Zrcadlovka a já: Neposlušné příslušenství
5.3.2010, Jana Bártová, fejeton
Jistě už jste to taky zažili. Máte před sebou perfektní záběr, a aby z něj byla dokonalá fotografie, chybí vám nějaká drobnost. Stativ, polarizační filtr, správný objektiv, blesk. Prostě cokoliv, co zrovna nemáte u sebe.
Je to jedna z největších bolístek většiny fotografů, co znám. Variant, jak takovou situaci řešit je několik. Samozřejmě pokud máte fotoaparát, vždycky si nějak poradíte. Místo polarizačního filtru si nastavíte clonu a korekci expozice tak, abyste dosáhli alespoň přibližně toho efektu, po kterém toužíte. Chybí-li vám stativ nebo blesk, využijete nějakého pevného objektu, plotu, sloupku, pevného ramene na stabilizování fotoaparátu nebo zkrátíte čas a zvýšíte ISO. Zkrátka, správný fotograf si vždycky nějak poradí.
Další možností je nosit s sebou za každých okolností celou výbavu. To je ovšem varianta dosti neúnosná nejen pro vaše záda, ale také náročná na čas a prostor. Navíc by v některých případech znamenala najmutí dodávky, osobního nosiče a hlídače, což by se dost prodražilo. Nehledě na finanční a bezpečnostní rizika, kterým svou drahocennou výbavu vystavujete neustálým poponášením.
Pomineme-li, že nám při focení krajinek chybí nějaká drobnost a že budeme muset čekat další rok na podobně dokonalý záběr a modlit se, abychom tentokrát měli vše při ruce, v ateliéru nám takový problém přeci nastat nemůže. Tento možná ne, ale jiný určitě.
Pokud fotíte v ateliéru, který si pronajímáte spolu se svým kolegou, a on vám zapomene oznámit, že odjíždí na akci a bere si s sebou světla, máte o zábavu postaráno. Minimálně musíte nějak elegantně vysvětlit modelce, která dorazila z daleka a jen kvůli vám, že se fotit nebude. Doslova vyšší dívčí je pak nevypadat přitom jako idiot. Nadávky ani upřímné omluvy ze strany pomýleného kolegy zřejmě příliš nepomohou.
Nežijeme zkrátka v dokonalém prostředí, pracujeme s lidským materiálem a sami děláme chyby. Je celkem jedno, jestli v životě nebo konkrétně při focení. Jak říká klasik, nejdůležitější je se z nich poučit a v našem případě počítat s tím, že příslušenství je zkrátka vždycky neposlušné.
Ovšem když se nad tím opravdu zamyslíte, možná zjistíte stejně jako já, že v devadesáti procentech případů se bez něj obejdete. Stačí vám jedno tělo (mám na mysli fotoaparátu), jeden objektiv, plus něco dalšího, podle toho, co se zrovna chystáte fotit. A na kvalitu fotek to nemusí mít zásadní vliv.
Další možností je nosit s sebou za každých okolností celou výbavu. To je ovšem varianta dosti neúnosná nejen pro vaše záda, ale také náročná na čas a prostor. Navíc by v některých případech znamenala najmutí dodávky, osobního nosiče a hlídače, což by se dost prodražilo. Nehledě na finanční a bezpečnostní rizika, kterým svou drahocennou výbavu vystavujete neustálým poponášením.
Pomineme-li, že nám při focení krajinek chybí nějaká drobnost a že budeme muset čekat další rok na podobně dokonalý záběr a modlit se, abychom tentokrát měli vše při ruce, v ateliéru nám takový problém přeci nastat nemůže. Tento možná ne, ale jiný určitě.
Pokud fotíte v ateliéru, který si pronajímáte spolu se svým kolegou, a on vám zapomene oznámit, že odjíždí na akci a bere si s sebou světla, máte o zábavu postaráno. Minimálně musíte nějak elegantně vysvětlit modelce, která dorazila z daleka a jen kvůli vám, že se fotit nebude. Doslova vyšší dívčí je pak nevypadat přitom jako idiot. Nadávky ani upřímné omluvy ze strany pomýleného kolegy zřejmě příliš nepomohou.
Nežijeme zkrátka v dokonalém prostředí, pracujeme s lidským materiálem a sami děláme chyby. Je celkem jedno, jestli v životě nebo konkrétně při focení. Jak říká klasik, nejdůležitější je se z nich poučit a v našem případě počítat s tím, že příslušenství je zkrátka vždycky neposlušné.
Ovšem když se nad tím opravdu zamyslíte, možná zjistíte stejně jako já, že v devadesáti procentech případů se bez něj obejdete. Stačí vám jedno tělo (mám na mysli fotoaparátu), jeden objektiv, plus něco dalšího, podle toho, co se zrovna chystáte fotit. A na kvalitu fotek to nemusí mít zásadní vliv.
