Zrcadlovka a já: Flirty s filtry
22.1.2010, Jana Bártová, fejeton
V životě fotografa nastávají okamžiky, kdy by se nejraději neviděl, respektive kdy by nejraději neviděl svůj fotoaparát. Také se mi poštěstilo zažít takovou temnou hodinku, a to v momentě, když jsem si s velkým nadšením koupila objektiv 16-105 a chtěla na něj nasadit svůj oblíbený Hoya Moose filtr.
Mou radost mi vzápětí zhatilo zjištění, že mi systém vinětuje a dělá mi „krásné“ černé rohy na všech fotkách při nejkratším ohnisku. Asi se to dalo čekat u objektivu s takovým rozsahem. Co se dalo dělat, dala jsem se do pátrání, jak tento problém vyřešit. Prokousala jsem se všemi doporučeními a radami na oficiálních i neoficiálních fotografických fórech, přeskočila jsem všechny „zaručené fígle“ pro obecné případy a našla jsem něco, co by mohlo pomoct.
Na jednom fóru to alespoň zaníceně tvrdili. Prý když koupím redukci z 62 na 72 mm, nebude to vinětovat. Řekla jsem si, že investovat do redukce mě zase tolik nestojí a že to tedy zkusím. Tenhle „fígl“ s mým filtrem bohužel nevyšel. Další rada zněla koupit slim filtr v rozměru 72 mm a našroubovat ho na onu redukci. Sice tak budu bez sluneční clony, zato však budu mít krásné polarizované záběry bez černých rohů.
Co si budeme nalhávat, slim filtr není v naší zemi zrovna levná záležitost. Protože jsem neměla chuť investovat do něj tisíce korun, rozhodla jsem se prověřit eBay a objednala si ho přímo z Hongkongu za necelých sedm set i s dopravou. Pak jsem napjatě tři týdny čekala, jestli zaplacené zboží také obdržím. Přišlo.
I tentokrát jsem se rozplývala nadšením. Po několika zkušebních fotkách jsem došla k názoru, že ani tento „fígl“ nezabral. Bylo to sice podstatně lepší, ale pořád to jaksi nebylo ono. Samozřejmě mi radili fotky upravit v rámci postprocesu. Jistě. Pro mě asi stejně hodnotná rada jako nefotit na nejkratší ohnisko. Samozřejmě jsem díky těmto pokusům vyšperkovala fotografickou výbavu o redukci a slim filtr, ani mě to nějak moc nestálo, na druhou stranu jsem ale byla trošku zklamaná.
Člověk si asi musí vybrat, jestli zvolí objektiv s takovým rozsahem na úkor focení s polarizačním filtrem, anebo zvolí jiný objektiv s menším rozsahem, kde použití polarizačního filtru nebude žádný problém. Nějak jsem to přestála bohatší o nové zkušenosti a zážitky.
Moje patálie s filtry mi však připomněla ještě jiný zážitek. Představte si krásný den na Karlštejně. Turisté fotí, co se dá, však se jim také nabízí krásný výhled na hrad i okolí. Pozornost všech ale upoutá muž, fotograf, s naprosto nadstandardní výbavou. Na krku se mu houpou dvě velké nadupané zrcadlovky, jedna s obrovským sklem, na zádech má velký fotobatoh nacpaný technikou, v ruce třímá stativ a vodítko od psa, jezevčíka, který se mu motá kolem nohou.
Když dorazí k hradbám, opatrně postaví fotobatoh na zem a vytáhne sadu filtrů. Postupně mění jeden za druhý, nasazuje je na foťák a fotí…..jezevčíka. Možná, že v některých případech jsou filtry důležitější než samotný objekt fotografování.
Na jednom fóru to alespoň zaníceně tvrdili. Prý když koupím redukci z 62 na 72 mm, nebude to vinětovat. Řekla jsem si, že investovat do redukce mě zase tolik nestojí a že to tedy zkusím. Tenhle „fígl“ s mým filtrem bohužel nevyšel. Další rada zněla koupit slim filtr v rozměru 72 mm a našroubovat ho na onu redukci. Sice tak budu bez sluneční clony, zato však budu mít krásné polarizované záběry bez černých rohů.
Co si budeme nalhávat, slim filtr není v naší zemi zrovna levná záležitost. Protože jsem neměla chuť investovat do něj tisíce korun, rozhodla jsem se prověřit eBay a objednala si ho přímo z Hongkongu za necelých sedm set i s dopravou. Pak jsem napjatě tři týdny čekala, jestli zaplacené zboží také obdržím. Přišlo.
I tentokrát jsem se rozplývala nadšením. Po několika zkušebních fotkách jsem došla k názoru, že ani tento „fígl“ nezabral. Bylo to sice podstatně lepší, ale pořád to jaksi nebylo ono. Samozřejmě mi radili fotky upravit v rámci postprocesu. Jistě. Pro mě asi stejně hodnotná rada jako nefotit na nejkratší ohnisko. Samozřejmě jsem díky těmto pokusům vyšperkovala fotografickou výbavu o redukci a slim filtr, ani mě to nějak moc nestálo, na druhou stranu jsem ale byla trošku zklamaná.
Člověk si asi musí vybrat, jestli zvolí objektiv s takovým rozsahem na úkor focení s polarizačním filtrem, anebo zvolí jiný objektiv s menším rozsahem, kde použití polarizačního filtru nebude žádný problém. Nějak jsem to přestála bohatší o nové zkušenosti a zážitky.
Moje patálie s filtry mi však připomněla ještě jiný zážitek. Představte si krásný den na Karlštejně. Turisté fotí, co se dá, však se jim také nabízí krásný výhled na hrad i okolí. Pozornost všech ale upoutá muž, fotograf, s naprosto nadstandardní výbavou. Na krku se mu houpou dvě velké nadupané zrcadlovky, jedna s obrovským sklem, na zádech má velký fotobatoh nacpaný technikou, v ruce třímá stativ a vodítko od psa, jezevčíka, který se mu motá kolem nohou.
Když dorazí k hradbám, opatrně postaví fotobatoh na zem a vytáhne sadu filtrů. Postupně mění jeden za druhý, nasazuje je na foťák a fotí…..jezevčíka. Možná, že v některých případech jsou filtry důležitější než samotný objekt fotografování.
