Zrcadlovka a já: Dobro došli Dubrovnik
17.9.2010, Jana Bártová, fejeton
Horký podzimní den. Září. Pravé poledne. Dubrovník. Mraky turistů. Ještě větší množství turistů s fotoaparáty. Hlavní ulice i všechny boční vedoucí do centra starého města. Všechny jsou plné lidí. Tlačí se na sebe, snaží se fotit, hemží se všude kolem.
Ne nadarmo je Dubrovník označován za „perlu Jadranu“. Chorvatské přístavní město, které se nachází na jihu Dalmácie a rozkládá se na úpatí vápencového pohoří, je známé svou jedinečnou okolní subtropickou vegetací a umělecky a historicky unikátními stavbami. Patří také mezi nejvýznamnější turistická centra Jaderského moře. Ve středověku dokonce jako jediný východojadranský stát konkuroval Benátkám.
Celý Dubrovník je jedna velká pěší zóna. Kromě úzkých dubrovnických uliček můžete projít také impozantní hradby, kterými je celé město obehnáno a které měří téměř dva kilometry. Kamenné domy a domky se tulí až přímo na ně. Jejich obyvatelé si už dávno zvykli na to, že jim zvědaví turisté doslova nahlížejí do hrnců i do ložnic. Dubrovník má zkrátka své kouzlo a obzvlášť cenným pokladem je pro každého fotografa.
Nikdy bych ovšem neřekla, jaký bude problém fotit zde druhý týden v září ve všední den těsně po poledni. Když pominu patálie s poledním sluncem, ostrými stíny a s úmorným horkem, nečekala jsem, že bude všude tak…plno. Postávající hloučky turistů, průvodci, skupiny, ale i samostatní turisté, celé rodiny na výletech, děti. Byla jsem v té změti těl doslova ztracená. Většina lidí měla nějaký fotoaparát, ať už šlo o zrcadlovku nebo kompakt. Já měla na krku analogovou Minoltu a svou DSLR Sony.
Ani jsem se nesnažila fotit prázdné uličky, protože takové tam určitě nebyly. Fotila jsem prádlo v oknech, hloučky lidí postávající všude kolem, ruch ulice, architekturu, turisty odpočívající na schodech, stánky se zbožím, lidi fotící jiné lidi v uličkách. Akorát jsem musela být pořád ve střehu a ohlížet se přes rameno. Jednak jsem se bála, že se v tom mumraji ztratím, jednak jsem hlídala, kdo mi vběhne do záběru.
Bylo to hotové dobrodružství. Bojovala jsem o každý centimetr čtvereční místa, o každý doušek vzduchu, pruh světla. Bojovala jsem i s technikou, protože se mi nelíbily kontrasty, které v temných uličkách vytvářelo ostré polední slunce. Nevěděla jsem, co si počít. Místy jsem byla nadšená, místy zoufalá a místy unavená. Každopádně ten výlet stál za to. A pokud někdy náhodou pojedete kolem Dubrovníku, určitě se tam zastavte. A rozhodně si nezapomeňte foťák.
Celý Dubrovník je jedna velká pěší zóna. Kromě úzkých dubrovnických uliček můžete projít také impozantní hradby, kterými je celé město obehnáno a které měří téměř dva kilometry. Kamenné domy a domky se tulí až přímo na ně. Jejich obyvatelé si už dávno zvykli na to, že jim zvědaví turisté doslova nahlížejí do hrnců i do ložnic. Dubrovník má zkrátka své kouzlo a obzvlášť cenným pokladem je pro každého fotografa.
Nikdy bych ovšem neřekla, jaký bude problém fotit zde druhý týden v září ve všední den těsně po poledni. Když pominu patálie s poledním sluncem, ostrými stíny a s úmorným horkem, nečekala jsem, že bude všude tak…plno. Postávající hloučky turistů, průvodci, skupiny, ale i samostatní turisté, celé rodiny na výletech, děti. Byla jsem v té změti těl doslova ztracená. Většina lidí měla nějaký fotoaparát, ať už šlo o zrcadlovku nebo kompakt. Já měla na krku analogovou Minoltu a svou DSLR Sony.
Ani jsem se nesnažila fotit prázdné uličky, protože takové tam určitě nebyly. Fotila jsem prádlo v oknech, hloučky lidí postávající všude kolem, ruch ulice, architekturu, turisty odpočívající na schodech, stánky se zbožím, lidi fotící jiné lidi v uličkách. Akorát jsem musela být pořád ve střehu a ohlížet se přes rameno. Jednak jsem se bála, že se v tom mumraji ztratím, jednak jsem hlídala, kdo mi vběhne do záběru.
Bylo to hotové dobrodružství. Bojovala jsem o každý centimetr čtvereční místa, o každý doušek vzduchu, pruh světla. Bojovala jsem i s technikou, protože se mi nelíbily kontrasty, které v temných uličkách vytvářelo ostré polední slunce. Nevěděla jsem, co si počít. Místy jsem byla nadšená, místy zoufalá a místy unavená. Každopádně ten výlet stál za to. A pokud někdy náhodou pojedete kolem Dubrovníku, určitě se tam zastavte. A rozhodně si nezapomeňte foťák.
