Zrcadlovka a já: Pozor křehké!
16.10.2009, Jana Bártová, fejeton
Fotograf musí při honbě za vysněným snímkem vydržet téměř cokoliv. Ať už se jedná o zaujímání nepohodlných pozic při hledání správného úhlu pohledu, o několikahodinové focení s modelkou, což může být fyzicky také dost vyčerpávající, a ještě leccos jiného.
Neměla bych opomenout zdolávání hor a skal ještě za tmy pro pořízení fantastického východu slunce z vrcholu, kam se žádné dopravní prostředky nedostanou, nebo třeba přenášení mnohakilogramové výbavy s tím, co kdyby se náhodou něco hodilo. Prostě, fotografování je podle mě vždy spojeno s nějakými fyzickými výkony sportovního charakteru. Při focení se mnozí z nás stávají turisty a obdivovateli krajiny s batohem na zádech, turistickými holemi v rukou a pohorkami na nohou. Ani jóga není u fotografování ničím neobvyklým. Musíte přece zaujímat nejrůznější pózy, abyste zachytili pohled, který zachytit chcete a navíc dokázali stabilizovat tělo, ať už máte na mysli vlastní nebo tělo fotoaparátu.
Sportovní fotografové musí být dobrými sprintery, aby byli v ten správný čas na správném místě a dokázali předhonit fotografovaný objekt, jindy je třeba zase zkamenět v jedné póze a vydržet v ní téměř bez hnutí i celé hodiny. Mám jednoho kamaráda, který se zabývá focením vodního ptactva. Neznám nikoho dalšího, kdo by měl tak svatou trpělivost, aby vydržel čekat čtyři hodiny v neoprenu ve studené vodě maskovaný za křovím jen kvůli fotkám ledňáčka říčního.
Pravdou však zůstává, že ačkoliv fotograf vydrží téměř cokoliv pro ten správný záběr, zrcadlovka o tomto konání může mít zcela jiné mínění. Asi netřeba zdůrazňovat, že házet s objektivy, pouštět je na zem a strkat si je bez krytek do kapsy, rozhodně není dobrý nápad. Poškrábání čočky patří přitom na stupnici katastrof, které se vašemu milovanému objektivu mohou přihodit, k těm nejméně tragickým. Stejně tak se nevyplatí šetřit na stativech a koupat fotoaparát v potoce. Vzpomínám si na jednu fotografku, která tímto způsobem utopila téměř novou zrcadlovku. Po vysušení sice objektiv, který to odnesl nejvíce, opět fungoval, podivně v něm ale chrastilo.
Je nad slunce jasnější, že digitálním zrcadlovkám nesvědčí extrémní teploty. Velký mráz snášejí ještě hůře než velké teplo. Zatímco o přehřátém foťáku jsem zatím ještě neslyšela, o zamrzlém čipu už jsem slyšela několikrát. Dokonce jsem viděla na vlastní oči na jedné zimní expedici foťák proměněný v obrovskou namrzlou ledovou kouli. To bylo, tuším, tak třicet pod nulou, a už se mu potom moc fungovat nechtělo. Naštěstí po nějaké době zase rozmrzl a fotilo se dál.
Digitálním zrcadlovkám nesvědčí také slaná voda a jemný písek u moře. Na to jsou citlivé. Nezavděčíte se jim ani příliš velkou vlhkostí. Pokud patříte mezi obdivovatele jeskyní, deštných pralesů nebo tropických skleníků, neměli byste svého miláčka brávat s sebou příliš často. Mohlo by se totiž stát, že přijdete nejen o fotografie, ale také o fotoaparát samotný. A pak tu máme také deště a bouřky. Pokud milujete focení v dešti, ale sami se přitom zabalíte do pláštěnky, pořiďte taky nějakou svému foťáku. Déšť mu totiž příliš nesvědčí.
Do zvláštní kategorie "Pozor křehké" patří také různé sportovní výkony, které podnikáte spolu se svým fotoaparátem, například lezení po horách, potápění nebo lyžování. Asi není třeba připomínat, že byste si jej měli chránit vhodnými prostředky a nesjíždět černou sjezdovku s foťákem na krku. Ostatně, většina rozumných lyžařů si na lyže bere helmu, takže vypolstrovaný batoh je minimální ochrana, kterou můžete fotoaparátu poskytnout. O speciálních podvodních pouzdrech vůbec nemluvě, některé kompakty jsou na fotografování pod vodou do určitých hloubek stavěné, se zrcadlovkou bych to ale opravdu nezkoušela.
Určitě se najdou tací, kteří budou tvrdit, že zrcadlovku není radno brát na taková místa, zdolávat s ní velehory, podávat sportovní výkony nebo ji používat v extrémních klimatických podmínkách. Já osobně jsem toho názoru, že fotoaparát, který mi leží doma na poličce, mi k ničemu není. Jistě, existují pro něj rizikovější prostředí. Jenže stejně tak můžu zakopnout na rovné cestě a plácnout s sebou při focení nebo si shodit objektiv doma ze stolu. I takové experty znám. V ostatních případech stačí jen rozumná dávka opatrnosti, nezbytná forma ochrany a pak není, čeho se bát.
Sportovní fotografové musí být dobrými sprintery, aby byli v ten správný čas na správném místě a dokázali předhonit fotografovaný objekt, jindy je třeba zase zkamenět v jedné póze a vydržet v ní téměř bez hnutí i celé hodiny. Mám jednoho kamaráda, který se zabývá focením vodního ptactva. Neznám nikoho dalšího, kdo by měl tak svatou trpělivost, aby vydržel čekat čtyři hodiny v neoprenu ve studené vodě maskovaný za křovím jen kvůli fotkám ledňáčka říčního.
Pravdou však zůstává, že ačkoliv fotograf vydrží téměř cokoliv pro ten správný záběr, zrcadlovka o tomto konání může mít zcela jiné mínění. Asi netřeba zdůrazňovat, že házet s objektivy, pouštět je na zem a strkat si je bez krytek do kapsy, rozhodně není dobrý nápad. Poškrábání čočky patří přitom na stupnici katastrof, které se vašemu milovanému objektivu mohou přihodit, k těm nejméně tragickým. Stejně tak se nevyplatí šetřit na stativech a koupat fotoaparát v potoce. Vzpomínám si na jednu fotografku, která tímto způsobem utopila téměř novou zrcadlovku. Po vysušení sice objektiv, který to odnesl nejvíce, opět fungoval, podivně v něm ale chrastilo.
Je nad slunce jasnější, že digitálním zrcadlovkám nesvědčí extrémní teploty. Velký mráz snášejí ještě hůře než velké teplo. Zatímco o přehřátém foťáku jsem zatím ještě neslyšela, o zamrzlém čipu už jsem slyšela několikrát. Dokonce jsem viděla na vlastní oči na jedné zimní expedici foťák proměněný v obrovskou namrzlou ledovou kouli. To bylo, tuším, tak třicet pod nulou, a už se mu potom moc fungovat nechtělo. Naštěstí po nějaké době zase rozmrzl a fotilo se dál.
Digitálním zrcadlovkám nesvědčí také slaná voda a jemný písek u moře. Na to jsou citlivé. Nezavděčíte se jim ani příliš velkou vlhkostí. Pokud patříte mezi obdivovatele jeskyní, deštných pralesů nebo tropických skleníků, neměli byste svého miláčka brávat s sebou příliš často. Mohlo by se totiž stát, že přijdete nejen o fotografie, ale také o fotoaparát samotný. A pak tu máme také deště a bouřky. Pokud milujete focení v dešti, ale sami se přitom zabalíte do pláštěnky, pořiďte taky nějakou svému foťáku. Déšť mu totiž příliš nesvědčí.
Do zvláštní kategorie "Pozor křehké" patří také různé sportovní výkony, které podnikáte spolu se svým fotoaparátem, například lezení po horách, potápění nebo lyžování. Asi není třeba připomínat, že byste si jej měli chránit vhodnými prostředky a nesjíždět černou sjezdovku s foťákem na krku. Ostatně, většina rozumných lyžařů si na lyže bere helmu, takže vypolstrovaný batoh je minimální ochrana, kterou můžete fotoaparátu poskytnout. O speciálních podvodních pouzdrech vůbec nemluvě, některé kompakty jsou na fotografování pod vodou do určitých hloubek stavěné, se zrcadlovkou bych to ale opravdu nezkoušela.
Určitě se najdou tací, kteří budou tvrdit, že zrcadlovku není radno brát na taková místa, zdolávat s ní velehory, podávat sportovní výkony nebo ji používat v extrémních klimatických podmínkách. Já osobně jsem toho názoru, že fotoaparát, který mi leží doma na poličce, mi k ničemu není. Jistě, existují pro něj rizikovější prostředí. Jenže stejně tak můžu zakopnout na rovné cestě a plácnout s sebou při focení nebo si shodit objektiv doma ze stolu. I takové experty znám. V ostatních případech stačí jen rozumná dávka opatrnosti, nezbytná forma ochrany a pak není, čeho se bát.
