Zrcadlovka a já: Jak fotit na koncertech?

Nedávno jsem měla možnost vyzkoušet si to na vlastní kůži. Fotili jsme s kamarády koncert našich známých. Už když jsme dorazili na místo, věděla jsem, že to bude obrovský problém. Mizerně nasvětlené pódium, žádné efekty. Mělo to jen jedinou výhodu. Před pódiem se netísnily davy fanoušků, takže se tam dalo čas od času i něco vyfotit.

Ještě před koncertem jsem přišla na to, že ani na nejvyšší ISO to s mým foťákem prostě nepůjde. Protože jsem předvídala potenciální průser, vzala jsem s sebou někoho, kdo má s focením koncertů ve špatných světelných podmínkách bohaté zkušenosti a kdo má také dostatečně dobré vybavení na to, aby si s tím poradil.

Hned od začátku bylo jasné, že jediný z nás tří ví, co dělá. Protože stejně jako my naznal, že světelné podmínky v koncertním sále jsou neskutečně mizerné, rozhodl se využít externích blesků a scénu si přisvítit sám. Já, pouhý amatér, jsem to v jedné třetině koncertu prostě vzdala a rozhodla se užít si alespoň muziku, když už nic jiného. Fotky jsem z valné části prostě vymazala. Byly zrnité, rozmazané nebo nepovedené a zkrátka nestály za to, abych se jimi nějak hlouběji zabývala.
Ovšem, byl to koncert. Pro fotografa. Muzikanti přijali výzvu a statečně pózovali, nevadilo jim ani, že pan fotograf byl chvílemi až na pódiu. Publikum se dobře bavilo. Jednak bylo zajímavé sledovat koncert, jednak samotný proces fotografování. Měnilo se umístění externích blesků, měnily se objektivy, polohy a pózy. Výsledek stál ale za to.

Když jsme pak seděli a prohlíželi si výsledek, ptala jsem se ho, co ho na fotografování koncertů baví a co je naopak obtížné. Odpověď byla jednoznačná. Je to totéž. Nepředvídatelná hra světel, složité fotografické podmínky, člověk nikdy neví, co se na pódiu děje. Zkrátka jde o to zachytit okamžik. Někteří fotografové dokonce tvrdí, že fotografování koncertů je klasická reportážní práce obohacená o uměleckou dimenzi, kterou jim umožňuje hra světel.

Tak jako tak, naše malá fotografická seance stála za to. Vystupující kapela byla spokojená s fotkami, publikum mělo nevšední zážitek, fotograf se musel vypořádat se složitými světelnými podmínkami a uspěl. Jenom já a druhý fotograf jsme měli brouka v hlavě. Zjistili jsme totiž, že potřebujeme světelnější objektivy, možná i lepší fotoaparáty, více externích blesků, ale hlavně pilovat techniku tohoto typu focení. Někdo by to možná vzal jako výzvu, já se ale rozhodla vrátit k tomu, co mi jde mnohem lépe: k focení krajinek a k ateliérové fotografii, kde toho můžu a dokážu ovlivnit mnohem víc. Kde si můžu každý záběr pečlivě rozmyslet a připravit. To mě totiž opravdu baví.