Zrcadlovka a já: Postiženi focením
1.5.2009, Jana Bártová, fejeton
Vášeň pro fotografování se projevuje mnoha různými způsoby. Někteří fotografové se zaštiťují obrovskými internetovými galeriemi plnými fotek všeho možného, aby lidem kolem ukázali, že si poradí s focením takřka čehokoliv.
Naproti tomu existují tací, kteří se úzce specializují na jednu vybranou oblast fotografovaní a snaží se v ní dosáhnout naprosto precizních výsledků. Stávají se tak odborníky na focení makra, architektury, interiérů, aktů, krajináři nebo portrétními fotografy.
Další sbírají nejrůznější fotografické vybavení, ať už staré nebo to úplně nejnovější, a to bez ohledu na to, jestli je potřebují nebo jestli je vůbec mají k čemu využít. Vzniká jim tak naprosto unikátní sbírka fotografické techniky, kterou skladují v obývacích pokojích, garážích, pracovnách, kumbálech na košťata a dalších místech, za nepříliš velkého nadšení svých drahých poloviček a zbytku rodiny. Jenže co kdyby se to náhodou mohlo hodit?
Pak existují také odborníci na zpracování fotek. Poznáte je podle toho, že mají často velmi důkladné znalosti nejrůznějších grafických programů na úpravu fotografií a naprosto přesně vám v kteroukoliv denní i noční dobu dokážou říci, v kterém programu a jak dosáhnete daného efektu nejlépe se hodícího pro úpravu vaší fotografie, ať už o to stojíte či nikoliv.
fotografka v akci :-)
Ale mezi úplně nejhorší druh lidí postižených focením patří ti, kteří se bez foťáku nehnou ani na krok. Prostě si nedovolí vyrazit kamkoliv bez toho, aby měli svého miláčka stále s sebou. Mohlo by se totiž stát, že by jim utekl nějaký naprosto unikátní a neopakovatelný záběr. Musím se přiznat, že sama mezi ně patřím. Už mockrát se mi totiž stalo, že jsem viděla nádherný západ slunce, neuvěřitelnou duhu nebo lán pole v neskutečném světle, a neměla jsem u sebe foťák. Bít se v takových situacích do hlavy nepomůže. Jediným řešením je prevence.
Svět přes hledáček objektivu totiž vypadá zcela jinak. Má jinou, neopakovatelnou atmosféru, vlastní kouzlo. Jedině fotografie dokáže zachytit sílu okamžiku, pokud tedy víte jak na to a pokud máte představu, co chcete vyjádřit. Zažila jsem i situace, kdy lidé za fotoaparátem ztráceli zábrany, přestali se bát výšek, nevadili jim jedovatí hadi, nebezpečné šelmy, dravé ryby.
Kamarád, který se normálně bojí vlézt do výtahu kvůli údajné těsnosti prostor, se s fotoaparátem v ruce protahoval šachtami spolu s jeskyňáři. Jiný, co má strach z výšek a na rozhlednu by ho nikdo nedostal ani heverem, stál kvůli unikátním záběrům na lyžině helikoptéry a držel se jen za jednu ruku. Sama jsem se přistihla v situaci, kdy jsem naprosto bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy plavala sama za barakudami, protože jsem si je prostě chtěla vyfotit. Chtě nechtě jsem musela dospět k závěru, že fotografování má nesporný vliv na psychiku člověka. Ale myslím si, že je to moc dobře. Jinak by totiž spousta unikátních záběrů nikdy nebyla vznikla. Navíc takové postižení focením, ať už se projevuje jakýmkoliv z výše jmenovaných způsobů, má rozhodně pozitivní dopad na společnost.
Za 14 dní se můžete těšit na další část cyklu Zrcadlovka a já, tentokrát na téma: Je digitální fotografie uměním?
Další sbírají nejrůznější fotografické vybavení, ať už staré nebo to úplně nejnovější, a to bez ohledu na to, jestli je potřebují nebo jestli je vůbec mají k čemu využít. Vzniká jim tak naprosto unikátní sbírka fotografické techniky, kterou skladují v obývacích pokojích, garážích, pracovnách, kumbálech na košťata a dalších místech, za nepříliš velkého nadšení svých drahých poloviček a zbytku rodiny. Jenže co kdyby se to náhodou mohlo hodit?
Pak existují také odborníci na zpracování fotek. Poznáte je podle toho, že mají často velmi důkladné znalosti nejrůznějších grafických programů na úpravu fotografií a naprosto přesně vám v kteroukoliv denní i noční dobu dokážou říci, v kterém programu a jak dosáhnete daného efektu nejlépe se hodícího pro úpravu vaší fotografie, ať už o to stojíte či nikoliv.
fotografka v akci :-)
Ale mezi úplně nejhorší druh lidí postižených focením patří ti, kteří se bez foťáku nehnou ani na krok. Prostě si nedovolí vyrazit kamkoliv bez toho, aby měli svého miláčka stále s sebou. Mohlo by se totiž stát, že by jim utekl nějaký naprosto unikátní a neopakovatelný záběr. Musím se přiznat, že sama mezi ně patřím. Už mockrát se mi totiž stalo, že jsem viděla nádherný západ slunce, neuvěřitelnou duhu nebo lán pole v neskutečném světle, a neměla jsem u sebe foťák. Bít se v takových situacích do hlavy nepomůže. Jediným řešením je prevence.
Svět přes hledáček objektivu totiž vypadá zcela jinak. Má jinou, neopakovatelnou atmosféru, vlastní kouzlo. Jedině fotografie dokáže zachytit sílu okamžiku, pokud tedy víte jak na to a pokud máte představu, co chcete vyjádřit. Zažila jsem i situace, kdy lidé za fotoaparátem ztráceli zábrany, přestali se bát výšek, nevadili jim jedovatí hadi, nebezpečné šelmy, dravé ryby.
Kamarád, který se normálně bojí vlézt do výtahu kvůli údajné těsnosti prostor, se s fotoaparátem v ruce protahoval šachtami spolu s jeskyňáři. Jiný, co má strach z výšek a na rozhlednu by ho nikdo nedostal ani heverem, stál kvůli unikátním záběrům na lyžině helikoptéry a držel se jen za jednu ruku. Sama jsem se přistihla v situaci, kdy jsem naprosto bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy plavala sama za barakudami, protože jsem si je prostě chtěla vyfotit. Chtě nechtě jsem musela dospět k závěru, že fotografování má nesporný vliv na psychiku člověka. Ale myslím si, že je to moc dobře. Jinak by totiž spousta unikátních záběrů nikdy nebyla vznikla. Navíc takové postižení focením, ať už se projevuje jakýmkoliv z výše jmenovaných způsobů, má rozhodně pozitivní dopad na společnost.
Za 14 dní se můžete těšit na další část cyklu Zrcadlovka a já, tentokrát na téma: Je digitální fotografie uměním?
