Zrcadlovka a já: Na stejné lodi

Jednoho krásného dne prostě zjistí, že jim mobil nebo kompakt na focení nestačí, že chtějí od svých fotek něco víc. Třeba lepší prokreslení detailů, méně šumu při nočním osvětlení, hezčí barvy, možnost fotit v náročnějších světelných podmínkách nebo v protisvětle, větší rychlost a tak dále.

Řeknou si, že zrcadlovka je pro ně moc drahá a že ji nepotřebují a koupí si nějaký ultrazoom nebo některou z nejvyšších řad kompaktů. Zjistí, že jejich fotografie se velice zlepšily a na nějaký čas jsou spokojeni. Ale pak to přijde znova. Bez ohledu na to, jak jsou dnes kompaktní fotoaparáty vybavené, kolik speciálních režimů mají a jak velké mají rozlišení, stejně to pořád nestačí. Chtějí prostě víc.

Honba za lepší fotografií je vede nejen ke koupi digitální zrcadlovky, protože ta už v dnešní době není až tak drahou a nedostupnou záležitostí, ale také k neustálé inovaci a doplňování fotografické výbavy. Možná se takhle nějak stává z obyčejného cvakače snímků fotograf, ovšem nakoupením té správné výbavy to ani zdaleka nekončí.

Snaha o lepší fotku vede ke zkoušení a experimentování. „Jak to mám vyfotit tak, aby to vypadalo, jak to vidím?“ Tuhle otázku jsem si kdysi sama pokládala a v poslední době ji slyším až příliš často. Kdysi mi na to někdo moudrý řekl, že to prostě nejde. Optiku tak dokonalou, jako lidské oko, nemá zatím žádný fotoaparát. A každá fotografie se může realitě jen přiblížit.
Ovšem i kdyby byly podmínky ideální, a vy byste měli tu nejlepší dostupnou fotografickou techniku, například některý z lepších středoformátů, jaký by měl smysl takový snímek? Jaký by měla význam fotografie, na které byste znázornili skutečnost přesně tak, jak ji vidíte? Nechybělo by vám tam něco?

V moudrých knihách se dočtete, že umění obsahuje vždy něco navíc. Jistou esenci, kterou tam vloží sám autor, jistý umělecký záměr, s kterým je daný umělecký předmět vytvářen. Stejně tak fotografie reality vždy zůstane jen fotografií reality, pokud do ní nedáte něco navíc ze sebe. Váš úhel pohledu, svou vlastní optiku vidění světa, vlastní názor, atmosféru kolem foceného objektu nebo místa.

Ty nejkrásnější fotografie totiž mají vždy něco navíc. Poznáte je mezi všemi ostatními a vzpomenete si na ně i po letech. Možná si vybavíte i chvíli a příležitost, kdy jste je fotili, osobu, se kterou jste tam tehdy byli, náladu, místo.

Dělá mi velkou radost, když vidím, jak se i další lidé pokoušejí o totéž, co já. Baví mě sledovat jejich začátky, které jsou stejně komplikované, jako ty moje. Líbí se mi, že si pokládají stejné otázky a stejně jako já na ně hledají odpověď. Fandím jim a doufám, že se jim právě tak jako mě občas dostane pomocné ruky a nějaké té dobře míněné rady při hledání dobrého světla.