Zrcadlovka a já: Focení jako zdroj obživy
27.11.2009, Jana Bártová, fejeton
Každého fotografa-amatéra, pro něhož je focení koníček, jemuž se věnuje s maximální náruživostí, musí dříve či později přepadnout myšlenka, že by se chtěl fotografováním živit. Je to velmi svůdný nápad, má však mnoho dalších úskalí.
Záleží samozřejmě na tom, co fotíte. Pokud se zaměřujete například na portréty, musíte mít kromě dobré fotovýbavy a světel také místo, kde byste mohli svůj koníček-povolání realizovat. Mít vlastní ateliér je sen každého fotografa. Ovšem cesta od nápadu k realizaci už není tak snadná. Najít vhodný prostor, který navíc nebude příliš předražený, bude vhodně situovaný a třeba i nasvícený přirozeným světlem, stojí takřka heroické úsilí. Pokud se vám to však podaří, ještě nemáte ani zdaleka vyhráno. Nastává totiž fáze dvě, a to, na prostory si vydělat.
Ve chvíli, kdy se z vaší čisté radosti a koníčku stane práce, můžete se těšit na spoustu vyřizování, ať už jde o živnostenský list, stanovení ceníku nebo volbu reklamy a snahu prosadit se na docela plném trhu fotografických služeb. Co je ale nejpodstatnější, nejspíš si nějakou dobu nebudete moct vybírat koho a co nebo jak fotíte. Asi těžko odmítnete práci, která vás živí, jen proto, že „ta ženská nemá hezké nohy“ nebo se vám „nelíbí její obličej“.
Teď si třeba myslíte, že se vás to netýká, protože fotíte převážně krajiny. Určitě jste i tak snili o tom, že ulovíte fotky, které nikdo jiný nemá, které budou mít nejen obsah a formu, ale také ono výjimečné kouzlo, které dělá z obyčejné fotky umělecké dílo. Možná vás napadlo, že s některými svými fotografiemi byste mohli mít komerční úspěch.
Podobně jako u portrétní fotografie i tady je však konkurence velmi vysoká. Neobjevených míst je na světě jen velmi málo, po těch „obyčejných“ zas není takový hlad. A co se týče „umění“, lidé tak nějak raději zaplatí spíše za vlastní rádoby umělecké fotografie ve stylu glamour než za fotografie zurčícího potůčku u nich za domem, zvláště když podobných fotek je plný internet.
Další variantu, jak si začít focením vydělávat, představují mikrofotobanky. Tady můžete fotit naprosto cokoliv a ideální je, když k tomu přidáte i nějakou tu grafiku. Nechci suplovat články o tom, jaké mikrofotobanky existují, jak jsou přísná kritéria pro výběr fotografií a jaké jsou platby za ně. Podrobných informací najdete nepočítaně.
Pokud se chcete touto cestou vydat, pravděpodobně vám nezbude, než fotit všechno a především pak to, co lidé nejraději nakupují. Čím větší portfolio fotek máte, tím je větší šance, že vám z toho časem něco kápne. Pořád to ale znamená dobře si nastudovat pravidla, vybrat si fotobanku, pravidelně posílat snímky, sledovat, co lidé nejvíce hledají, a přizpůsobovat se poptávce.
Stejně jako v předchozích dvou případech i tady platí, že vás čeká mravenčí práce a souboj s neúprosnými zákony trhu. Osobně si myslím, že koníček by měl vždycky zůstat koníčkem. V momentě, kdy se z něj stane povolání, už to prostě není taková zábava. Nemůžete si vybírat, co budete fotit, nemůžete zrušit focení, protože zrovna teď nemáte náladu. Některé věci začnete dělat příliš rutinně. Nakonec se vám může stát, že přijdete o to nadšení a radost, kterou máte teď z každé povedené fotky. Navíc vám asi nezbude, než si najít jiný koníček, abyste se mohli po práci odreagovat. A to by mohla být docela škoda.
Ve chvíli, kdy se z vaší čisté radosti a koníčku stane práce, můžete se těšit na spoustu vyřizování, ať už jde o živnostenský list, stanovení ceníku nebo volbu reklamy a snahu prosadit se na docela plném trhu fotografických služeb. Co je ale nejpodstatnější, nejspíš si nějakou dobu nebudete moct vybírat koho a co nebo jak fotíte. Asi těžko odmítnete práci, která vás živí, jen proto, že „ta ženská nemá hezké nohy“ nebo se vám „nelíbí její obličej“.
Teď si třeba myslíte, že se vás to netýká, protože fotíte převážně krajiny. Určitě jste i tak snili o tom, že ulovíte fotky, které nikdo jiný nemá, které budou mít nejen obsah a formu, ale také ono výjimečné kouzlo, které dělá z obyčejné fotky umělecké dílo. Možná vás napadlo, že s některými svými fotografiemi byste mohli mít komerční úspěch.
Podobně jako u portrétní fotografie i tady je však konkurence velmi vysoká. Neobjevených míst je na světě jen velmi málo, po těch „obyčejných“ zas není takový hlad. A co se týče „umění“, lidé tak nějak raději zaplatí spíše za vlastní rádoby umělecké fotografie ve stylu glamour než za fotografie zurčícího potůčku u nich za domem, zvláště když podobných fotek je plný internet.
Další variantu, jak si začít focením vydělávat, představují mikrofotobanky. Tady můžete fotit naprosto cokoliv a ideální je, když k tomu přidáte i nějakou tu grafiku. Nechci suplovat články o tom, jaké mikrofotobanky existují, jak jsou přísná kritéria pro výběr fotografií a jaké jsou platby za ně. Podrobných informací najdete nepočítaně.
Pokud se chcete touto cestou vydat, pravděpodobně vám nezbude, než fotit všechno a především pak to, co lidé nejraději nakupují. Čím větší portfolio fotek máte, tím je větší šance, že vám z toho časem něco kápne. Pořád to ale znamená dobře si nastudovat pravidla, vybrat si fotobanku, pravidelně posílat snímky, sledovat, co lidé nejvíce hledají, a přizpůsobovat se poptávce.
Stejně jako v předchozích dvou případech i tady platí, že vás čeká mravenčí práce a souboj s neúprosnými zákony trhu. Osobně si myslím, že koníček by měl vždycky zůstat koníčkem. V momentě, kdy se z něj stane povolání, už to prostě není taková zábava. Nemůžete si vybírat, co budete fotit, nemůžete zrušit focení, protože zrovna teď nemáte náladu. Některé věci začnete dělat příliš rutinně. Nakonec se vám může stát, že přijdete o to nadšení a radost, kterou máte teď z každé povedené fotky. Navíc vám asi nezbude, než si najít jiný koníček, abyste se mohli po práci odreagovat. A to by mohla být docela škoda.
