zapadalo. Atmosféra se dala krájet. Jenže mě to nebavilo. Trosky mi připadaly nudné, fotky mi připadaly nudné, všechno bylo takové kýčovité, jako z pohlednice. Stála jsem na prašné polní cestě, otočila jsem se a cvak. Legrační, že zrovna takhle vznikla jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Úplně náhodou a nečekaně.
Takže tu máme náhodu, osobnost fotografa, jeho vlastnosti a přístup k fotografování. Štěstí. Co ještě potřebujeme, aby mohla dobrá fotografie skutečně vzniknout? Dobré rozpoložení nebo kus tvrdé práce? Někteří fotografové fotí, protože musí. Je to způsob jejich uměleckého vyjádření, je to ventil, který potřebují. Nezáleží na tom, co se děje u nich doma, v práci, v jejich životě. Focení je pro ně jako droga. Honba za dobrým záběrem je meta, o kterou se neustále snaží. A čas od času se jim podaří na ni dosáhnout.
„Opravdová fotografie nepotřebuje být vysvětlována, nelze ji totiž ani popsat slovy.“
Ansel Adams
Zjistit, co se skrývá v hlubinách duše fotografa, by asi bylo na víc než na jeden fejeton. Možná je tam nezkrotná vášeň, možná rutina, se kterou někteří k focení přistupují. Vždyť i skrze neustálé opakování se dá dospět k dokonalosti. A jak je tomu u vás? Co vás pohání dopředu a nutí vás fotit? Je to jen zábava anebo něco víc?
Třeba, jak drží foťák. Jak stojí. Jak zachází s objektivy. Znám i takové profíky, kteří je nosí bez krytek po kapsách a hlavně je nikdy, ale opravdu nikdy, nečistí. Někteří si zas velmi ledabyle staví stativ. Máte chuť k nim přiskočit a zařvat, že jejich fotoaparát stojí stovky tisíc, takže by ten stativ mohli alespoň rozložit a pořádně zajistit. Téměř každý z nás, ať už jsme zapálení amatéři nebo ostřílení profesionálové, při fotografování porušuje nějaké dogma. Někteří možná s konkrétním záměrem, jiní z lenosti, další nevědomky. Záleží na tom?
„Špatná fotografie není stejně jako špatné umění záležitostí prostředku (média), ale chybou osoby, která jej použila.“
Peter Mendes
Jaké jsou hlubiny fotografovy duše a co v nich najdeme, pokud se do nich ponoříme? Opravdu záleží pouze na osobě fotografa a na jeho úhlu vidění světa? Všichni fotografové přece nechodí po zemi s tím, že by se na ostatní dívali jen přes hledáček svého fotoaparátu. Pro některé je klíčovým aspektem jejich fotografické práce příprava, obhlídka terénu a pak dlouhé a trpělivé čekání na správné světlo a vhodný okamžik. Je to soubor vlastností, které ale spousta lidí nemá a nemají je dokonce ani někteří fotografové. Tak co potom?
„Když fotografujete, otočte se. Nejlepší záběr se může skrývat za vašimi zády.“
David Huffines
O některých záležitostech prostě rozhoduje náhoda a vnější okolnosti. I některé cvaky se mohou stát skutečnými uměleckými díly. Může za to štěstí nebo náhoda? Možná jsou fotografové přitahovaní k takovým okamžikům, kdy se stačí jen otočit a... Jaká situace však musí nastat, abyste se skutečně otočili? Zažila jsem jednu památnou scénu na fotoexpedici v Českém Ráji. Fotili jsme Trosky. Slunce zapadalo. Atmosféra se dala krájet. Jenže mě to nebavilo. Trosky mi připadaly nudné, fotky mi připadaly nudné, všechno bylo takové kýčovité, jako z pohlednice. Stála jsem na prašné polní cestě, otočila jsem se a cvak. Legrační, že zrovna takhle vznikla jedna z mých nejoblíbenějších fotek. Úplně náhodou a nečekaně.
Takže tu máme náhodu, osobnost fotografa, jeho vlastnosti a přístup k fotografování. Štěstí. Co ještě potřebujeme, aby mohla dobrá fotografie skutečně vzniknout? Dobré rozpoložení nebo kus tvrdé práce? Někteří fotografové fotí, protože musí. Je to způsob jejich uměleckého vyjádření, je to ventil, který potřebují. Nezáleží na tom, co se děje u nich doma, v práci, v jejich životě. Focení je pro ně jako droga. Honba za dobrým záběrem je meta, o kterou se neustále snaží. A čas od času se jim podaří na ni dosáhnout.
„Opravdová fotografie nepotřebuje být vysvětlována, nelze ji totiž ani popsat slovy.“
Ansel Adams
Zjistit, co se skrývá v hlubinách duše fotografa, by asi bylo na víc než na jeden fejeton. Možná je tam nezkrotná vášeň, možná rutina, se kterou někteří k focení přistupují. Vždyť i skrze neustálé opakování se dá dospět k dokonalosti. A jak je tomu u vás? Co vás pohání dopředu a nutí vás fotit? Je to jen zábava anebo něco víc?
