Zrcadlovka a já: Od soumraku do úsvitu
10.7.2009, Jana Bártová, fejeton
Je léto, dlouhé dny a krátké noci, čas romantických západů slunce, pozorování noční oblohy, bdění i spánku pod hvězdami. Čas výletů, expedic, výstupů na pohoří, čas dovolených u moře, koupání. Dalo by se říct, že je to ten pravý čas pro každého fotografa. Jenže léto skýtá i mnoho záludností.
Slunce je převážnou část dne vysoko na obloze. Kvůli tomu působí snímky málo plasticky, světlé části mohou být přepálené a tmavé naopak nevykreslené. Stíny jsou příliš ostré. Pokud je opravdové léto, na focení přes den je moc vedro. Komu by se taky chtělo tahat v takovém horku s fotografickou výbavou.
Obloha bez mráčku na fotkách rovněž není vždy to pravé ořechové. V případě českého léta typu „Prší a nepřestává“ toho kromě povodní na focení taky moc není. Dovolená u moře je zajisté velmi romantická a na počasí stálejší, písek ve fotoaparátu však příliš romantický není. To samé platí i pro slanou vodu. Co se týče slunných dnů, funguje to obdobně v zahraničí jako v Čechách.
Tak vlastně fotografům - krajinářům na fotografování zbývá ta část dne, které se říká „zlatá hodinka“ (z anglického golden hour). Chvíle, která nastává jen na pár minut přibližně hodinu po východu a hodinu před západem slunce. Ráno a večer se slunce nachází těsně nad horizontem a světlo musí překonat výrazně větší vzdálenost při průchodu atmosférou Země.
Tak se stane, že různé prachové částice v atmosféře odfiltrují světlo s kratšími vlnovými délkami (fialové a modré) a k pozorovateli proniknou jen delší vlnové délky (oranžové a červené). Ranní a večerní světlo je tak výrazně teplejší, měkčí a vytváří dojem větší plastičnosti obrazu. Více viz Wikipedia.
Zatímco letní obloha má teplotu světla v Kelvinech něco mezi 9500 až 30000, světlo v době východu nebo při západu slunce má jen kolem 2000 Kelvinů. Východ a západ slunce se od sebe samozřejmě liší, což se dá pozorovat i pouhým okem. Scéna je jinak barevně nasvícená, mění se délka nasvícení a různí se samozřejmě i směr odkud přicházejí sluneční paprsky. Ranní světlo má většinou studenější charakter, zatímco večerní teplejší.
Do jisté míry je to ovlivněno i subjektivním pocitem chladu ráno a tepla ve večerních hodinách. Nicméně v dnešní digitální době a s možnostmi, které nám dává formát RAW a software pro úpravu fotografií, ani většina profesionálních fotografů z upravené fotky nepozná, jestli vznikla ráno nebo večer.
Ačkoliv „zlatou hodinku“ si můžeme užívat po celý rok, v létě je to obzvlášť příjemné. Komu by se nelíbily východy a západy slunce u moře? Nebo takový východ slunce na hřebeni nějaké hory, zvlášť když u toho nemusíme mrznout? Je pravda, že je třeba si kvůli tomu dost přivstat.
Nejednou jsem zažila situaci, kdy jsme se vydávali o půl druhé v noci na cestu a po tmě stoupali s čelovkami nahoru svahem, abychom spatřili východ slunce nad hřebeny hor v přímém přenosu. Určitě to byl zážitek nejen pro fotografy. Člověk se sice vrátil unavený, ale s nevšedními zážitky a fotografiemi. Nakonec je léto, a trocha toho dobrodružství k němu určitě patří.
Obloha bez mráčku na fotkách rovněž není vždy to pravé ořechové. V případě českého léta typu „Prší a nepřestává“ toho kromě povodní na focení taky moc není. Dovolená u moře je zajisté velmi romantická a na počasí stálejší, písek ve fotoaparátu však příliš romantický není. To samé platí i pro slanou vodu. Co se týče slunných dnů, funguje to obdobně v zahraničí jako v Čechách.
Tak vlastně fotografům - krajinářům na fotografování zbývá ta část dne, které se říká „zlatá hodinka“ (z anglického golden hour). Chvíle, která nastává jen na pár minut přibližně hodinu po východu a hodinu před západem slunce. Ráno a večer se slunce nachází těsně nad horizontem a světlo musí překonat výrazně větší vzdálenost při průchodu atmosférou Země.
Tak se stane, že různé prachové částice v atmosféře odfiltrují světlo s kratšími vlnovými délkami (fialové a modré) a k pozorovateli proniknou jen delší vlnové délky (oranžové a červené). Ranní a večerní světlo je tak výrazně teplejší, měkčí a vytváří dojem větší plastičnosti obrazu. Více viz Wikipedia.
Zatímco letní obloha má teplotu světla v Kelvinech něco mezi 9500 až 30000, světlo v době východu nebo při západu slunce má jen kolem 2000 Kelvinů. Východ a západ slunce se od sebe samozřejmě liší, což se dá pozorovat i pouhým okem. Scéna je jinak barevně nasvícená, mění se délka nasvícení a různí se samozřejmě i směr odkud přicházejí sluneční paprsky. Ranní světlo má většinou studenější charakter, zatímco večerní teplejší.
Do jisté míry je to ovlivněno i subjektivním pocitem chladu ráno a tepla ve večerních hodinách. Nicméně v dnešní digitální době a s možnostmi, které nám dává formát RAW a software pro úpravu fotografií, ani většina profesionálních fotografů z upravené fotky nepozná, jestli vznikla ráno nebo večer.
Ačkoliv „zlatou hodinku“ si můžeme užívat po celý rok, v létě je to obzvlášť příjemné. Komu by se nelíbily východy a západy slunce u moře? Nebo takový východ slunce na hřebeni nějaké hory, zvlášť když u toho nemusíme mrznout? Je pravda, že je třeba si kvůli tomu dost přivstat.
Nejednou jsem zažila situaci, kdy jsme se vydávali o půl druhé v noci na cestu a po tmě stoupali s čelovkami nahoru svahem, abychom spatřili východ slunce nad hřebeny hor v přímém přenosu. Určitě to byl zážitek nejen pro fotografy. Člověk se sice vrátil unavený, ale s nevšedními zážitky a fotografiemi. Nakonec je léto, a trocha toho dobrodružství k němu určitě patří.
